Fanouškovský projekt Králové videa z dílny produkčních společností Artactive production a Blackout production konečně dorazil do kin a naše redakce již měla to štěstí dokumentární film vidět v celé jeho kráse. Otázkou pak není, jestli byste na tuhle dokumentární odyseu napříč historií rychlodabingu, pirátství a domácích videoprojekcí měli vyrazit taky, ale jak rychle.

Jak to vidí Rimsy:

Králové videa balancují mezi svižně navozenou retro atmosférou ve stylu King Skate a poloamatérským fanouškovským filmem z YouTube. Občasné technické nedokonalosti, ať už obrazové či zvukové, však ani moc nevadí, spíše podtrhují punkovou zapálenost do tématu i často spornou kvalitu zmiňované produkce. Fanoušci Arnieho, Slye, JCVD a dalších, převážně akčních hvězd si díky množství pečlivě vybraných hlášek z rychlodabingu přijdou na své. Výsledek však není zaměřen jen na úzkou cílovkou geeků, nýbrž dokáže poutavou kombinací mluvících hlav a ilustrativních záběrů z nadabovaných filmů přiblížit fenomén i někomu, kdo o tomto našem specifiku nikdy neslyšel.

Osobně mě víc bavila první polovina zaměřená hlavně na osmdesátky, kdy se celá komunita rychlodabérů a videopirátů pohybovala na hraně (respektive lehce za hranou) ilegality – především se však jednalo o jakousi generační vzpouru vůči dobové šedi, proto se paralely s myšlenkovým podhoubím King Skate přímo nabízejí. Fanoušci si tedy zavzpomínají na staré zlaté časy, ostatní se mohou něčeho přiučit – za mě ideální kombinace a velmi podařené zpracování okrajového tématu.

Jak to vidí Imf:

Království za dramaturga! Dokument o rychlodabingu a zlatých časech véháeskového pirátství má nosné téma, plno sympatických tváří a zábavných historek. Sám se na něj přispěl, ale jakkoliv všem pamětníkům i filmovým archeologům tuhle hodinku a půl s radostí doporučím, je tu několik "ale". Kluci jsou především fandové, takže lze odpustit ledacos, ale fakt je velká škoda, že před finálním střihem své dílko neukázali - třeba za pivo nebo celou basu - nějakému profíkovi z ČT, který by jim jen řekl - tudy ne, přátelé. Hned ze začátku se na vás vyvalí spousta dojmů, pojmů a vousatých tváří, které si skáčou do řeči, čímž chtěl střihač těžící z bohatého materiálu vytvořit dynamiku, ale docílil jen útržkovitosti.

Neználci se budou první čtvrt hodiny dost ztrácet, než film trochu zpomalí, nechá zpovídané doříct alespoň jednu, dvě věty a dostaví se první historky. Pak ale s nezkušeností novopečeného maratonského běžce snímek v půlce utaví a jako by vyčerpal své téma. Naštěstí přichází ještě kinopiráti a blázni, co si VHS pouští dodnes, ale to jsou témata spíše vhodná na samostatné zpracování, tady skutečně působí spíš jako přívěšky. Nechci ale jen rýpat, sám jsem tu dobu zažil a Králové videa jsou nejucelenějším svědectvím o totální partyzánštině, která se nikdy nevrátí. Chybělo však opravdu málo k tomu, aby to byl jeden z těch nezapomenutelných českých dokumentů, což by byl triumf o to cennější, vzhledem ke skromnému a neurozenému původu tohoto projektu. Rozhodně se ale není za co stydět a já doufám, že Králové videa se dočkají zasloužených ovací ve velkých i domácích kinech.

Jak to vidí Mr. Hlad:

Koukat se na Krále videa jako na dokument, který by měl představit jeden fenomén nějak uceleně a objektivně ani moc nejde, sami tvůrci řekli, že materiálů mají ještě spoustu a za pár měsíců se můžeme těšit na nadupané DVD. Dramaturgicky by to taky chtělo ještě trošku vylepšit a dát člověku šanci, aby se zorientoval, protože po nějaké čtvrt hodině jsem se přestal snažit stíhat kdo je kdo a kdo co dělal. Jenže Králové videa mají něco, díky čemuž jim člověk spoustu těhle věcí odpustí. Chápu, že to bude znít jako klišé, ale je tam obrovské srdíčko a celé to člověka dokáže strhnout. I když (nebo možná právě proto) ho tenhle fenomén minul. Králové videa jsou zábavná výprava do doby, která není moc vzdálená, byla však naprosto absurdní, divoká, nespoutaná a upřímná. Je radost sledovat, jak se dnešním důchodcům radostí rozsvěcují očička, když mluví o tom, jak si doma vyráběli dekodéry a snažili se přes hranice převést paletu prázdných videokazet. Jako kdyby vás někdo pozval na párty, kde sedí spousta lidí, které moc neznáte, rychle ovšem zjistíte, že jsou všichni fajn a hrozně vás baví poslouchat, jak vzpomínají na staré časy. Za mě dobrý. Za mě moc dobrý.