První velká vlaková loupež, r. Michael Crichton, 1978
Proč jste to proboha udělal? Šlo mi o ty prachy. Naprosto odzbrojující Connery v Crichtonově adaptaci jeho vlastní knihy o velké vlakové loupeži (duh), která je v knižní verzi poměrně věrným přepisem skutečné loupeže z roku 1855, kdy šikovný lapka vyfouknul britské armádě zlato mířící na Krym coby podpora válečných operací. Crichton po vydání knihy (1975) a rychlém nákupu filmových práv prohlásil, že chce natočit spíš lehkou heistovku a nikoliv historicky věrné drama. Connery po přečtení scénáře váhal, ale nakonec se s Crichtonem sešel, přečetl si knihu, a nakonec souhlasil. Což je jedině dobře, protože ačkoliv Donald Sutherland s apartním knírem a Lesley-Anne Down (bez kníru) hrají skvěle, je to právě Conneryho lupič-gentleman, který publikum upoutá. Dannyho parťáci ve viktoriánském stylu mají své kouzlo i po letech, kdy je sice vidět Crichtonova mizivá režisérská zkušenost (dialogy příliš neodsýpají, ačkoliv jsou skvěle napsané), ale charisma herců prosvítá skrz celý projekt a necelé dvě hodinky rychle utečou, protože samotná loupež je plná akce. Connery tu běhá po střeše jedoucího vlaku, který jel oproti původním předpokladů asi dvojnásobnou rychlostí (asi 50 km/h), ale co by jeden neudělal pro nesmrtelnou slávu a spoustu zlata, že? (Imf)

Jméno růže, r. Jean-Jacques Annaud, 1986
Věrná filmová adaptace legendární mnohovrstevnaté knihy Umberta Eca? Ne. Povedená historická detektivka s charismatickým Seanem Connerym? Rozhodně. Francouzský režisér Jean-Jacques Annaud dobře věděl, co dělá a než aby se snažil ve dvou hodinách postihnout co nejvíc z tučného postmoderního románu, soustředil se skoro výhradně na detektivní linii. Divákovi je hned na začátku představeno tajuplné opatství, do kterého přijíždí osvícený františkánský mnich Vilém z Baskervillu (Connery) se svým učněm Adsonem (mladičký Christian Slater) na důležitý koncil. Netrvá dlouho a středověký Sherlock začne vyšetřovat vraždu. Musí se poprat s intrikami zlých mnichů, dospíváním svého padawana, příjezdem nelítostného inkvizitora a vlastní touhou vloupat se do obří knihovny obsahující ta vůbec nejzajímavější literární díla. Pokud jste Jméno růže dodnes neviděli, nenechte se pobízet. Třeba to na vás v druhém plánu zafunguje jako trailer na geniální knížku. (TedGeorge)

Highlander, r. Russell Mulcahy, 1986
Tahle fantasy klasika je samozřejmě show Christophera Lamberta, ale bez Conneryho by rozhodně nebyla tak zábavná. Příběh o nesmrtelných, kteří si jdou bez nadsázky po krku, utkávají se v šermířských duelech a snaží se jeden druhému ufiknout hlavu, se odehrává během několika staletí. A mladý Skot Connor MacLeod potřeboval zprvu trošku vysvětlit, jak se věci mají, proč nemůže umřít a proč by si měl dávat bacha na další divné lidi s velkými meči. A proto na scénu nastoupil Juan Sanchez Villa-Lobos Ramirez s tváří Seana Conneryho. Ten tu funguje jako dokonalý mentor, jenž poskytne hlavnímu hrdinovi nejen výcvik, taky mu ovšem vysvětlí, co se od něj teď čeká a že fakt není dobré zamilovávat se nebo mít děti, když člověk na rozdíl od nich nestárne. Connery si navíc tohohle Egypťana, který vypadá a mluví jako Španěl, očividně užil. Sakra koho jiného byste chtěli jako kámoše, co by vám vysvětlil, že jste nesmrtelní, ale zbytek nesmrtelných vám bude chtít v následujících letech useknout kebuli, tak byste si měli dávat bacha? Jedině Conneryho! (Mr. Hlad) 

Indiana Jones a Poslední křížová výprava, r. Steven Spielberg, 1989
Seana Conneryho jsem měl vždycky zafixovaného jako drsňáka, případně elegána, který si nebere moc servítky a na srandičky nemá čas. V posledním dobrém Indiana Jonesovi ale dokazuje, že mu komedie rozhodně není cizí a i ve vedlejší roli stárnoucího archeologa dokáže své charisma parádně prodat. Timing tady navíc předvedl senzační a jen stěží byste u filmových dvojic otec/syn hledali lepší chemii, než jakou se mu zde podařilo vytvořit s Fordem, ze kterého se koncem 80. let stávala pomalu ale jistě ikona sama o sobě. A jestli tohle něco pomohlo zacementovat, tak definitivně spolupráce právě s Connerym, se kterým se po celou dobu perfektně doplňovali. (do_od)