Dr. No, r. Terence Young, 1962
Srdečné pozdravy z Ruska, r. Terence Young, 1963
Goldfinger, r. Guy Hamilton, 1964
Thunderball, r. Terence Young, 1965
Žiješ jenom dvakrát, r. Lewis Gilbert, 1967
Diamanty jsou věčné, r. Guy Hamilton, 1971
Nikdy neříkej nikdy, r. Irvin Kershner, 1983
Je tady sporu o tom, kdo je nejlepší agent 007? U filmové série s pěti křížky na krku už lze hovořit o generačních rozdílech. Dnešním teenagerům nebude vonět nikdo jiný než Craig a jeho specifické uchopení prostřednictvím auteurských režisérů, osmdesátkové děti nikdo nepřesvědčí o tom, že Pierce Brosnan v prvních dvou bondovkách nebyl ideálním protnutím síly a šarmu. A my ostatní vždycky budeme fandit Connerymu, protože navzdory Mooreovým legráckám a nepopiratelné eleganci hláškujícího důchodce poskakujícího po památkách UNESCO to byl právě Connery, kdo byl tehdy nejen jediný, ale i jedinečný. Rázovitý chlápek ve skvěle padnoucím saku byl ztělesněním “pracující inteligence”. Svaly zajistil Connery, mozek zajistil scénář, ale dohromady to fungovalo a Conneryho styl se nemalou měrou podílel na tom, že se z Bonda stal globální poválečný symbol a etalon muže, o kterém sní ženy, zatímco se od něj ostatní chlapi snaží odkoukat minimálně způsob, jakým si váže kravatu nebo se chápe sklenek alkoholu a sexuchtivých žen. Connery skvěle prodal výsady podobné práce, stejně jako její úskalí, především však neudělal z Bonda nedosažitelnou metu. Jeho image se během prvních třech bondovek znatelně vyvíjela, ale už v Goldfingerovi měl publikum omotané kolem prstu a zářil nejen při pěstních, ale i při verbálních soubojích s Gertem Fröbem. Při zpětném nakoukávání první tři bondovky vyvolávají v očích dnešních kinofilů jemné zklamání, v očích feministek dokonce záchvaty zuřivosti, ale Conneryho talent je rozeznatelný i po půl století. Není divu, že stále zůstává pravítkem, podle něhož se poměřuje každý nový uchazeč o tuto nelehkou práci. (Imf)

Pahorek, r. Sidney Lumet, 1965
Pahorek natočil Sean Connery po prvních třech bondovkách, takže už byl velkou hvězdou. Ale právě tady ukázal, že se rozhodně nehodlá flákat a má pořád v plánu hledat role, které by pro něj byly výzvou. Sidney Lumet (Dvanáct rozhněvaných mužů, Network, Psí odpoledne) natočil drsný příběh z vojenského kárného tábora, který stojí uprostřed libyjské pouště a kam putují všichni angličtí vojáci, aby pochopili, kde je v armádě jejich místo a nedělali vylomeniny. Písek a extrémní horko ale nejsou to nejhorší, nejděsivější je seržant Williams, takový ten mladý a nafoukaný šmejd s nosem nahoru, který hodlá všechny vězně zlomit. A nejen fyzicky, hlavně psychicky, a proto je nechává stavět na dvoře obrovskou hromadu z písku. Netoleruje neposlušnost a svou moc si evidentně užívá. Jenže pak sem přijde Joe Roberts. Ten tu skončil proto, že napadl nadřízeného, když dal jeho jednotce rozkaz, kvůli němuž by všichni zemřeli. A je to pořádný tvrďák. Začíná souboj vůlí a hodnot, ve němž ani jeden z mužů nehodlá ustoupit. (Mr. Hlad)

Zardoz, r. John Boorman, 1974
Říkáte, že jste většinu okolních fláků viděli a chcete s filmovou legendou zkusit něco neokoukaného a opravdu neotřelého? Tak to by vás mohl zaujmout jeho poměrně zapomenutý kousek Zardoz. Ale varuji vás, možná toho budete po několika minutách litovat. Zardoz je totiž bizár se vším všudy a rozhodně to není snímek pro každého. Děj nás zavede do vzdálené post-apokalyptické budoucnosti, kde zbytky civilizace přežívají ve vlastním světě zvaném Vortex. Lidé žijící mimo tento svět se pak nazývají Brutály. A právě jeden z nich, likvidátor Zed s tváří Conneryho, se jednoho dne do „dokonalého“ světa dostane. A vše se zde začne rychle měnit. Atmosféra a věci, jež se ve filmu dějí, se ovšem popisují sakra těžko. Connery zde většinu stopáže nosí červené spoďáry a má culík, jezdí zde nahé ženy na koni, zkoumá se hercova erekce a pronáší se tu věty typu „Zbraň je dobrá, penis je zlo!“ Zardoz od Johna Boormana je pro někoho odvážnou uměleckou vizí a sociálním podobenstvím, pro další spíš psychedelickou podívanou, které navíc tok času opravdu nepomohl. Tohle vás buď svým způsobem fascinuje, nebo to hodně rychle vypnete. Tak jako tak, Connery tento filmový bizárek táhne neúprosně vpřed, charismatu má i zde na rozdávání a jeho postava barbara Zeda má celkem zajímavý vývoj. A je zde navíc vidět, že Sean je prostě srdcař, co jde i do podobných projektů opravdu naplno. Zardoz sice nepatří do jeho filmové síně slávy, rozhodně se však jedná o jeho nejšílenější roli, kterou by měli jeho skalní fandové znát. (Spooner)

Muž, který chtěl být králem, r. John Huston, 1975
Daniel Dravolt a Peachy Carnehan jsou celoživotní kamarádi a bývalí britští vojáci, kteří sloužili v Indii. Teď nemají práci, zato mají velké zkušenosti a ještě větší ambice. Rozhodnou se vyrazit do tajemného Kafiristánu, kde naposledy viděli bělocha, když ho dobyl Alexander veliký. Jejich cíl? Nic menšího než královský trůn. V zemičce plné válčících kmenů mají v plánu poskytnout své služby jednomu z místních vládců, pomoci mu porazit nepřátele, udělat z něj krále a pak ho svrhnout. Všechno jde až podezřele snadno, dokud shodou náhod nezačnou místní považovat Dravolta za boha. A on si to nezačne užívat… Muž, který chtěl být králem je velkolepá dobrodružná podívaná, v níž režisérský veterán John Huston zvládá míchat akční scény s překvapivě fajn humorem, ale i velkými myšlenkami a ještě větším dramatem. Michael Caine tu je výborný, Connery tu však exceluje, protože právě na jeho Dravoltovi je nejvíc vidět, jak může člověku hrábnout z toho, když se mu splní sebeabsurdnější sen. Mimochodem tenhle bývalý voják byla Conneryho vůbec nejoblíbenější role. (Mr. Hlad)