Tak jsme se konečně dočkali. Po mnoha otaznících a odkladech se jeden z nejočekávanějších filmů roku tento týden už opravdu podívá do českých kin. A my už jsme v redakci Tenet, tajuplnou novinku Christophera Nolana, viděli. Jsme z filmu, který by měl pomoci naplnit světová kina, stejně rozpolcení jako zahraniční novináři, nebo u nás převládá spíše nadšení? No, odpověď bude tentokrát, jak se to k Nolanovi ostatně i hodí, malinko komplikovanější.

Jak to vidí Mr. Hlad:

Christopher Nolan se tentokrát trošku urval ze řetězu a stal se svým vlastním nepřítelem. Jeho Tenet je samozřejmě skvělá podívaná, hodně rychle utíká a hezky se na ni kouká, ale bohužel zklamává právě v tom, co by ji mělo povyšovat nad klasický letní blockbuster. Nolan sice avizoval, že si točí do značné míry vlastní bondovku a v první půlce to tak i vypadá, jenomže víceméně klasicky pojatý špionážní thriller se tu střetává s jeho chladnou režií, kdy si od všeho drží odstup. A diváci musí s ním. Vyloženě nolanovkou se pak Tenet stává někdy v půlce, ovšem na rozdíl od Počátku, ke kterému má film nejblíž, tu neodhalujeme pravidla nového světa postupně a nikdo je nevysvětluje při dech beroucích scénách.

Nolan prostě vezme hrdiny i diváky a hodí je do hluboké vody bez ohledu na to, jestli umí plavat. Co se děje? Jak to funguje? Co má vliv na co? A kdo za to všechno může? To se tu řeší víceméně za pochodu a počítám, že půlka věcí mi utekla. Já si nakonec užíval hodně efektní akci, kde se děly trošku divné věci, mně však už bylo celkem jedno proč. Počítám, že při druhém zhlédnutí bych v tom měl už jasno, všechno stíhal a ve všem si udělal pořádek. Ale snad vůbec poprvé si u Nolana nejsem jistý, jestli se mi na to podruhé koukat chce.

Jak to vidí Imf:

Můj vztah s Christopherem Nolanem je čím dál tím komplikovanější. Jeho filmy jsou chytré, autorské, záměrně jiné, a já jsem vlastně rád, že vznikají. Akorát jsou čím dál tím míň pro mě a mám pocit, že nolanovská zahleděnost do vlastní geniality mě začíná až otravovat. Tenet je krásný, řemeslně solidní, castingově vyladěný, s pointou, poselstvím a vším, ale zároveň chladný, nepřístupný a malinko sobecký. Nolan je na téhle křivce už od Počátku, jeho fascinace komplexním dějem a jakýmsi balancem na pomezí nelineárního vyprávění a povinných blockbusterových atrakcí je nejvíc patrná u Interstellar (méně pak u záměrně minimalistického Dunkerku).

Tenet je další zastávkou na spirále, na níž občas odmítám Nolana následovat, protože chci znát odpověď dřív, než zazní otázka. Což je v kontextu děje vlastně velmi trefné, ale pro mě osobně nezajímavé. A reverzně perverzní akční scény? Nolan s nimi šikovně maskuje fakt, že ho vlastně tyhle atrakce nikdy nebavilo točit, jakkoliv se znovu drží přísně analogových efektů a točí na filmový materiál. Není to pozérství, není to umění… je to něco mezi tím. A není to pro mě. Držím palce Warnerům, ať se jim to částečně zaplatí. Nejen kvůli budoucnosti kinematografie, ale i kvůli budoucnosti autorských blockbusterů, jakkoliv mi některé z nich prostě nebudou souzené. Tak jako Tenet.

Jak to vidí Rimsy:

Vyšli jsme s kolegy z kina a chvíli se na sebe jen dívali. Ne láskyplně a rozněžněle jako obvykle, nýbrž zmateně a neurčitě. Nejočekávanější film roku samozřejmě bez problémů splňuje nejvyšší předpoklady co se týče kvality produkce, řemeslné poctivosti i udržování diváka v permanentním zájmu. Díky téměř neutichající hudbě a velmi rychlému střihu utečou dvě a půl hodiny celkem rychle, zároveň však až fyzicky nepříjemně; což je jen jedno z řady propojení stylu a narace, které máme u Nolana tak rádi. Jenže samotná logika světa, z níž vychází i způsob vyprávění příběhu, na první zhlédnutí působí jako takový nedopečený Počátek.

Navzdory několika vysvětlovačkám nemám pocit, že bych se v dění orientoval dostatečně na to, abych si jej užil. V tuhle chvíli nevím, čí je to chyba. Nejspíš mě tedy čeká ještě jedna projekce, tentokrát s několika učebnicemi fyziky po ruce. To by nakonec nebyl ani tak velký problém, více mi však vadilo, že jsou hrdinové podáni tak chladně a odtažitě, že mě jejich příběh zas tolik nezajímal. Přidejte si k tomu až marvelovsky videoherní obíhání atraktivních lokací kvůli MacGuffinům, a je jasné, že zatím u mě převládá zklamání. Ale už teď vidím velmi inspirativní motivy, na jejichž prozkoumání se těším. No ale tak jako tak na to půjdete, takže o čem se bavíme…

Jak to vidí do_Od:

Kdybych to měl popsat jedním slovem, řeknu náročný. Od začátku až do konce je to jízda (někdy doslova) plná otazníků, některé jsou kladeny přímo ve filmu, jiné si člověk klade sám pro sebe. A jelikož se děj nikde příliš dlouho nezdrží a odpovědi jsou většinou kryptického rázu, začnou se zhruba v půlce ty otazníky dost kupit. Musel jsem tomu tedy jít tentokrát o něco víc naproti, některé věci buď ignorovat, nebo si je zkusit pamatovat do příštího zhlédnutí, ale nakonec se to asi vyplatilo. Ve finále jsem totiž slyšel to pomyslné cvaknutí, kdy to do sebe všechno zapadlo a dávalo mi to natolik velký smysl, abych si řekl, že jsem se vlastně skvěle bavil.

Zároveň se ale těším na to další zhlédnutí, protože jak říkám – otázky furt mám – jen ne toho rázu, že by mi to nějak překáželo v užití si filmu, ale spíš v pochopení jeho komplexnosti. Odtud už to vlastně může být jen lepší. Bude to pro každého? To si nemyslím. Vlastně ani nemůžu říct, že bych si přál v kině podobně složité filmy vídat častěji, na tohle má výsadní právo asi jen ten Nolan, protože jen jemu věřím, že v těch filmech ty odpovědi vždycky najdu. Každopádně ještě malá poznámka k technickému aspektu, ten film strašně řve. V přední řadě v IMAXu mto málem urvalo hlavu a ne v tom dobrém smyslu slova. Někomu to vadit nebude, někomu by mohlo, tak se podle toho zkuste zařídit. Jinak srdcem filmu pro mě byl Pattinson, takže už jsem si konečně jistý, že z něj bude parádní Batman.

Recenzi čekejte v nejbližších dnech.