Coherence (2013)

Proč nezačít jedním z mých nejoblíbenějších thrillerů, který jsem vám na stránkách MovieZone doporučoval již před více než pěti lety ? Byť ho od té doby vidělo hodně diváků (neskromně podotknu, že snad i na základě mého doporučení), stejně se najde pár kolemjdoucích, kterým tahle minimalistická laskomina s parádně zamotaným scénářem doposud unikala. Všechno začíná jedním vesmírným fenoménem. Když ho naposledy pozoroval Jaromír Nohavica, tak napsal píseň začínající slovy: „Spatřil jsem kometu, oblohou letěla. Chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela“.

Lidem pozvaným do jednoho baráku na periferii na večerní slezinu plnou dobrého jídla a pití však kometa nezmizela. Právě naopak. Mohutné nebeské těleso nejdříve způsobí výpadek proudu a následně začne dělat trochu jinou neplechu. Extra zajímavou, je třeba dodat a víc raději nebudu prozrazovat. Smiřte se s tím, že sci-fi je točená na ruční kameru, drahé triky velmi efektně supluje tužka a papír a připravte se na fakt, že chvílemi se budete ztrácet. Jsem však ochotný se vsadit, že tohle bloudění vás bude nesmírně bavit a pokud přistoupíte na pravidla hry, budete odměněni nezapomenutelným filmovým zážitkem.

The Room (2019)

Relativně čerstvé a alespoň pro mě velmi příjemné překvapení. Olga Kurylenko se po bondovce Quantum of Solace herecky trochu hledala, ale v mysteriózním „Pokoji“ je moc přesvědčivá a vy jí uvěříte každou touhu. A že jich bude. Lákat na mindfucky je vždy trochu ošidné, protože člověk by nejraději neprozrazoval vůbec nic. Jenomže potom by si jeho favorita nikdo nepustil a bez krotkých spoilerů vyjevených hned na začátku filmu to prostě a jednoduše nejde. Vězte, že The Room je o jednom speciálním domě a ještě speciálnějším pokoji.

Kate a Matt jsou mladí manželé, kteří si pořídí „překvapivě“ levný starší barák kousek za New Yorkem. Brzy zjistí, že jeden pokoj je speciální a plní všechna hmotná přání. Schválně nezmiňuji jedno zásadní pravidlo podmiňující funkčnost pohádkové místnosti. Co začne náhodným přáním v podobě dolarů na nákup, to se velmi rychle zvrtne v pomalu existenciální drama, kde docela sympatický pár dostane okamžitou možnost přeskočit k věcem, po nichž každý v životě touží, ale často se jich bohužel (naštěstí?) nedočká. Velká škoda, že film není natočený trochu zajímavěji a samotný scénář si tentokrát zasloužil mnohem vyšší rozpočet. Přesto s chutí doporučuji, tohle byl nápad za milión.

Loni v Marienbadu (1961)

Nikdy nezabudnem, ako sme sedeli na prednáške dejín filmu a profesor nám pustil túto záležitosť. Hneď nás upozornil, že je náročná, a všetci sme sa na to pripravili. Polovica spolužiakov zaspala a tá uchvátená druhá po projekcii zbierala čeľusťe z podlahy. Všetci sme sa však zhodli, že to je jasne pochopiteľná záležitosť. To bolo prekvapenie, keď sme následne na pive každý povedali úplne iný dej filmu. A spätne sme zistili, že sme neboli jediní. Mindfucky totiž nie sú záležitosťou posledných rokov. Niekoľko skvostných kúskov sa skrýva aj v histórii. Vo Francúzsku bežala začiatkom 60. rokov na plné obrátky Nová vlna, ale ani tento experimentálny smer nebol pripravený na to, čo im predvedie Alain Resnais. Začiatok deja je prostučký.

Chlap osloví v zámku ženu s klasickou baliacou frázou „Nepoznáme sa?“. Viac vám k tomu nenapíšem, ale už fakt, že mená postáv sú X a M naznačujú, že nejde o klasickú romantiku. A v akom žánri sa pohybujeme je na každého vlastnej interpretácii. Môže ísť o sci-fi, fantasy, drámu, spomínanú romantiku alebo niečo omnoho divokejšie. Žiadny z výkladov deja nie je správny, ale možno všetky sú. Vo veľmi pomalom tempe sa pomocou úchvatných záberov rozohráva príbeh, ktorý vám zamotá hlavu viac než ľubovoľný film z tohto výberu. Je to komplikovaný labyrint vášne a tajomstiev, ktorý treba zažiť a nie ho chápať (pretože vám potom možno vybuchne hlava). A kto bude pozorný, tak si všimne niekoľkoframové cameo Alfreda Hitchcocka.