ARQ, 2016
Malé filmy od Netflixu, to je vždycky sázka na nejistotu, ale občas se i mezi nimi urodí docela zajímavý kousek, jako třeba právě komorní sci-fi ARQ. To si víceméně vystačí s pár herci, jedním barákem a dobrým nápadem. Jeho hrdinou je Renton, ten se jednoho dne probudí vedle své přítelkyně Hannah a místo pěkného rána je oba čeká nepříjemné překvapení. Do jejich domu vrazí tři ozbrojení muži a chtějí, aby jim Renton odevzdal jakési důležité dokumenty. Akce ovšem neprobíhá podle plánu a Renton umírá. A pak se probouzí znovu. Proč? Protože pracoval na podivném stroji, který by měl být údajně zdrojem nekonečné energie. Jenže zároveň vytváří časovou smyčku. 

Na první pohled to zní celé trošku obyčejně, ale ARQ je chytřejší, než vypadá. Zatímco na začátku ví o smyčce jen Renton a s každou další smrtí a probuzením zjišťuje o celé situaci víc a snaží se jí přizpůsobit, časem si časové smyčky začnou být vědomi i další. A není úplně snadné přechytračit někoho, kdo ví, podle jakých pravidel se hraje, když na člověka míří brokovnicí jeho kámoš, který nemá ani nejmenší tušení, co se kolem něj děje. A taky když má každý nějaké nepříjemné tajemství. (Mr. Hlad)

Before I Fall, 2017
Pokud budete od Before I Fall očekávat milou teenagerskou romanci, ve které zaláskovaná Zoey Deutch na konci najde svého středoškolského prince a jeho polibek jí konečně vysvobodí z cyklicky se opakujícího dne, narazíte. Spíše se připravte na trochu hipsterské drama, v němž do něčeho věčně zachumlaná a smutná Zoey poznává sebe sama a brzy zjišťuje, že klíč k jejímu „léku na život“ bude schovaný v lidech jí blízkých. Takže můžete rovnou zapomenout na nekončící vtípky plynoucí ze sci-fi situace (pár jich tu ale je) a průběžné mini-pointy známé z podobných filmů. Zní to jako nuda a vy Before I Fall vynecháváte? Možná, že to by byla chyba. 

Šedivý (ale překvapivě zajímavý) vizuál se vám brzy dostane pod kůži, kamarádka Eda Sheerana vás v roli smutné holky rozhodně nebude štvát stejným stylem jako její nejmenované vrstevnice a já se po hodině přistihnul, že mě vážně zajímá, jak to celé dopadne. Samotný závěr je (aniž bych spoileroval) bohužel nezvládnutý, zanechá pachuť v ústech a diváka spolehlivě odradí od toho, aby si film snad ještě někdy zopakoval. Přesto bych tenhle pomalý, přemýšlivý a chvílemi filozofující biják opatrně doporučil. Pokud se naladíte na relativně originální melancholickou notu rozehranou režisérkou Ry Russo-Young, budete dost možná spokojení. Silnější šestku bych dal, a to není v době covidové zase tak málo. (TedGeorge)

Donekonečna, 2017
Někam si napište jména Justin Benson a Aaron Moorhead. Tihle filutové totiž mají za sebou hned několik zajímavých filmů (už kdysi jsem doporučoval hororovou romanci Spring), které si jednak zrežírovali a zároveň si v nich i zahráli. Co na tom, že mluvíme o levných indiečkách – i ta bývají ve správných rukách zajímavou potravou pro správně naladěné diváky. To bezesporu platí i o midnfucku Donekonečna alias The Endless. V něm sledujeme bratry, kterým se kdysi podařilo vymanit z vlivu jednoho kultu. Jednoho dne však obdrží extrémně podivnou videonahrávku, která je donutí se do společenství pošuků vrátit. Slíbí si, že to bude jenom na jeden den, sednou do auta a odjedou na bohem zapomenutého místo, ze kterého kdysi kvapně prchali. Byť je to už deset let, co sourozenci kult opustili, po příjezdu vše vypadá jako tenkrát a k jejich velkému překvapení nikdo vůbec nezestárnul. Asi nemusím dodávat, že plán zůstat pouhý den je brzy pasé.

Takže klasický případ časové smyčky okořeněné jedním zapadlým kultem plným podivných lidí? Ne tak docela. Už v traileru třeba uvidíte zdánlivě nekonečný provaz směřující do nebe. Nemluvě o podivné entitě, která má podle ostatních vše na svědomí a čas od času se nějak projeví. O The Endless se nepíše zrovna lehce, protože to není vůbec jednoduchý a okamžitě průhledný film. Kdybych ho měl popsat jako mysteriózní indie sci-fi mindfuck, budu asi k pravdě nejblíž. Těch zbytečně nízkých 60 % na CSFD mě hodně mrzí a tentokrát se budu se svým doporučením (výjimečně) zaklínat Rotteny. Hned 92 % kritiků zvedá palec nahoru a průměrné hodnocení je 7,5/10. Věřte jim a vězte, že za málo peněz vzniklo hodně muziky. (TedGeorge)

Všechno nejhorší, 2017
Hned na začátek je třeba napsat následující: Všechno nejhorší alias Happy Death Day se před rokem dočkalo pokračování, ale to vám nedoporučím. Podle mého názoru totiž trpí pokročilou sequelitidou, kdy ze svěží a vtipné jedničky dělá překombinovanou a těžkopádnou nudu, zbytečně rozvíjející nezajímavé motivy uspokojivě ukončené v jedničce. Ani ta samozřejmě není žádné veledílo s geniálním scénářem, ale docela sympaticky roubuje časovou smyčku na teenagerský slasher a nezapomíná při tom hrát i na komediální notu. Postava uřvané Tree (Jessica Rothe) v něm prochází podobným vývojem jako Punxsutawney Phil – z arogantní královny všech mrch se po pár tuctech repetitivních dnů stává docela sympatická a zvídává slečna. Akorát ji (na rozdíl od Phila) na konci každého dne někdo zavraždí. 

Na jedničce je super, že si vlastně na nic nehraje a divákům dává přesně to, co chtějí. Tedy od samého začátku svižný slasher ozvláštněný opakováním stejného dne. Po nutné expozici (první tři dny trvají ve filmu půl hodiny) blondýnce Tree konečně docvakne to, co divák ví už z traileru, a s pomocí dobráka od kosti, do jehož pokoje se opilá omylem nakvartýrovala, vyšetřuje. Metodou pokus/omyl směřuje k očividné pointě, která je naštěstí falešná a tvůrci mě na závěr docela udělali radost. Pokud jste Všechno nejhorší ještě neviděli, dejte mu šanci. A vůbec nevadí, že nemáte rádi horory. Spíše než o slasheru totiž mluvíme o jedné z těch zajímavějších variací na Hromnice. Akorát s vanilla hororovou přichutí. (TedGeorge)