Triangle, 2009
Tenhle kousek už vám kdysi doporučoval TedGeorge ve svém článku o přehlížených hororech a já můžu jeho doporučení jen podepsat. Triangle je atmosférická a napínavá podívaná, v níž se skupina lidí ocitne na lodi, která je ale opuštěná jen zdánlivě. V chodbách mezi kajutami totiž chodí někdo, kdo je hodně nebezpečný a poteče krev… a ne jednou, protože Triangle hororový subžánr o prokletých lodích (těch filmů je dost na to, abychom to mohli subžánrem nazvat) obohacuje o hrátky s časem. Melissa George sice rychle pochopí, v jak absurdní situaci se ocitla, víceméně jí to však k ničemu není a musí hrát podle bizarních pravidel. Z obětí se tak postupně stávají lovci, z lovců oběti, které loví jiní lovci a po lodi se občas prohání čím dál tím víc lidí, co budou muset přijít k úrazu. 

Hlavní hrdinka The Triangle je dostatečně sympatická a zároveň uvěřitelně drsná na to, abyste jí fandili a britský specialista na horory Christopher Smith má řemeslo v malíku, takže i kdyby byl jeho film jen obyčejnou vyvražďovačkou odehrávající se na lodi, bylo by to fajn. Hrátky s časem ale dodávají Triangle na atraktivitě a dovolují tvůrcům vyhrát si víc s postavami i se způsoby, jak překvapit diváka. Na polobéčkový horor je to vlastně docela chytrá podívaná. A hlavně zábavná. (Mr. Hlad)

Smyčka, 2014
Zamíříme do Mexika. Právě tam se paralelně odehrávají dvě zdánlivě nesouvisející časoprostorové haluze. V té první sledujeme detektiva nahánějícího zlotřilé bratry. V té druhé rodinku na cestě za příbuznými. Vzhledem k tomu, že ve článku řešíme paradoxy, distributor to prokecl už v první větě oficiální synopse a ve filmu vám to bude jasné během prvních 15 minut, dovolím si trochu spoilerovat. Takže detektiv je uvězněný na zdánlivě nekonečném schodišti ve věžáku a rodinka s dcerou, kterou zrovna postihne astmatický záchvat, na nekonečné silnici. Na první pohled je v zoufalejší situaci rodinka (respektive tatínek) snažící se zachránit život chudákovi dcerce, ale na první pohled se tu nehraje. Mluvíme tu o nekompromisním bijáku z Mexika a jak už nám ukázala nedávná hororová Díra – španělsky hovořící filmaři se toho vážně nebojí.

Takže i tady dojde na velmi nepříjemný pohled do duše zoufalých lidí uvězněných v šíleném perpetuum mobile. Mladý režisér Issac Esban (narodil se stejně jako já v roce 1986, takže je mladý) s pomocí extrémní situace a časoprostorové kapsy upozorňuje na chorobný konzum, sexuální deviaci skrytou někde v hloubi v každém z nás a fakt, že abychom se měli dobře, musí někdo někde trpět. Smyčka je samozřejmě minimalistická a levná, takže vážně nečekejte nějaké sci-fi žrádlo doprovázené cool triky. Čekejte mindfuck, který se na závěr kupodivu dočká smysluplného vysvětlení. Ne každému bude po chuti, ale dojde na něj, je docela logické a to u podobných fláků vážně není samozřejmost. Věřte mi, žánr mám rád a nakoukávám i ty vyloženě mizerné zástupce. Smyčka je každopádně fajn. (TedGeorge) 

Na hraně zítřka, 2014
Tom Cruise točí málokdy blbé filmy. A těch sakra dobrých má ve své filmografii víc, než by si člověk myslel. Jeho akční sci-fi Na hraně zítřka sice v kinech nezazářilo, naštěstí si k němu diváci časem cestu našli, a tak se snad dočkáme i dvojky. A i kdyby náhodou ne, tak si klidně tu jedničku vždycky rádi pustíme znovu, protože to je pecka. Adaptace japonské mangy se točí okolo Billa Cage, který sice nosí uniformu, ve válce s mimozemšťany však nikdy v první linii nebyl. Teď ale je, musí na sebe navléct bojový exoskelet a umřít. Jenže ne naposledy. 

Cage se totiž dostal do časové smyčky a zas a znovu zažívá den, kdy se lidstvo mělo naposledy střetnout s mimozemskými monstry a on u toho zemřel. Stejně jako všichni ostatní… Jenže v jeho případě znamená smrt návrat na začátek a novou šanci na vítězství. Desítky, stovky a tisíce pokusů dělají postupně z ubuleného sraba dokonalého vojáka, který se s každým nepovedeným pokusem o trošku zlepšuje a možná, že i nakonec přežije. Doug Liman spolu s Cruisem pojali Na hraně zítřka víceméně jako počítačovou hru. Cage se stejně jako hráči rozvalení doma na gauči nebo před počítačem musí postupně učit, jak nepřátele porazit nebo přechytračit, postoupit z levelu „výsadek na pláži“ do „opuštěný venkov“ a možná se i probojovat do „velkolepého finále“. No a je to boží. A pokud jste to neviděli, přestaňte číst a dělat cokoliv, co zrovna děláte a běžte si to pustit. Vy ostatní to udělejte, až ten článek dočtete. (Mr. Hlad)