Terminátor, 1984-2019
Terminátory milujeme. První dva. Možná vlastně první tři. No a pak to začne být složitější. Jedna z nejslavnějších sci-fi sérií se dočkala šesti celovečeráků, s těmi novějšími je to ale už malinko komplikované a ačkoliv si část redakce (mě nevyjímaje) poslední film užila, stejně velká část mu nemůže přijít na jméno. Počítač Skynet se pětkrát pokusil poslat do minulosti vraždící stroj, aby zabil Sarah Connor, respektive jejího syna Johna, který měl v budoucnosti vést lidi ve válce proti strojům. A jednou jsme se přímo do té války podívali. Terminátor je však stejně hlavně o tom, jak se cestuje zpátky časem a Arnold buď musí chránit někoho z rodu Connorů, nebo ho zabít. A v tom tkví paradoxně možná největší problém téhle série. 

Poslední dva Terminátoři v kinech nezazářili a ten poslední vlastně regulérně propadl. A faktem je, že za to může snaha tvůrců pořád se vracet k prvním dvěma filmům, reagovat na ně, upravovat jejich vyznění a pointy a neochota jít dál. Když to ve čtyřce zkusil McG, trochu narazil, ovšem hlavně proto, že Terminator Salvation byl nad jeho síly. Fandové přesto stále volali po tom, aby se celá série posunula dál a ideálně ukázala válku lidí proti strojům, Genisys a Temný osud se místo toho zase vracely zpátky, vyloženě vstupovaly do scén ze starších filmů a snažily se jít na ruku starým fandům, aniž by myslely na ty nové, které to buď nezajímalo, nebo to neměli šanci moc pochopit. Neochota posunout se vpřed Terminátora vloni možná na dlouho zabila. Terminátorovské filmy jakoby se zacyklily v čase stejně jako jejich hrdinové. Takže opatrně s těmi časovými smyčkami! (Mr. Hlad)

Na Hromnice o den více, 1993
Nejlepší komedie s Billem Murraym? Za mě ano. Scenárista Danny Rubin vytěžil až na dřeň nekonečně atraktivní téma neustále se opakujícího dne a s pomocí režírujícího Harolda Ramise, již zmíněného Murrayho, sympatické Andie MacDowell a vděčných vedlejších postav (pojišťovák Ned ruluje každý den) stvořil naprosto klasiku. Na Hromnice o den více zná opravdu každý a je to jedna z těch komedií, kterou ani při desáté televizní repríze (s tím správným dabingem) nepřepnete. Na to jsou reálie zasněženého městečka Punxsutawney, ve kterém se neustále setkává bručoun Phil se stejnojmenným meteorologickým svištěm, až příliš neodolatelné. Jen tak mimochodem – věděli jste, že režisér původně chtěl nechat Phila v časové smyčce 10 000 let, ale v režisérském komentáři se prokecl a řekl, že chudák přežíval v zasněženém zapadákově nakonec „pouhou“ dekádu?

Když s někým mluvíte o filmu s časovou smyčkou, naprostá většina lidí vám dříve nebo později řekne: „Takže něco jako Na Hromnice o den více?“. Dovedu si představit, že scenáristy všech dalších bijáků sázejících na časovou smyčku už musí existence řešeného filmu trochu štvát. Zákonitě totiž budou variovat skvěle zrealizované nápady a kvalitativní laťku nastavenou Hromnicemi prostě nemohou překonat. Fakticky jediný prostor, který jim Ramisův majstrštyk ponechal, je temná stránka věci. Bill Murray sice v Punxsutawney a okolí párkrát spáchá sebevraždu, ale nikdy se z něj nestane satan kosící více či méně pitoreskní postavičky z městečka plamenometem. Přitom v reálu bychom se všichni chovali přesně opačně než on. Tedy ze začátku vlídně a časem jako ta nejvíc znuděná a zlá hovada. (TedGeorge)

Lola běží o život, 1998
Strhující německá pecka nastartovala kariéry režiséra Toma Tykwera a Franky Potente, jejíž Lola s červenými vlasy dodnes zůstává její nejslavnější a nejvýraznější rolí. A dvaadvacet let stará pecka od našich západních sousedů možná jejím nejlepším filmem, i když asi by to byla remíza s Bournem. Lola a její přítel Manni jsou zamilovaní a trochu nezodpovědní. Manni pracuje pro člověka, jehož byznys není úplně legální a on sám je docela nebezpečný. A teď jde Mannimu po krku, protože ztratil sto tisíc marek. Lola má dvacet minut na to, aby někde ty peníze sehnala, jinak má Manni utrum. Vykrade supermarket? Vyloupí banku? Zkusí štěstí v hazardu? A nebo všechno dohromady? 

Dvacet minut není moc na celovečerák, což Tom Tykwer samozřejmě věděl, takže těch dvacet minut uvidíme třikrát. Lola běží o život je videoklipová jízda, ve které hlavní hrdinka dostane hned tři šance, jak si poradit s dost nepříjemným problémem. Vyloženě časová smyčka tu tedy neexistuje, jen Tykwer nutí svou hrdinku, aby se třikrát vypořádala se stejnou situací a nabízí jí tři možná řešení, z nichž všechna mají naprosto minimální šanci na úspěch. A divák tak dostává možnost třikrát Lole fandit, třikrát se o ni bát a třikrát doufat, že to třeba nakonec fakt vyjde. (Mr. Hlad)