| 18:00 | 09.08.2020 |
Režisérka Giny Prince-Bythewood natočila pro Netflix komiksárnu The Old Guard: Nesmrtelní a moc se jí to nepovedlo. Právě v souvislosti s netflixovskou nudou se znovu začaly objevovat stesky nad tím, že naprostá většina současných režisérek nestojí za nic a šovinisté (nejenom na MovieZone) měli z mrzkých kvalit posledního filmu s Charlize Theron skoro až škodolibou radost. V redakci jsme se tedy rozhodli dát dohromady desítku, respektive jedenáctku zajímavých jmen, jež nemají pindíka a točí kvalitní filmy. Nevybírali jsme jenom v Hollywoodu, lovili jsme i v nezávislých vodách a tím pádem si můžeme odpustit dráždění jmény, které v současnosti točí (stejně jako muži) blockbustery pochybných kvalit.
S pomocí na Letní filmové škole vegetujícího Rimsyho a v Praze se flákajícího do_Oda se kromě USA podíváme i do Francie, Polska nebo na Nový Zéland a jenom tematické ukotvení do současnosti nám neumožní zmínit jména jako Agnès Varda nebo Věra Chytilová, jež v minulosti natočily nejednu pecku, ale bohužel už nejsou mezi námi. Pro jistotu připomínám, že režisérky neřadím za sebe podle „kvality“, nýbrž bez plánu a jak se mi to hodí. Na úvod je to vše, ke čtení si v právě probíhajících vedrech dejte raději nějaké nealko a jdeme na to.
10. Debra Granik
Diváci od ní mají nejraději (hodnocení na IMDb): Do Morku kostí (2010) – 7,2/10
Kritici preferují (hodnocení na RottenTomatoes): Beze stop (2018) – 8,55/10
Nejvýdělečnější film (v milionech dolarů a celosvětově): Do morku kostí (2010) – 13,8
Vytáhni v hospodě: Kromě Kena Loache uvádí Debra za svůj vzor i režiséra Mikea Leigha, jehož měla před pár lety možnost potkat hrstka šťastlivců na Letní filmové škole. Mike se tenkrát zastavil i v legendárním (a dnes už bohužel asi nadobro zavřeném) uherskohradišťstském Konibaru.
Není to o kvantitě, je to o kvalitě. Když nepočítáme dokumenty, tak má Debra za sebou „jenom“ tři celovečeráky a pokud se dá věřit počtu hodnocení na ČSFD, tak jste viděli pouze poslední dva. Do morku kostí se dočkalo čtyř nominací na Oscara a pro Hollywood objevilo Jennifer Lawrence. Dva roky staré Beze stop potom znovu rozpracovalo téma neúplné rodiny bojující o přežití v neúprosných podmínkách a světu představilo Thomasin McKenzie, která si tu stejně jako Jennifer před deseti lety zahrála neskutečně silnou ženskou postavu, jíž budete fandit od začátku do konce. Mám velkou radost, že o zařazení Debry do žebříčku jsem v redakci vůbec nemusel bojovat, protože většina kolegů se mnou souhlasí. Právě mírně nedoceněné a podle mého názoru úžasné Beze stop jasně ukazuje, že režisérka disponuje jedinečným pohledem na svět, a já jenom pevně doufám, že se dalšího filmu dočkáme dříve než za osm let. (TedGeorge)
9. Céline Sciamma
Diváci od ní mají nejraději: Portrét dívky v plamenech (2019) – 8,1/10
Kritici preferují: Portrét dívky v plamenech (2019) – 8,99/10
Nejvýdělečnější film: Portrét dívky v plamenech (2019) – 9,9
Vytáhni v hospodě: IMDb uvádí vděčný šproch hovořící o tom, že se na rozdíl od své (dnes už bývalé) partnerky Adéle Haenel bojí úplně všech psů. No a jedním z jejich největších režisérských vzorů je David Lynch.
Céline Sciamma ještě nebylo ani 40 let, přesto se dokázala zapsat mezi nejvýraznější současné filmařky. Celovečerní debut Akvabely z roku 2007 zkoumal křehkost přátelství mezi dospívajícími plavkyněmi, Klukanda z roku 2011 zase citlivě vykreslila vnitřní pochody dívky, jež se lépe cítí mezi svými chlapeckými vrstevníky. Ale až když loňský Portrét dívky v plamenech zboural mnoho žebříčků nejlepších evropských filmů roku, dostalo se vnímavé režisérce dostatečného uznání. Ve svých filmech se totiž zabývá otázkami ženství a různými pohledy na jejich vztahy, ať už sexuální, či přátelské. Historicky stylizovaný Portrét dívky v plamenech dokázal tyto myšlenky posunout ještě na vyšší úroveň, když otočil melodramatické žánrové vzorce naruby a představil zakázanou lásku dvou pokrokových žen, pro niž v historii prostě nebyl prostor. Céline Sciamma především díky tomuto kusu patří nejen mezi nejkvalitnější (a nejnadějnější) současné filmové tvůrkyně, ale také mezi nejbystřejší pozorovatelky specificky ženského prožívání. (Rimsy)
8. Sestry Wachowské
Diváci od nich mají nejraději: Matrix (1999) – 8,7/10
Kritici preferují: Matrix (1999) – 7,71/10
Nejvýdělečnější film: Matrix Reloaded (2003) – 741,8
Vytáhni v hospodě: Velmi pečlivě si hlídají své soukromí. Když si před necelými dvaceti lety plácly s Warnery a jaly se točit sequely Matrixu, vymohly si, že nebudou muset absolvovat klasickou tour de press skoro pokaždé předcházející uvedení bijáku do kin. Dokonce ani nemohly být na oficiálních promo fotkách k filmu. Jejich veřejná vystoupení byste opravdu mohli spočítat na prstech jedné ruky a jednou z výjimek byla před osmi lety série rozhovorů známá jako DP/30 u příležitosti premiéry Atlasu Mraků
Už se těším na ty slušné komentáře pod článkem vyzdvihující přínos těchto dvou filmařek, fakt. Nedávno se každopádně objevila zpráva, že Matrix byl od začátku zamýšlen jako alegorie na zkušenosti trans lidí. Podle mě je Matrix nejvíc super v tom, že v tom každý může najít alegorii na něco jiného. O tom, jestli by Wachovské byly schopné natočit takový film, kdyby samy pravděpodobně dlouhé roky nebojovaly s nějakou vnitřní chutí se "osvobodit", pak sice můžeme debatovat, ale mě vlastně nenapadá důvod proč. I kdyby jejich pozdější změna pohlaví přispěla jen z trošky k tomu, že nám daly tenhle akční milník s filosofickým přesahem v takové podobě, v jaké nám ho daly, tak to za to prostě stálo. A kdo jsme my, abychom se na ně za to zlobili, nebo se jim kvůli tomu posmívali. Že pak šla jejich kariéra do háje a víceméně se zase sebraly až se seriálem Osmý smysl, to je samozřejmě smutné - myslím si však, že jsou pořád schopné natočit filmovou pecku? Jednoznačně. Bude jí už čtvrtý Matrix, i když na něm dělá jen Lana? Kdo ví, doufám, uvidíme. Do topky ale určitě patří a na jejich projekty budeme asi vždycky aspoň trochu zvědaví, takže tak. (do_Od)
