Základní otázka, kterou si distributoři nejenom u nás už nějaký ten týden pokládají, je následující: „Chodili by za současné situace lidé do kin, kdyby bylo na co? Nebo se diváci v současnosti ostýchají chodit do multiplexů už z principu a Covid jako takový brání možnému úspěchu sebezajímavějšího filmu?“ Právě Tenet měl tohle rozseknout už v půlce července a nebýt čím dál tragičtější situace v USA, dost možná by se tak i stalo. Kinaři se na nic neptají, jenom řvou: „Proboha pusťte už ven Tenet a další blockbustery!“.

V tuzemských kinech už několik týdnů „vládnou“ 3Bobule, které minulý víkend překonaly slušných (nikoliv však zázračných) 140 000 diváků. To je sice pořád oproti 350 000 a více zájemcům o každý ze dvou předchozích dílů málo, ale mohlo být hůř. Minimálně u nás to naznačuje, že diváci by už do kin na hollywoodský blockbuster zamířili v respektuhodných počtech (byť zrovna 3Bobule prý hodně profitují z letních kin). Když už ne hned první víkend, tak ten následující a tak dále. Zvláště pokud by i nadále pršelo každý druhý den, což je pro kinaře u nás vždy požehnáním. Jenomže Hollywood nezajímá relativně příznivá a pomalu se normalizující situace v českých kinech (nemluvě o výhledu počasí na srpen). Musí se na situaci dívat z globálního hlediska a tam už tak jednoduchá není.

Začneme Čínou. Mimo Peking se kina znovuotevřela teprve v pondělí a první čísla ukazují, že jsou samozřejmě prázdná. Znovu můžeme poukázat na nedostatek lákavých premiér, ale v případě Číny je třeba také zmínit velmi přísná hygienická opatření před vstupem do kina, možnost obsadit pouze 30 % kapacity sálu, a především podivný výmysl vlády nutící provozovatele multiplexů promítat filmy s maximální délkou dvě hodiny. Dolittle, 1917, Bloodshot a potenciálně i Mulan (trvá 115 minut) se vejdou, dvě a půl hodiny dlouhý Tenet už nikoliv. Wanda a další velcí provozovatelé však podle posledních informací hodlají pokračovat v otevírání stovek a tisíců kin. První domácí blockbuster Detective Chinatown 3 by měl do kin zamířit někdy na začátku října, ale počkejme si, jestli se zase nebudou všechny svatostánky filmové zábavy v srpnu zavírat. Čína je nejenom pro Hollywood nevypočitatelná.

Evropa je ve svém boji s koronavirem a s tím přímo souvisejícím chozením do kina roztříštěná. Z velkých trhů je jediná Francie (prozatím) za vodou. V provozu je tam více než 90 % všech kin a tamní distributoři začínají pouštět do kin lokální bijáky. Rimsy už pro vás zrecenzenoval komedii Jak býti dobrou ženou a poslední týdny ji napodobuje Tout Simplement Noir. Pokud se dá věřit údajům BoxOfficeMojo (jako že poslední týdny zrovna moc nedá), tak tato novinka každý víkend vydělává jednotky milionů dolarů. Bohužel to je co se evropského chození do kina týká asi to nejzásadnější.

Ve Velké Británii se kina teprve velmi pozvolna začínají otevírat. Velký řetězec Odeon například plánoval, že do konce července bude mít v provozu skoro 100 kin, ale v současnosti je to pouhá desítka multiplexů a pokud vše půjde dobře, další (včetně těch nejdůležitějších v Londýně) se budou otevírat až v srpnu. Něco podobného platí i o Cineworldu. Ještě před pár dny bylo na ostrovech v provozu pouhých 15 % kin. A to pořád není to nejhorší z velkých evropských trhů. Itálie hlásila (už možná neaktuální) číslo 13 % otevřených kin a byť třeba ve Španělsku jsou alespoň na procentech čtyřiceti, kina i tam stejně zejí prázdnotou.

Německo je zajímavý případ. Nejsem si jistý proč, ale právě u sousedů se už minulý pátek dočkali včasné premiéry thrilleru s Russelem Crowem Unhinged. Čísla ještě nejsou dostupná, ale při pohledu na zanedbatelných pár set tisíc dolarů utržených recyklovanými domácími komediemi to nebude žádná paráda. Severské země, Francie, Nizozemsko, Švýcarsko a v neposlední řadě i Česko (přišlo 21 463 diváků) se minulý víkend dočkali premiéry animáku Scoob. Celkem z toho bylo 1,8 milionů dolarů, což je slabé, ale vzhledem k dané situaci nijak překvapující.

Z právě prezentovaných případů jistě máte pocit, že posílat Tenet do kin po celém světě je pro Warnery v současnosti sebevražda. Nepropadejte však beznaději. Schválně zapomínám na Jižní Koreu, která nám dává alespoň malou naději, že za pár měsíců by v kinech ve většině světa všechno mohlo být „fajn“. V disciplinované Koreji je už nějaký ten pátek otevřeno více než 98 % kin a poslední týdny tam slavil slušný úspěch domácí flák #Alive útočící na celkové tržby 15 milionů dolarů. To nejlepší však přišlo minulý víkend.

Tamní distributoři se toho nebáli a do kin nasadili sequel (nejenom u nich doma milovaného) zombie thrilleru Vlak do Pusanu. Svým způsobem je to podobné, jako kdyby u nás minulý víkend startoval Anděl Páně 3. Peninsula si suše přišla na fantastických 13 mega, a to nebylo zdaleka vše. Ukázalo se totiž, že do klimatizovaných sálů se na filmy chodí i v Tchaj-wanu, který svými 4,7 melouny vyráží dech snad ještě více. Nemluvě o Vietnamu, Singapuru a Malajsii, kde se do kin na zombie řezničinu také chodí v houfech a spokojení producenti právě přepočítávají 21 mega z pouhé hrstky trhů. A pak že se v Asii vůbec do kin nechodí.

Pointa první kapitoly? Francie, my, Korea, Tchaj-wan – to všechno jsou země, které by podle všeho premiéru Tenetu uvítaly a ocenily solidními čísly, která by jistě udělala hollywoodským hlavounům (Warnerům) radost. Jenomže není to málo? A opravdu si může velký blockbuster dovolit startovat v kinech po celém světě bez jistoty úspěchu v Americe? Pokračujte na další kapitolu, kde se na chvíli vrátíme právě do USA a popovídáme si o tom, že tamní situace je i v souvislosti s kiny… No, neutěšená.