Necháme na chvíli Netflix Netflixem a podíváme se na situaci v kinech. Přeneste se teď prosím na chvíli o pár měsíců nazpět a zapomeňte na Covid průšvih, kvůli němuž se v kinech u nás hrají jenom Bourák s Bobulemi, zatímco v Americe vévodí žebříčkům kin Zootropolis bojující o piedestal s prvními Avengers a Jurským parkem (vážně). V minulé kapitole jsem sliboval, že se vrátíme k tomu, proč je rozpočet řešených eRkových filmů (tedy 58 –110 mega) pro dnešní Hollywood velmi netypický. Odpověď bude znít složitě: disproporčně rostoucí náklady na reklamu. Vysvětlím.

Když se před šesti lety objevily zprávy o tom, že Paramounti nacpali do reklamy na film Transformers: Zánik více než 200 milionů babek, mnoho lidí zajímajících se o hollywoodský byznys si začalo klepat na hlavu. Bylo jasné, že takhle to nemůže jít do nekonečna, a došlo to i hollywoodským místodržícím. Byť se můžete dočíst o obří promo kampani za 288 milionů dolarů, která provázela uvedení do kin Spider-Mana: Daleko od domova, to těžko uvěřitelné numero nebere v potaz desítky milionů dolarů, jimiž přispěli pánové zodpovědní za hnusnou limonádu Dr. Pepper, u nás ne tolik známé Doritos, u nás velmi známý Burger King, Audi, United Airlines a mnoho dalších, kteří mohli šťastným vykukům u Marvelu (respektive Disneyho) zacálovat klidně polovinu celkových reklamních nákladů.

Věřte tomu, nebo ne, ale třeba takové monstrum jako Avengers: Endgame mělo mít rozpočet na reklamu o několik desítek milionů dolarů nižší než druhý Spider-Man s Tomem Hollandem. Nemluvě o mnoha dalších velkých PG-13 filmech, které si o po těch šesti letech od zveřejnění 200+ milionového rozpočtu Transformerů na reklamu pořád vystačí se 150 –200 miliony dolary. Co kdybych vám na tomto místě řekl, že v první kapitole zmíněné To, pyšnící se nízkým rozpočtem 35 milionů dolarů, mělo rozpočet na reklamu také 150 milionů dolarů? Ty tržby 700 mega najednou nejsou tak zázračné, co? Nemluvě o faktu, že v případě Pennywise se Warneři vážně nemohli spolehnout na dolarové synergie v podobě podobizny klauna v McDonaldu a podobné.

A co kdybych dodal, že Rozpolcený stál 9 mega, ale reklama na uvedení filmu do kin po celém světě stála Universaly celých 80 kulatých? Smutným faktem prostě je, že před dvaceti a více lety se eRka posílala do kin jako na běžícím páse i díky tomu, že ještě nenastala komiksová PG-13 revoluce odstartovaná prvními X-Meny a náklady na uvedení filmu do kin byly oproti dnešku skoro až zanedbatelné. Nemluvě o faktu, že DVDčka se těšila maximálnímu zájmu všech filmových fanoušků a tržby z prodeje nosičů byly právě u mládeži nepřístupných filmů často násobné těm, které biják utržil v kinech.

Jeden nadšenec na Redditu dal dohromady tuto tabulku, v níž jasně uvidíte ten zlomový rok 2000, kdy PG-13 snímky poprvé začaly vydělávat více, než eRka. Před rokem 2000 mládeži nepřístupné filmy standardně překračovaly 40 % podílu v celkových kinotržbách, po něm jsme najednou na 20–25 %. To stejné platí i o podílu „eRek“ na celkovém počtu zbrusu nových filmů. V roce 2003 dostalo MPAA štempl R hned 645 bijáků oproti 186 PG-13 flákům. V roce 2017 to potom bylo „jenom“ 307 eRkových filmů (PG13 čísla jsem pro vás bohužel nevyextrahoval, sorry) a jejich počet pořád klesá.

Pointa předchozích odstavců je jasná. Nových filmů, které mají nějaký rozpočet a ambice (tím pádem musí usilovat o MPAA rating) je čím dál méně. Mládeži přístupné filmy hrají prim a fakticky si uzurpují ono slovíčko blockbuster. Důvody, proč tomu tak je, jsem již myslím dostatečně osvětlil, ale pro jistotu ještě jednou: Nalákat diváky do kin je už nějaký ten rok astronomicky drahé a právě PG-13 bijáky mají největší šanci uspět a útočit na miliardu. Navzdory pár výjimkám a navzdory faktu, že se vám to jistě (stejně jako mě) příliš nelíbí.

Pořád ještě nejsem na konci. Je na čase vás poslat do ještě hlubší deprese, než ve které se právě nacházíte. Musíme se totiž podívat do budoucnosti a začneme Matrixem. První tři díly jdoucí do kin mezi lety 1999 a 2003 patřily (navzdory R ratingu, který tenkrát nikdo neřešil) mezi největší, s výjimkou jedničky nejdražší a s výjimkou trojky nejvýdělečnější filmy své doby. Ale jsem ochoten se s vámi vsadit, že na rok 2022 odložený čtvrtý díl už bude PG-13. Těšíte se na další Kingsmany? Zatímco první dva díly nám dělaly radost správně nekompromisním eRkem, třetí díl ještě pořád MPAA razítko „mládeži nepřístupné“ neobdržel a já bych se ani tady nedivil, kdybychom se nakonec dočkali vyklidněné a mládeži přístupné verze.

Do konce roku to nebude lepší a vy si teď můžete pobrečet při pohledu na smutný seznam mládeži nepřístupných filmů, které mají zaútočit na pokladny kin do konce roku. A neberu argument, že plno filmů se odkládalo. Stejně je na těch posledních několik měsíců pořád naplánováno mnoho zajímavých premiér. Akorát to vše bude PG-13. Včetně vánoční Duny (byť to ještě není oficiální).

Jaká je tedy budoucnost fanoušků těch filmů, jejichž přístupnost nabízí tak málo synonym? Na Netflixu. Potvrzuje to i obří úspěch akčňáku Vyproštění (rozpočet byl pouhých 65 mega) a The Old Guard (první dojmy redakce jsou už za rohem) s Charlize Theron jistě také trhne nějaký ten streamovací divácký rekord. Jistě, tyhle úspěchy podpořil a podpoří „koronašmejd“, ale i do budoucna to bude pro Netflix prototyp ideálního filmu. Proti kinům má totiž gigant jednu obrovskou výhodu – pořád velmi nízké náklady na reklamu.

Sami jste si jistě všimli faktu, že první trailer předznamenávající začátek netflixovské reklamní kampaně se často objevuje teprve měsíc před premiérou. Navzdory neustále rostoucím nákladům na nekonečná kvanta originální filmové a seriálové produkce Netflixu se reklama vždy odbude rychle a relativně levně. Ještě v roce 2018 se šuškalo, že Netflix za ní utratí méně než 2 miliardy ročně ze svého rozpočtu. I kdyby to letos byl (což nebude) dvojnásobek – co to je oproti vyhrazeným celkovým 17 miliardám pro obsah. Hollywood jako takový si o takovém "ratiu" může nechat zdát.

V kinech to bohužel bude čím dál větší bída. Joker, Deadpool, Logan – to všechno jsou levné výjimky, jež vznikly vlastně náhodou a s velkým štěstím. Klasické a drahé blockbustery tak, jak je známe, budou už jenom PG-13 a čekají nás jenom čím dál méně četné rarity. Zajímavá eRka (když nebudeme brát v potaz nižší rozpočet) nezmizí úplně. Pořád tu bude těch pár kvalitních hororů, Zahlerů, Johnů Wicků a především oscarovek, u nichž vše výše zmíněné neplatí a kvalitní podzimní filmy naštěstí přístupnost příliš neřeší. Ale o nich tento článek není.

Je o tom, že u áčkových blockbusterů jsme kdysi nemuseli řešit přístupnost a na každý velký blockbuster přístupný celé rodině připadal nějaký Terminátor, Pravdivé lži, Smrtonosná past, Matrix a další, což byly ve své době jedny z největších a nejvýdělečnějších filmů roku. Narvané MovieZone projekce těchto klasik v kinu Aero napovídají, že zájem by tu pořád byl. Hollywood však už točí velké filmy pro jinou generaci. Tu mladší, která (minimálně v Americe) pořád ještě kouká na televizi a intenzivněji konzumuje Happy Mealy.

---

Poznámka pod čarou: Pokud někdo v diskuzi vytáhne kuriózní fakt, že doposud nejvýdělečnější film v kinech je tento rok trojka Mizerů s přístupností R, nebudu ho mít rád.