3. Billy Elliot

Rozpočet: 5
Celkové tržby ze světových kin: 109,3
Poznávací znamení: Baleťáci jsou cool
KarelR krátce vzpomíná: Eeeee… neříkejte Tedovi, že jsem to pořád ještě neviděl, ok?
Vytáhni v hospodě: Když byl představitel hlavní role Jamie Bell mladý, byl nucen chodit na balet a spolužáci si z něj kvůli tomu dělali legraci. Tuhle bolístku z mládí s ním sdílím. Akorát trochu postrádám Jamieho filmovou katarzi...

U žádného filmu jsem až do maturity ze zásady nebulel. Buď jsem nebyl dostatečně vyspělý na to dát průchod emocím u snímků, které si slzy bezesporu zasloužily, nebo jsem se bijákům s podobnými ambicemi schválně vyhýbal. Vzpomínám si akorát na dvě výjimky, které mě kdysi rozbrečely. Tou první byl Vetřelec, kterého jsem „omylem“ viděl už někdy v 9 letech a druhou právě Billy Elliot (velkej rest, Karle). Spíš než příběh kluka z chudých poměrů, kterého místo boxu baví balet, ve mně rezonovala postava tatínka. Právě ten totiž ve filmu jako hrdý horník bojuje s povinností stávkovat proti neústupné vládě Margaret Tchatcherové a nutností dát svému mladšímu synovi šanci, kterou on sám nikdy neměl. Rozsekala mě jeho reakce na první tanec Billyho, vynucená cesta drsného fotra do práce, radost z úspěšných přijímaček synátora a další (pardon, ale měli jste na nakoukávání 20 let). No a pak jsou tu snad až příliš osobní důvody, kvůli kterým na Billyho Elliota prostě nedám dopustit. (TedGeorge)

2. X-Men

Rozpočet: 75
Celkové tržby ze světových kin: 296,3
Poznávací znamení: Komiksová revoluce v kinech začíná
KarelR krátce vzpomíná: Začátek vážné comicsové éry jsem žral tak moc, že jsem si kdysi koupil i jeho comicsovou adaptaci!
Vytáhni v hospodě: Hugh Jackman v jednom z rozhovorů přiznal, že v okamžiku, kdy dostal roli Wolverina, začal studovat chování vlků, protože se chtěl dostat do hlavy své postavě. Až později mu měl režírující Bryan Singer říct, že postava Wolverina je vlastně rosomák, nikoliv vlk. Mám Jackmana moc rád a odmítám uvěřit, že by byl opravdu takový blbec.

Jedna z prvních comicsovek, která ukázala, o čem že budou blockbustery v kinech na začátku jednadvacátého století. X-Meni byli překvapivě civilní, dospělí a zároveň skvěle odvyprávění. A nebáli se témat, od kterých dával celý comicsový žánr dlouho ruce pryč. Tohle nebyli superhrdinové jako Batman nebo Superman, ale váhající, často vyděšení hrdinové, kteří se báli světa a svět se bál jich. A i záporáci tu působili jako mnohem komplexnější postavy a člověk jejich motivacím rozuměl. Bryan Singer pomohl díky sebevědomě vyzrálejším X-Menům nastartovat comicsovou horečku, protože ukázal, že tenhle žánr lze pojmout i jinak než jen jako přehlídku triků a srandovních hrdinů v pláštěnkách. Krom toho dialogy Patricka Stewarta a Iana McKellena se jen tak neoposlouchají a filmoví fandové mu budou navždycky vděční za to, že právě tady představil světu Hugha Jackmana. Neznámý Australan se k roli sice dostal až potom, co se zranil Dougray Scott, dnes si však jako Wolverina vážně nedovedeme představit nikoho jiného. (Mr. Hlad)

1. Memento

Rozpočet: 9
Celkové tržby ze světových kin: 39,7
Poznávací znamení: Všem vládne Nolan jeden
KarelR krátce vzpomíná: Asi můj nejméně oblíbené Nolan, což samozřejmě neznamená, že by se Memento nemělo promítat na filmových školách.
Vytáhni v hospodě: Původně se počítalo s tím, že závěrečné titulky podbarví slavný song Paranoid Android od Radiohead. Jenomže v té době byli Radiohead ještě „drahá“ skupina a než aby režisér překročil nízký devítimilionový rozpočet (Nolan si zakládá na tom, že film vždy dokončí včas a rozpočet se i díky tomu nemusí nikdy navyšovat), raději se song z dílny Thoma Yorka nepoužil.

Po zdařilém oťukávání velkého filmového světa prostřednictvím kraťasů a thrilleru Sledování rozkopl Christopher Nolan hollywoodská vrata naplno. Memento je i po dvaceti letech vysokou školou filmařiny, a to z jakéhokoli pohledu. Už krátce po jeho vzniku se vyrojily řady psychologů s interpretacemi, jak různě lze problémy s pamětí hlavního hrdiny vykládat. Rok po Klubu rváčů jsme tu měli dalšího nespolehlivého vypravěče, který dokázal dvě hodiny bortit naše očekávání a zatáhnout nic netušícího diváka do velmi promyšlené hry. Pečlivá struktura vyprávění dokáže udržet napětí až do konce filmu, přestože tou dobou bychom měli už všechny podstatné informace vědět. Přesto je závěrečné prolnutí černobílého obrazu s tím barevným dodnes zdrcujícím momentem, naplno odhalujícím tragičnost nešťastného hrdiny. Memento už asi 15 let zůstává v mé TOP 10 nejoblíbenějších filmů všech dob – a důvody k tomuto výběru neubývají, spíše naopak. (Rimsy)

- - -

Pro dnešek je to vše. Do diskuze nám napište, na který z výše zmíněných filmů vzpomínáte nejraději a který si pustíte co nejdříve znovu. Děkujeme za vaši přízeň.