| 17:00 | 02.07.2020 |
Minulý rok jsme touto dobou vyhlíželi v kinech Spider-Mana: Daleko od domova, záviděli Civalovi a Rimsymu filmové projekce doprovázené populárními večírky na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, a já na MovieZone napsal (trochu náhodné) téma vzpomínající na desítku filmových pecek, které startovaly v kinech v roce 1999. Letos Vary jako takové nejsou, redakce smutně pozoruje Rimsyho šourajícího se do poloprázdného kina na 3Bobule, Tenet jsme už raději přestali vyhlížet a z náhodné topky vzpomínající na dvě dekády staré bijáky tímto dělám tradici.
Mám radost, že mi pomoc se článkem nabídli skoro všichni kolegové a dali se mnou dohromady desítku parádních filmů, které v roce 2000 vznikly. Ten mimochodem nebyl tak výjimečný jako již zmiňovaný rok 1999 s Matrixem, Klubem rváčů a mnoha dalšími, ale stejně jsme pro vás vybrali velmi kvalitní zástupce, které si v pohodlí domova během světového řádění "koronašmejdu" jistě rádi připomenete. Jenom dodám, že jsem rezignoval na nějaké pořadí bijáků od nejhoršího k nejlepšímu. Stejně tak filmy neřadím podle data premiéry (některé u nás totiž ani neměly oficiální kinopremiéru). Snímky za sebe prostě nahazuji podle „citu“ a víc v tom nehledejte. Jdeme na to.
10. Gladiátor
Rozpočet: 103 (milionů dolarů)
Celkové tržby ze světových kin: 460,6
Poznávací znamení: Russel Crowe na vrcholu sil
KarelR krátce vzpomíná: Nesmrtelná pecka, kterou by měl každý vidět i v prodloužené verzi.
Vytáhni v hospodě: Vzpomínáte si ještě na populární zdravici Římanů „strenght and honor“, tedy sílu a čest, kterou už na začátku filmu pronesl před bitvou Maximus směrem ke svým vojákům? Jedná se o improvizaci Russela Crowea, se kterou přišel až v den natáčení, načež Ridley Scott přepsal scénář a do filmu ji zařadil. Ne, vážně se tak tenkrát legionáři nezdravili.
Klidně tento odstavec přeskočte a raději si místo něho večer pusťte výživné povídání Mr. Hlada a imfa. Vše už bylo v minulosti řečeno, a tak jenom připomenu, že šťastná spolupráce Ridleyho Scotta a Russela Crowea přinesla jeden z nejvíc cool historických blockbusterů všech dob a předznamenala chvilkovou renesanci (Hollywoodem v té době trochu opomíjeného) žánru epických a drahých sandálových filmů. Historicky zoufale nevěrná, ale přesto kulervoucí cesta ex-generála římských legií za pomstou funguje i dnes na jedničku a já osobně ještě o fous více než kinoverzi miluji skoro tříhodinovou speciální edici. Vlastně mě trochu mrzí, že Gladiátor nevznikl o pár let později a já si Maxima neužil v nějakém multiplexu. Vím, že mnozí to štěstí v Galaxii nebo Olympii měli a už úvodní bitva doprovázená legendárním soundtrackem Hanse Zimmera musela být skoro až definující zážitek pro každého správného kinožrouta. Já viděl Gladiátora o něco později na DVD a stejně mi z toho ve 14 letech padala čelist až na zem. (TedGeorge)
9. Podfu(c)k
Rozpočet: 10
Celkové tržby ze světových kin: 83,6
Poznávací znamení: Brad Pitt hraje cigána a není mu rozumět
KarelR krátce vzpomíná: Nejsem extra fanoušek Guye Ritchieho, Podfu(c)k je i pro mě parádní VHSková klasika.
Vytáhni v hospodě: Tak nějak se tomu pořád zdráhám uvěřit, ale producent Matthew Vaughn prý vděčnou roli gangsterského bosse Bricka Topa nabídnul Seanu Connerymu. Kvůli tomu měl dokonce zorganizovat privátní projekci filmu Sbal prachy a vypadni, které se Sean zúčastnil. Po skončení Connery producentovi Podfu(c)ku řekl, že se mu film líbil, ale bohužel si ho asi nemohou dovolit. Postavu si nakonec zahrál výborný Alan Ford.
Po Sbal prachy a vypadni byl Guy Ritchie vycházejícím nenápadným talentem, po Podfu(c)ku už se však definitivně stal vycházející režijní hvězdou. Britský šikula nejen, že ukázal, že úspěch jeho gangsterské prvotiny nebyla náhoda, ale navíc se dokázal dokonale popasovat i s výzvou v podobě většího rozpočtu, známých hereckých jmen a jedné hollywoodské hvězdy. V Podfu(c)ku Ritchie režijně vyrostl, více vypiplal svůj divoký styl a naservíroval divákům naprosto sebejistou, ale zejména extrémně zábavnou jízdu s Ritchieho typickým střihem, neskutečnou porcí scenáristických či režijních nápadů, skvělým soundtrackem a samozřejmě správně špinavou atmosférou britské gangsterky. Podfu(c)k je stylová nabušená jízda, která nezestárla ani o rok, a zároveň je esencí Ritchieho talentu a všech jeho typických propriet. (Spooner)
8. Tygr a drak
Rozpočet: 17
Celkové tržby ze světových kin: 213,5
Poznávací znamení: Létání ve vzduchu a běhání po vodě
KarelR krátce vzpomíná: Eeeee… neříkejte imfovi, že jsem to pořád ještě neviděl, ok?
Vytáhni v hospodě: „Sen o takové Číně, jaká pravděpodobně nikdy neexistovala“. Právě tak popsal režisér Ang Lee Tygra a draka zámořským novinářům. Samotné natáčení náročného filmu pro něj bylo mimochodem tak vysilující, že znovu začal kouřit.
Jímavé drama z tehdy už téměř zapomenutého žánru wuxia, v němž velmistři bojových umění plují vzduchem a žijí trudné životy, katapultovalo Anga Lee na oscarový vrchol. Komerčně jeden z nejúspěšnějších čínských filmů, který paradoxně na pevninské Číně zajímal málokoho vzhledem k jazykovým bariérám (kantonští herci mluvící špatně mandarínsky) a několika prozápadním vlivům. To je ovšem suchá řeč čísel, za kterou nezaujatý divák vidí fantasticky osudovou romanci Li Mu Baie (Chow Yun-Fat) a Shu Lien (Michelle Yeoh), stejně jako živočišné mládí tajemné Jen, která má z nějakého důvodu zálusk na legendární meč Zelený osud. V Angově eposu jsou akční scény jen pověstným kořením, ale i tak jim Yuen Woo-Ping dokázal vtisknout grácii ze starých dob a pomohl tak dotvořit něco, co jsme neviděli nikdy předtím ani potom. Zhang Yimou se sice snažil s Hrdinou a Klanem létajících dýk rozdmýchat žhavé uhlíky kdysi vznešeného subžánru, ale k intenzitě Tygra a draka už se žádný nepřiblížil. Dodnes vzpomínám na některé české kritiky vysmívající se “hopkajícím” postavám, nadávajícím jim do Křemílků, aniž by si uvědomili, že wuxia je něco na způsob českých pohádek, bájí a pověstí, jakkoliv v ní mnohdy teče krev a zmar o poznání víc a rychleji než by kdy třeba i takový Karel Jaromír Erben dovolil. (imf)
