Přepadení (1939)

Westerny samozřejmě nezačaly slavným kamerovým nájezdem na Ringo Kida s tváří Johna Waynea – spousta se jich natočila už na konci 19. století. Právě u Přepadení ale začneme my, protože jde asi o nejstarší western, který je dnes pořád super, a zároveň o film, jenž největší ikoně žánru (Clint Eastwood promine) pořádně nakopnul kariéru. Přepadení obstojí jako „komorní“ konverzačka i jako akční spektákl, jehož kaskadérské dědictví si vypůjčil třeba Indiana Jones. Nelekejte se tedy roku a klidně mu dejte šanci.

Winchester 73 (1950)

Když se řeklo John Wayne, musí se říct i James Stewart. Další americká legenda měla daleko širší herecký rejstřík (když to napíšu hodně kacířsky, Stewart byl v podstatě „tehdejší Tom Hanks“). Sem tam nicméně zabrousila i k westernům a nejvýrazněji tak učinila ve Winchesteru 73. Klasický příběh o pomstě, jenž se točí kolem unikátní pušky, byl na svou dobu neskutečně napínavý, dynamický a špinavý. A dost možná tak lehce udal směr, kterým se žánr ubíral dál.

Pátrači (1956)

O mojí velké srdcovce jsem sepsal celé V.I.M., takže si asi nejslavnější western s Johnem Waynem můžete lépe nastudovat tady. V jádru ale potřebujete vědět, že jsou Pátrači tak povedení, že z nich Hollywood prakticky čerpá dodnes. Na výpravu za malou holčičkou, jíž unesli indiáni, se odkazuje v původních Star Wars, ve dvojce Avengers nebo třeba v Hanebných panchartech. Výrazně dokázala prodat archetyp hrdiny, který nepatří do dané doby, a není moc pochyb o tom, že se ohromně líbila Sergiovi Leonemu.

Velká země (1958)

Hlavním hrdinou westernu je zpravidla nejlepší pistolník a rváč široko daleko. Velká země ale byla revoluční v tom, že na divoký západ přivedla námořního kapitána, který odmítá násilí a snaží se každou situaci řešit trochu jinak. Gregory Peck je v téhle roli pochopitelně výborný, a to samé platí i pro samotný film. Jistě, je to ten nejhollywoodštější Hollywood – jenže tak skvostně napsaný, natočený a zahraný, že mu prostě není za co vynadat.

Sedm Statečných (1960)

Ne, v tomhle odstavci se moc nových věcí nedozvíte. Ze Sedmi statečných se stala ultimátní žánrová klasika i v Česku a všem je odjakživa ukradené, že to je remake slavného samurajského filmu. Dát dohromady tolik westernových hvězd se nikdy předtím (a nikdy potom) nepovedlo, a podobným zázrakem je, že tu celých 60 let po premiéře pořád není co vylepšovat. Napětí, humor, postavy, akce… v Sedmi Statečných se jednoduše trefilo úplně všechno!

Poklad na Stříbrném jezeře (1962)

Co uděláte, když chcete zadaptovat milovaný německý román? Logicky do hlavních rolí obsadíte Francouze a Američana a vydáte se točit Jugoslávie! Takhle nějak vzniknul Poklad na Stříbrném jezeře a místo národního povstání přišel megahit, který se v podstatě dočkal šestnácti následovníků. Na téhle klasice jsme samozřejmě všichni vyrostli stejně jako na Sedmi statečných, takže mě zajímá jediná věc: Nebyla to náhodou první poválečná věc, za níž Česko zvedlo Německu palec nahoru?

Hodný, zlý a ošklivý (1966)

Kdybych tuhle topku dělal podle pořadí, je slušná šance, že by se na první místo probilo finále slavné dolarové trilogie. Tříhodinový epos Hodný, zlý a ošklivý tu pochopitelně zastupuje i své dva předchůdce (Pro hrst dolarů a Pro pár dolarů navíc), kteří by se také vydrápali vysoko. Pohromadě pak tenhle triumvirát reprezentuje hned dva žánrové zlomy – příchod muže beze jména, jenž nadělil kariéru Clintu Eastwoodovi, a plnokrevný start italských spaghetti westernů, díky nimž lehce skomírající žánr chytil druhý dech.

El Dorado (1966)

Původně tu mělo být známější Rio Bravo, ale uznávám, že je (jeho neoficiální remake) El Dorado mnohem vděčnější „komediálnější wayneovka“. Film, jenž si všichni pamatující hlavně díky Jamesi Caanovi a jeho brokovnici (ne každý westernový hrdina holt umí dobře střílet!), je typickou žánrovou oddechovkou, která chce hlavně bavit. Na místo rozlehlých scenérií tak nastupuje westernové městečko, jež přetéká hezkými ženami a nehezkými spory, a výsledek je natolik fajn, že se časem proměnil v nestárnoucí klasiku.