Nečekejte ale megadlouhé téma, protože jakkoliv bychom mohli nevinný dotaz větvit a dostat se až k začátkům chození do kina jako takového, sebrali bychom si materiál z jiných témátek, která chystáme. Nebudu teď slibovat, protože už tenhle text je plněním restů. V MZ Live jste viděli velmi zkratkovité vysvětlení, tady přidáme trochu nezbytného kontextu. Pravděpodobně jste si všimli, že v Česku filmy do kin startují “odnepaměti” ve čtvrtek, zatímco v USA nebo ve Velké Británii se promítá až v pátek. 

Dřív jsme se nemohli prsit, že Ameriku o den předbíháme, protože mezi domácími premiérami hollywoodských filmů a těmi českými bylo několik týdnů a mnohdy i měsíců. Novinářské projekce se tehdy dělaly zvlášť pro měsíčníky (ano, vycházelo jich víc) a deníky, později tedy weby. Až s rozmachem DVD a lepší ochrany proti pirátství se začala situace měnit. Evropské a asijské trhy dozrály, takže si studia mohla dovolit posílat filmy na globální trh ve vlnách. Zároveň nebylo proč otálet, protože zatímco dřív se kvůli pirátství zdržoval release na VHS o šest až dvanáct měsíců (čím větší blockbuster, tím déle si milovníci videopůjčoven počkali), dnes premiéru v kinech a na DVD/VOD dělí necelé tři měsíce. A protože Česko v distribuční strategii nehraje zas tak velkou roli (na našich tržbách žádný film nestojí a nepadá), často se svezeme s německy mluvícími sousedy a film tu má premiéru ve stejný termín jako v USA. Akorát tedy o ten den dřív.

Ještě než se vydáme do historie, s laskavou pomocí rešeršního specialisty Radomíra “Douglase” Kokeše, který nahlédnul do zaprášených knih a zeptal se služebně starších kolegů, takže ho budu citovat sice nikoliv podle normy, ale v poměrně dlouhých dávkách označených úvozovkami, je třeba připomenout, že víkendová návštěvnost se počítá včetně čtvrtka, což samozřejmě dělá hezká čísla. Američané si toho také všimli. Ne že by sledovali UFD, docvaklo jim to tak nějak nezávisle, a pravidelně začali pořádat čtvrteční půlnočky, ze kterých se postupem času staly čtvrteční večerní projekce (od osmi) a někdy dokonce i středeční půlnočky, když je potřeba čísla skutečně hodně pomasírovat.

Teď na chvilku předávám slovo Douglasovi: “Ještě do konce šedesátých let česká distribuce operovala s dvěma premiérovými pásmy: méně luxusním úterním až čtvrtečním a luxusnějším pátečním až pondělním. (je třeba brát v potaz, že kopií bylo méně a musely putovat napříč zemí ve složitých konstelacích) Takže hlavním premiérovým dnem byl pátek, aby se kopie během těch příštích víkendových dnů dostaly i do dalších kin v zemi. Od sedmdesátých let se to zdvojilo: Praha (a možná obecně Středočeský kraj) měla premiéru ve čtvrtek, načež od pátku běžely kopie v dalších městech v zemi. Lze se dohadovat, že tomu tak bylo i proto, aby se posunula ta atraktivní část o jeden den, protože Praha přestala "blokovat" mnohé z premiérových kopií a ty mohly jít do dalších premiérových kin už od pátku a od soboty. Proč tak najednou? Zatímco do konce šedesátých let byla v sobotu kratší pracovní doba a výuka, od konce šedesátých let se staly soboty volným dnem - a tak bylo žádoucí do soboty dostat kopie do co největšího množství kin mimo Prahu.”

Ano, pracovní soboty. Nezažil jsem je, ale moji rodiče si je pamatují velmi živě. V jejich éře už to ale skutečně bylo jen jednou za čas a sobota byla většinou dnem odpočinku. Není divu, že se toho snažila využít kina po celém zemi, a tak se zjevně prosadil onen posun na čtvrtek. Zpovykaní Pepíci si tak mohli užít film s nepatrným náskokem. Zajímavým podotekem jsou dvě premiérová pásma. Během týdne (úterý až čtvrtek, někdy dokonce i pondělí až čtvrtek) měly premiéru méně významné filmy, u kterých se nepředpokládala rekordní návštěvnost. Kusy neznámých tvůrců bez hvězdného obsazení, dokumenty apod. Od pátku do neděle, později tedy od čtvrtka, se hrály významnější premiéry. Vcelku jednoduchý řád, ale pan Kokeš nám ve svém příspěvku zmínil tzv. premiérová kina. Co to vlastně bylo? Pro větší pochopitelnost zůstaneme v Praze a zacitujeme z knihy Pražské biografy, která vyšla u příležitosti stejnojmenné výstavy:

“Na konci roku 1928 vzniklo Sdružení premiérových biografů, které bylo samostatnou částí Ústředního svazu československého průmyslu. I když v Československu existovala premiérová kina i mimo hlavní město, spolek byl založen pouze v Praze. Mezi pevná pravidla spolku patřila hierarchizace kin. Do první třídy v roce 1931 spadala kina Alfa, Adria, Fénix a Lucerna (později i Passage a Metro). Jednalo se o nejhonosnější budovy s nejlepším vybavením a nejvyšším počtem sedadel. Byly v nich premiérově uváděny největší hity tehdejší doby. Metro, Světozor (poté i Hollywood, Gaumont, hvězda, Juliš, Avion) byly součástí druhé třídy, jejíž kina nebyla tak honosně vybavena a měla menší počet sedaček. Uváděla v premiéře snímky s nižším rozpočtem.

Nejpočetnější skupinu tvořila kina třetí třídy - Beránek, Flora, Hollywood, Hvězda, Juliš, Koruna, Kotva, Olympic, Praha, Radio, Roxy a Skaut. Skupina byla nazývána také “první reprízy” nebo “druhé týdny”, ale sama pro sebe si zvolila název “Kina prodloužených premiér”, aby se zbavila méně lákavého slova repríza. V této skupině kin se uváděly filmy až v druhém týdnu po premiérových kinech. V kině první kategorie se platilo (dle umístění sedadla) 5 až 13 korun, v kině druhé kategorie 4 až 12 korun a v kině třetí kategorie 3 až 10 korun.”

Tady nejlépe vidíte, jak chytře to měli kinaři vymyšlené. Já jen dodám, že na začátku třicátých let bylo v Praze už víc než sto sálů, z toho téměř desetina zvukových. Čeština poprvé zazněla ze stříbrného plátna před devadesáti lety, když měl v roce 1930 premiéru snímek Tonka Šibenice. Zatímco v anglosaském světě stále fungují tzv. matinée představení (promítání dopoledne nebo odpoledne, které je výrazně levnější než to večerní), případně reprízová kina, u nás se od toho postupem času upustilo. Dnes zaplatíte stejné peníze bez ohledu na umístění sedadla nebo denní dobu projekce.

Zmizely i dvě premiérová pásma, protože lidé začali mít o víkendu víc času a rozdíl mezi tržbami ze zbytku týdne byl propastný. I proto kultura obecně vzhlížela k víkendovým premiérám. Čtvrtek ale svou pozici udržel, jak ostatně dokládá Douglas:

“Po revoluci se víceméně v tomto modelu pokračovalo, i když to je taková přechodová doba, kdy přestala platit pravidla a dělo se to všechno dost nesystémově. S postupnou privatizací kin se zvyšovala poptávka po atraktivních kopiích ve čtvrtky i mimo Prahu. Ale kdy přesně k tomu začalo docházet, už by bylo na složitější dohledávání. (...) Podle mého rychlého výzkumu lze přinejmenším po roce 1990 mluvit o dvou dominantních typech uvádění premiér, které zjevně nějak vycházely z dlouhodobých norem: Napříč světem lze vypozorovat skupiny zemí, které 

a) uvádí filmy do kina primárně ve čtvrtek - Austrálie, Německo, Nizozemí, Slovinsko, Maďarsko, Česko, Slovensko, Rusko, Nový Zéland

b) uvádí filmy do kina primárně v pátek - USA, Kanada, Polsko, Velká Británie, Irsko, Dánsko, Finsko, Norsko, zpravidla i Turecko a Španělsko 

Zvláštní skupinu pak představují "středeční" země, což je Francie a Belgie (občas Španělsko). Ve Francii měli totiž do roku 2013 volné středy (děti nemusely ve středu do školy, podle zákona z 19. století, podle něhož byla středa vyhrazena samostudiu katechismu), a tak se středa stala dnem, kdy se chodilo do kina.”

A teď se určitě chcete zeptat. Proč to mají stejně i v Německu, když nemají Prahu, která by si to prosadila a fungovalo to tak i v západní Německu, kde to nemohli nařídit komunisti? Hmm, dobrá a velmi, velmi specifická otázka. Němci vsadili na čtvrtek až v půlce osmdesátých let a prvním takto uvedeným filmem byla bondovka Vyhlídka na vraždu. Do té doby měly až dvě třetiny filmů premiéru v pátek a pouhá třetina startovala ve čtvrtek. Testovacím provozem v některým větších městech se ale dospělo k tomu, že čtvrtek je výhodnější. Jednak mohli novináři v menších plátcích, kteří se nedostali na novinářské projekce, napsat recenzi do pátečního vydání, a jednak fungovala šeptanda. Nadšení diváci, co do kina vyrazili už ve čtvrtek, mohli ještě v pátek v práci o filmu nadšeně referovat svým kolegům a nahnat je do sedaček kinosálu během nadcházejícího víkendu. Tolik oficiální vyjádření německé Asociace filmových distributorů.

Doufám, že se nám podařilo tuto zdánlivě jednoduchou otázku uspokojivě zodpovědět. A že budeme mít brzy nějaký pádný důvod do kina hned ve čtvrtek vyrazit. Co posledního jste viděli v kinech vy? Rozpovídejte se v komentářích.