Who am I - žádný systém není bezpečný, 2014, r. Baran bo Odar
Ještě než začnu – na této thrillerové pozici vyhrazené zástupci z Německa měl být původně úplně jiný tip. Konkrétně dva roky staré Odříznutí. Mému kolegovi píšícímu se mnou topku napůl se však výše jmenovaný atmosférický zasněžený thriller nelíbil tak intenzivně, že mě svým hejtem skoro až vyděsil. A já se rozhodl raději doporučit o trochu starší hackerské drama s vyloženě pitomým názvem. V něm sledujeme mladého Benjamina, který se umí nabourat do každé sítě a díky tomu si ho vyhlédne hackerská skupina známá jako Clay. Benjiho na ní přitahuje především postava Maxe (Elyas M´Barek je v Německu opravdu velká hvězda), jenž je jeho přesný opak. Cool machr, který dostane každou sukni a vykecá se z každé situace. Spolu začnou plánovat virtuální loupež století.

Jsem už trochu jako zaseknutá deska, ale znovu se vyjádřím k hodnocení plebsu. Tentokrát však budu za toho střízlivého, protože hodnocení 7,6 na IMDB mi vážně přijde trochu přestřelené (hodnotili desítky tisíc německých fanynek Elyase?) a říkám to především s vědomím těch deseti twistů, které vás během sledování čekají. Hlavně ty závěrečné už jsou prostě moc a vy se budete také trochu zlobit. Nenechte si tím však znechutit výborně natočený biják, který zběsile uhání k závěru a nenabízí žádný prostor k nudě. A na to Odříznutí se pak také klidně podívejte (berte to jako bonusové doporučení pod čarou). Akorát ho pak raději nezmiňujte na nějaké MovieZone projekci v Aeru před jinak vždy dobrosrdečným kolegou z redakce. (TedGeorge)

Vlna, 2015, r. Roar Uthaug
Katastrofické filmy jsou doménou Hollywoodu, kde pánové jako Petersen nebo Emmerich neváhají utratit 200 milionů babek za ty nejvelkolepější bouře, výbuchy sopek a zemětřesení. Poslední roky jim do zelí začala lézt především Čína, ale nemělo by se zapomínat na evropského zástupce katastrofických thrillerů. Ocitáme se v jednom norském fjordu, kde místní geolog zachytí znepokojivá data a snaží se varovat všechny okolo před blížící se lokální apokalypsou. Nikdo ho samozřejmě neposlouchá a když to přijde, rozezní se sirény a všichni mají pouhých deset minut na záchranu vlastního života, napadne ho jediné: Kde je moje rodina?

V subžánru katastrofických thrillerů vás už dnes vážně nemůže nic překvapit. Samotná obří vlna (asi by se dala označit jako půlkilometrová tsunami) vyvolaná sesuvem mohutného masivu ležícího nad městečkem ve fjordu, je však natočená naprosto parádně a byť se rozpočet nedá srovnat s desetkrát dražší zámořskou konkurencí, vy budete mít čelist až na zemi. A na konci pogratulujete režírujícímu Roaru Uthaugovi, že celou pasáž natočil jako král. Jenom je trochu škoda, že poslední třetina už nemá co nabídnout a z atmosférické žánrovky velmi dobře pracující s napětím se stane pouze mírně nadprůměrný survival. Nic to však nemění na tom, že až jednou do nějakého severského fjordu zavítám, budu se trochu nervózně ohlížet a při náhodném rozeznění sirén okamžitě vezmu nohy na ramena. (TedGeorge)

Ten, který přežil, 2015, r. Stephen Fingleto
Když se řekne postapokalyptický thriller, většina z nás si asi představí Šíleného Maxe, Já, legenda, Kniha přežití nebo něco podobného. Prostě film, v němž zdevastovaným světem putuje hrdina a snaží se ve zbytcích civilizace přežít a pokud to půjde, tak třeba i napáchat trošku toho dobra. Komorní britský thriller Ten, který přežil se ale zaměřuje na lidi, kteří tyhle hrdiny maximálně zahlédnou z velké dálky a moc se jimi nezabývají, protože mají svých starostí dost. Jako bezejmenný hrdina, jenž se pokouší farmařit, aby měl co jíst, drží se dál od všech problémů a ukrývá se před zbytkem lidstva uprostřed lesa, kde mu je dobře. Nemusí se bát rabujících hladových band a to, že mu z toho občas trošku hrabe, je jen malá daň za bezpečí. Když však do jeho života vstoupí dvě ženy, všechno se mění. Najednou není sám a musí se vyrovnat s faktem, že o něm svět ví. Přizpůsobí se nové situaci, nebo už tak vyhrocená atmosféra mezi trojicí hrdinů přeroste v otevřený konflikt? 

Ten, který přežil je minimalisticky natočená podívaná s hrdinou, jenž na první pohled není zrovna aktivní. Téměř se tu nemluví, nikam se nespěchá, ale režisér Stephen Fingleton dovede jen s pomocí pohledů hrdinů prodat jejich emoce a hrotit atmosféru tak, že dokáže být až fyzicky nepříjemná. Snaha o realismus tu má přednost před snahou budovat napětí nebo cokoliv vysvětlovat. Tady se zkrátka jen žije ze dne na den a všichni doufají, že se dočkají rána. Každá rostlinka, kterou se hrdinovi povede vypěstovat, je malý zázrak. A sebemenší chyba může znamenat smrt hladem, střet s agresivními kočovníky nebo ještě něco horšího. Za milion liber hodně solidní podívaná artovějšího ražení, jaká by klidně mohla vzniknout u nás někde v šumavských lesích. Třeba místo Policie Modrava… (Mr. Hlad)

Složka 64, 2018, r. Christoffer Boe
Kdysi jsem vám již doporučoval Ženu v kleci, Zabijáky a Vzkaz v láhvi zde a s radostí reportuji, že i čtvrtý díl thrillerové série z Dánska si kvalitu drží. Znovu se ocitáme ve sklepě budovy kriminálky, kde sídlí legendární Oddělení Q. Severskými Akty X se tu probírají věčný mrzout Carl a jeho Watson Assad. Jenom náhodou se dostanou k nálezu mumifikovaných těl v jednom kodaňském bytě. Brzy na povrch vyplují souvislosti s půl století starou záhadou z ostrova Sprogø a je jasné, že tohle je právě ten případ, kvůli kterému kdysi bylo založeno „kvéčko“. Víte, co je na celé věci asi nejděsivější? Celý příběh je založený na skutečných událostech. 

Znovu se můžete připravit na nechutné záběry, které vás donutí odvracet oči. Znovu se dočkáte zlých lidí, které byste nejraději na místě (při)zabili. No a samozřejmě pořád funguje nepřekonatelná atmosféra deštěm a sněhem provoněného severu, kde hraje prim neskutečně zajímavá postava nepříjemného a nepřístupného Carla a jeho věrného Assada. Moc závidím těm pár lidem, kteří doposud žádnou ze čtyř detektivek s tímto duem neviděli a teprve je dánská cesta do nejtemnějších koutů lidské duše čeká. Na úplný závěr si dovolím osobní poznámku. Představitele Carla (Nikolaj Lie Kaas) jsem měl ve svém předchozím zaměstnání možnost potkat (poznat by asi bylo příliš silné slovo) a je to velký sympaťák (kdyby to bylo naopak, tak vám to samozřejmě nenapíšu). Docela závidím jeho kolegům, kteří s ním při pražském natáčení seriálu Britannia měli možnost zajít na pivo. Já to mám na bucket listu. (TedGeorge)

A jaké tipy máte vy?