Z Reykjavíku do Rotterdamu, 2008, r. Óskar Jónasson
Kristofer pracuje pro bezpečnostní službu a moc to nevynáší. A on peníze potřebuje, aby se postaral o svou rodinu, zaplatil hypotéku a smáznul dluhy. A tak se rozhodne vrátit ke své staré profesi. K profesi pašeráka. Má jít o jednoduchou práci. Z Rotterdamu by měl do Reykjavíku přivést zásilku alkoholu, pak dostane zaplaceno a zase začne sekat dobrotu. Jenže jeho švagr se rozhodne hrát na sebe a trošku to nezvládne a Kristofer zjišťuje, že naštval hodně nebezpečné lidi a pokud nechce přijít o krk, musí jim pomoci s riskantní loupeží uměleckých děl. Jenže to je jen začátek. Brzy totiž odhalí, že jeho bývalý parťák mu chce vrazit nůž do zad, po krku mu jde i kapitán lodi, na které se pokouší převést zboží na Island a spousta lidí začíná být hodně nervózní, jak to celé dopadne. A když to nedopadne, někdo bude muset zaplatit…

Pokud vám zápletka thrilleru Z Reykjavíku do Rotterdamu něco připomíná, tak se vůbec nedivíme. V Hollywoodu totiž tuhle pecku zremakovali jako Kontraband a americkou verzi režíroval Baltasar Kormákur, jenž má v originálu hlavní roli. Koprodukce Islandu, Německa a Nizozemska však k příběhu, hrdinovi i celkovému tempu a stylu přistupuje jaksi evropštěji. Ačkoliv Mark Wahlberg byl v remaku hodně fajn, Kormákurův hrdina je mnohem opravdovější. Civilnější atmosféra tomuhle thrilleru sluší a jednou za čas potěší vidět příběh, který se točí kolem víceméně úplně obyčejných lidí, co si jen vydělávají dost neobyčejnou a ne úplně legální prací, ale až na výjimky je to vlastně fajn parta. I když taková, která se o sebe umí postarat, když dojde na problémy. (Mr. Hlad)

Není kam utéct, 2011, r. Julian Gilbey
Docela velkou roli tu má Karel Roden a nehraje záporáka! To musí zaznít hned na začátek, protože je to jeden z hlavních důvodů, proč jsem se k filmu dostal já a předpokládám, že i Mr. Hlad hodnotící na CSFD pěknými 4 hvězdičkami. Tolik k mému alibi, protože na výše zmíněné hodnotící databázi tenhle survival thriller zase skoro nikdo nemá rád a vy se případně budete zlobit na nás oba. Byla by to ale škoda, protože pokud máte rádi thrillery disponujícími dech beroucím geniem loci, Není kam utéct by vám vážně mohlo sednout. Zmínil jsem už Rodena, který se umí mračit tak přesvědčivě, že po něm občas sáhne i Hollywood. Pokračovat musím Melissou George. Ta mě baví snad v každém filmu (nejvíce ve 30 dní dlouhé noci) a právě ona si zahrála hlavní roli. O čem to vlastně celé je?

Skotská vysočina disponuje nejedním mohutným skalním masivem a už od nepaměti láká amatérské i profesionální horolezce. My sledujeme partičku amatérů, kteří už se těší, jak jeden pěkný pahorek zdolají. Nemohou však tušit, že na cestě v lese objeví skrýš, ve které brečí tajemné uvězněné děvčátko. Bohužel pro ně náhodné objevení holky neunikne pozornosti nebezpečných únosců a brzy propukne peklo. Kde je hlavní problém filmu? Scénář vážně nemá čím překvapit a ke konci tempo a logika už trochu drhnou. Ale vy to rádi thrilleru odpustíte, protože divákovi nedá ani na chvíli vydechnout, bezútěšná skotská atmosféra je celou dobu na jedničku a režisér se toho nebojí. Dočkáte se tím pádem nejedné nekompromisní fatality a na závěr budete (navzdory zbytečnému úprku z hor do místního městečka) spokojení. Snad. (TedGeorge) 

Zulu, 2013, r.  Jérôme Salle
Zulu se sice odehrává v Jihoafrické republice a samotný název taky nenaznačuje, že by mělo jít o evropský film, ale tahle detektivka vznikla ve francouzské produkci. A zatraceně se povedla. Hlavním hrdinou je Ali Sokhela, jenž vyrůstal v Jihoafrické republice během apartheidu a na vlastní oči viděl, jak zavraždili jeho otce a znásilnili jeho matku. Paradoxně se z něj však stal policista a teď pracuje v Kapském městě oddělení vražd. Je to klidný a přemýšlivý intelektuál. Na rozdíl od svého parťáka Briana Epkeena. Ten má bílou barvu pleti a pochází z rodiny, které se během apartheidu dařilo a on sám je alkoholik a neřízená střela. Přesto si ti dva celkem rozumí. Teď dostali za úkol zjistit, kdo brutálně zavraždil mladou dívku a brzy se dostanou na stopu nebezpečného gangu a také experimentální drogy, díky níž může celá země spadnout zpátky do chaosu, ze kterého se poslední roky snažila zvednout. 

Zulu je hodně temná a drsná detektivka, která se navíc nebojí zabývat dodnes hodně palčivými tématy. Apartheid a prostředí Jižní Afriky může být pro evropského diváka hodně atraktivní, ale kdyby tu nefungovaly klasické žánrové propriety, asi bychom vám Zulu nedoporučovali. Režisér Jérôme Salle umí prodat atmosféru špinavého ghetta a oba hrdinové jsou o dost komplexnější, než by člověk u detektivky čekal. A krom toho, že Forest Whitaker tu odvádí svůj standard, příjemně překvapí, že i Orlando Bloom umí hrát. A možná by měl dostávat víc rolí s podobně temnými odstíny. (Mr. Hlad)