11. Panství Downton (2019)

Nechte mě hádat – Panství Downton máte zafixované jako filmové rozuzlení nekonečného britského seriálu, které se minulý rok v kinech dočkalo velikánského úspěchu, a vy byste ho stejně doporučili tak akorát své babičce žijící na Starém bělidle. Nesouhlasím. Seriál sice byl opravdu hodně dlouhý a v pozdějších řadách už hodně „telenovelovatěl“, ale film si z něho bere jenom to nejlepší. Tedy skvěle napsané postavy obývající precizně vykonstruovaný svět rozdělený na krásnou angličtinou hovořící vrchnost a hovorovou řečí mluvící služebnictvo. Do světa, který už brzy zruší druhá světová válka, přijíždí na návštěvu samotný král.

Lady Mary, lord Grantham, Carson a spol. neví kam dřív skočit a vy se budete divit, jak se tvůrcům podařilo nádherně ukončit snad 10 dějových linek rozvedených v seriálu a navíc rozplétat úplně novou s návštěvou nejvyššího panovníka, na kterého možná někdo chystá atentát. Je to celé tak trochu limonáda? Je, ale celé to tak neodolatelně naplňuje škatulky žánru, že si to kolem sebe omotá snad každého a vyplivne ho se spokojeným úsměvem až na konci. Mám neodbytný pocit, že jsem vás ještě dostatečně nepřesvědčil. A co kdybych dodal, že seriálem nepolíbený (a mě teď jistě nenávidějící) Mr Hlad dal ve své recenzi velmi spokojených 7/10? (TedGeorge)

10. Zapomeň na Paříž (1995)

„Budeme mať stále Paríž“. Veta z Casablancy (VIM bude za půl roku) sa stala natoľko kultovou, že z jej variácie môžu vznikať aj názvy filmov. S klasikou Michaela Curtiza tento film samozrejme nemá nič spoločné, no to neznamená, že nejde o parádny kúsok. Navyše keď máte radi vzťahovky, pri ktorých sa s hrdinami zasmejete, poplačete a prežijete s nimi pohodovú zábavu. Billy Crystal natočil svoj najlepší režijný počin a je ho radosť sledovať. A ak máte takisto ako autori článku slabosť pre úsmev Debry Winger, okamžite po tomto zabudnutom poklade pátrajte.

Zaujímavá štruktúra pozostáva z mozaiky, kde partia kamarátov spomína na vzťah Ellen (Debra Winger s jej úsmevom) a Mickeyho (Billy Crystal so svojim humorom). Každý si pamätá iný príbeh ich životného puzzle a každý prispieva k spoznaniu podstaty ich vzťahu. Je to vtipné, dojímavé a občas kruté ako sám život. Stále však z toho všetkého sála pohoda. Strety dvoch rozdielnych osobností, s rozdielnymi hodnotami bol stále pre filmárov aj divákov lákavý koncept. Stačí si spomenúť na inú pecku s Crystalom, Keď Harry stretol Sally. Tu síce nikto nepredstiera v reštaurácii orgazmus, no na druhej strane... je tu úsmev Debry. Veľmi kvalitná, zapadnutá žánrovka. (pepo)

9. Moje nejmilejší žena (1940)

Cary Grant a jeho mid-atlantic akcent – to je kombinace, která spasila mnoho předválečných a poválečných komedií. Moje nejmilejší žena měla tu smůlu, že vyšla ve stejném roce jako Moje dívka Pátek nebo Příběh z Filadelfie, v podstatě uprostřed Grantova nejplodnějšího období. A přesto nebo právě proto na ni musíme upozornit. S Irene Dunne už Grant zářil v Nahé pravdě a právě po její premiéře se herecké duo okamžitě nechalo upsat dalšímu filmu, aniž by existoval scénář. Moje nejmilejší žena (povinně klikejte na imfovo V.I.M - pozn. TedGeorge) je adaptací básně Lorda Tennysona, Enoch Arden, podle které je dokonce pojmenován i zákon (ve filmu na ni odkazuje pouze příjmení hlavního hrdiny). Jaký že? Jakmile je někdo pohřešován sedm let, je oficiálně prohlášen za mrtvého. A přesně to se stane Grantově manželce, která právě před sedmi lety ztroskotala na opuštěném ostrově. Pan Arden (Grant) se po vyhlášení oficiálního skonu obratem ožení, ale co náhoda nechtěla, manželku zachrání parník a ona se ho vydává hledat do hotelu, kde si Arden právě užívá líbánky. Jak rádi říkají v Americe – hilarity ensues.

Výsledkem je přesně ta situační komedie, kterou očekáváte, kdy nebohý (ex)manžel neví, jak jedné či druhé manželce vysvětlit situaci a dribluje mezi nimi a hotelovým personálem. Cary Grant tu ždíme svůj potenciál na maximum a holky ho v tom solidně koupou. Hlavně a především tahle variace na Hanksova Trosečníka naruby (nebo na Homérovu Odysseu, pokud chcete jít ještě dál) skvěle šlape. Tvůrci totiž až po natočení zjistili, že se jim to na přelomu druhého a třetího aktu zaseklo... že tam dvě cívky (tenkrát se stopáž počítala na cívky) chybí humor a naopak přebývá expozice, pročež se publikum nudí. Proto si pozvali zpátky postavu soudce z úvodu, jež v podstatě probourá čtvrtou stěnu tím, že nahlas řekne "hele, teď by našemu příběhu mohl spadnout řetěz, já vám ale povím, co teď uděláme." Tím pádem se expozice zkrátila na jednu novou cívku, dvě původní šly z kola ven, a výsledkem je komedie, co má krásné tempo, je dlouhá tak akorát, a navíc takhle nadstandardně komunikuje s divákem, přičemž si otevřeně dělá si srandu z filmu ve filmu. (imf)