Kino Aero je naše srdeční záležitost. Když už ho nemůžeme plnit nostalgickými hity a legendami světové kinematografie, můžeme se konejšit alespoň bohatou knihovnou filmů na jejich streamovací platformě Aerovod. Za skromný peníz tam najdete tunu kvalitních filmů. A protože jsem si už několik z nich v karanténě pustil a upřímně oslněn zíral, kolik klenotů se v jejich databázi nachází, rozhodl jsem se vám je zkusit protlačit na monitory. Nebudete litovat, to garantuju.

Pátrání po Sugar Manovi (recenze) - Srdceryvný dokument s oscarovým famem je takovým tím podmanivým příběhem s hluboce lidskými hodnotami i silným emocionálním ocasem, který by v hrané podobě nikdy nefungoval, protože by mu málokdo uvěřil. Chytlavá hudba a ještě chytlavější film. 

Parazit (recenze) - Nejlepší světový film loňského roku nejen podle mě, ale i podle oscarové Akademie. Parádní sociální satira, která dokonale kmitá mezi napětím, kritickou reflexí i krutým čeným humorem. Suverénněji zrežírovaný film tu dlouhé měsíce nebyl. Pon Džun-Ho je pán.

Návrat idiota - Možná úplně nejlepší český porevoluční snímek, který je pohříchu posledním režijním zápisem Saši Gedeona. Komorní, ovšem precizně zinscenované psychologické drama s Geislerovou, Vilhelmovou, Liškou, Langmajerem a tehdy prakticky neznámým Jiřím Macháčkem je mistrovskou ukázkou melancholického existencialismu. 

Párty Hárd (recenze) - Nejlepší český film loňského roku! Fakt. A komediální kult v tom nejryzejším slova smyslu. Zběsilá taškařice od Řezníka je na Aerovodu v necenzurované verzi, takže si můžete u téhle punkové porce nízkorozpočtové podvratnosti užít všechny nechutnosti ze zvrhlé mysli Martyho Pohla. 

Karel, já a ty (recenze) - ...ale na Českých lvech bych teď nakonec hlasoval pro tenhle film. Bohdan Karásek natočil neskutečně sympatickou, i když ultralevnou, skrz na skrz nezávislou, užvaněnou a řemeslně extrémně skromnou konverzačku. Její srdíčko a chytrá upovídanost jsou ale neodolatelné. Náramný indiečko.

Slunovrat (recenze) - Radikální hororová vize, která zůstane v hlavě jako málokterý jiný film loňského roku. Dokonalá obrazotvornost, hypnotické podání a chytlavý koncept, jenž se dočkal luxusního estetického uchopení. Stojí za vidění, i kdybyste nepodlehli.  

Lásky jedné plavovlásky (V.I.M.) - Mistrovská vztahová studie, která dokonale probádá lásky, touhy i pnutí na trase mezi rodiči a dětmi. Formanův geniální černobílý kousek, jenž ani trochu nezestárl, a který jasně definuje, proč šlo o nejlepšího českého filmaře všech dob, jenž exceloval i na velmi omezeném prostoru.

Amazing Grace - Aretha Franklin byla nejlepší zpěvačkou své doby... a možná i úplně všech dob. Jednoduše koncipovaný dokument, který oprašuje její vystoupení na svaté půdě v L.A. roku 1972 je opojnou oslavou její muzikality a pěveckého umění. Chtělo se mi v mnoha pasážích slzet.

Ztracené město Z (recenze) - Starosvětsky koncipovaná dobrodružná dobovka, které víc sází na zemité exotické kulisy než na triky a atrakce. Svou povahou bezmála dojemná oslava hledačství a objevování režiséra Jamese Graye (Ad Astra, Noc patří nám), v níž moc potěší Charlie Hunnam, Tom Holland, Sienna Miller i Robert Pattinson. 

Hoří, má panenko (V.I.M.) - A ještě jeden legendární Forman. Po mém soudu snad úplně ten nejlepší. Hoří, má panenko je dokonalá rekontrukce vesnické hasičské zábavy s bizarní volbou královny krásy i rozkradenou tombolou. Mistrovská analýza české malosti i lidové prostopášnosti, kterou přirozeněji a vtipněji snad ani nelze podat.

Boj (recenze) - Působivé válečné/soudní drama typicky dánské provenience v tom nejlepším slova smyslu, tedy postavené na poutavém scénáři a silných postavách v přesném hereckém podání. Přehlížená lahůdka, jež se umí zarýt hluboko do kůže. 

Ikarie XB 1 - Jindřich Polák byl velkej kápo, jenž zvládl skvěle zrežírovat filmy mnoha žánrů - od Lucie postrach ulice až po Nebeské jezdce. Ikarie XB 1 je výstavní skříní českého sci-fi - herecky, myšlenkově i designově srovnatelné s hollywoodskou špičkou žánru podle předlohy Stanislawa Lema.   

Cesta ven - Navzdory hlavním cenám na Českých lvech pořád nedoceněný film, který je sociálním dramatem světových parametrů. Taková ta typická festivalovka s vysokým indexem působivosti, jež samozřejmě naráží na to, že hraje s rómským tématem... a to bílá česká masa bohužel moc nemusí.

Odnikud (recenze) - Strhující a v některých pasážích až nepříjemně intenzivní herecký koncert Diane Kruger, která ztvárnila pomstychtivou ženu, jíž terorista odkrágloval všechno, na co jí záleželo. Turecko-německý šéf syrových dramat Fatih Akin zase velmi působivý.

Rivalové (recenze) - Nejlepší film hitmakera Rona Howarda (Apollo 13, Čistá duše). Jasný adept na štěmpl V.I.M. je velkým miláčkem diváků, protože dokonale oživené retro kulisy závodů Formule 1 v jejích zlatých časech nabil poutavým klinčem protichudných principů, přístupů a postav - Lauda vs. Hunt aneb Brühl vs. Hemsworth aneb divák vs. absolutní spokojenost.  

Portrét dívky v plamenech (recenze) - Obrazově i zvukově nesmírně vyspělé drama o těch nejintimnějších, ale i nejryzejších emocionálních pochodech. Tahle dívčí romance je sice subtilní, přesto krásná.

Jeden musí z kola ven (recenze) - Pokud vás náhodou tak jako mě silně zklamala HBO série Bez vědomí (což úplně nepředpokládám), spravte si chuť u téhle špiónské laskominy, která vychází z evropského bestselleru, točil ji šikovný Švéd a rozhýbala britská filmařská i herecká elita. Mark Strong, Colin Firth, Ciarán Hinds, Benedict Cumberbatch, Tom Hardy a Gary Oldman... to chceš!   

Sing Street (recenze) - Esence feel-good filmu od režiséra dojáku Once a fajnového Love Songu, jež zase jede na vlně irské uvolněnosti, chytlavém podání a totální lásce k hudbě... a nejen k ní. Jestli chcete obalit nervy a inteligentně odreagovat, neváhejte. Doporučuje deset KarlůR z deseti. 

Kosti a skalp (recenze) - První velký a jaksepatří brutální úder S. Craiga Zahlera, jenž se vypracoval na jednoho z nejuznávanějších amerických autorů. Táhlý a produkčně skromný, přesto díky své nekompromisnosti velmi intenzivní western, v němž se Kurt Russell, Matthew Fox a Patrick Wilson postaví kanibalskému indiánskému kmenu, mě bude nejen kvůli porcování u ohniště nadosmrti strašit.

Pěkně blbě (recenze) - Moc fajnová indie konverzačka, která to dotáhla z pozice outsidera až k scenáristickým oceněním a z Kumaila Nanjianiho udělala slavného herce, co si dal marvelovku Eternals a řadu spotřebních hollywoodských taškařic. Půvabná oddychová záležitost s příjemným touch-of-reality feelingem.

Zelená kniha (recenze) - Oscarovka v tom nejlepším slova smyslu, jež má vyprávění, řemeslo i herecké výstupy na maximu a skrz chytrý scénář servíruje potěchu pro diváky a divačky všech generací. Slzičky, dojetí a nějaké ty vzletné předvánoční hodnoty. Skvělá souhra dvojice Ali - Mortensen je must-see. 

Kobry a užovky (recenze) - Nejlepší český filmař současnosti vytěžil ve svém zatím posledním celovečerním kousku skvěle bratry Hádky, autentické a neokoukané kulisy i svůj talent pro neokázalá řešení na poli psychologického dramatu. Výborná záležitost. 

Prokletí žlutozeného škorpiona - Je to sice právě přelom století, kdy Woody Allen najel na komediální volnoběh, v němž střídá silné chvíle se slabšími, Prokletí žlutozeleného škorpiona ovšem patří k jeho nejsilnějším bláznivě-komediálním momentům. Hravý tanec mezi psychoanalýzou, mysterióznem a krimi zdobí Helen Hunt, Elizabeth Berkley a Charlize Theron!  

Studená válka (recenze) - Nepřekonatelně nasnímaná milostná elegie přinesla po oscarovém triumfu Idy Polákovi Pawlovi Pawlikowskimu hned tři další nominace, včetně nej režie a kamery! A zcela zaslouženě, protože černobílé, na čtvercový formát otisknuté drama, je evropským artem v nejlepším formě, které v rozmáchlém historickém pojetí (avšak tvrdé autorské zkratce, jež stlačila veškeré drama na osmdesát minut), vypovídá o lidech zakletých v nepěkné době a rozervaných duších líp než patery Pelíšky se Želary dohromady. 

Slow West (recenze) - Instagramově vizuálně vycíděný western se sošným Michaelem Fasbbenderem v popředí a srdcervoucí kličkou v samotném finále. Tak krásně se to na to kouká a pak tak zabolí.

Paterson (recenze) - Poetické nejen stylem, ale i náplní. Jarmuschovo subtilní drama o všedních dnech řidiče autobusu (Adam Driver) je dalším jeho osobitým vtahujícím indiečkem, co vás nezklame.

Polski film (recenze) - Pokud jste zapomněli, že je Tomáš Matonoha herec a ne jen reklamní nosič, pusťte si tuhle rozpustilou hříčku, která se nebojí ani největších experimentálních kotrmelců. Meta-komedie od Marka Najbrta má fištrón i koule, a i proto skvěle baví. 

Diego Maradona (recenze) - Po dokonalém Sennovi a působivé Amy další našláplý dokument mistra Asifa Kapadii, který má nárok strhnout nejen fotbalové fandy. Ti si ale užijí dvojnásob. Hladká forma, parádní zvuk a ďábel Diego, to je spolehlivá kombinace.

Divoké historky (recenze) - Napěchovaná antologie šesti smrtelně cynických historek, která vynesla na výsluní argentinskou kinematografii. Od parádní úvodní miniatury až po dokonale neurvalé svatební finále parádně našlapaný povídkový sextet, který se na rozdíl od konkurenčních sbírek z paměti jen tak nevytratí.  

Borg/McEnroe (recenze) - Nikdy bych netušil, že může být tenis tak fotogenickou záležitostí. Parádně nasnímané sportovní drama, které je mnohem víc o psychologii než o fiftýnech, je nekončícím estetickým orgasmem, v němž se díky zapálenosti obou herců a přesnému režijnímu vedení neztratí ani hlavní postavy a podstata jejich konfrontace.

--- 

Tož tak. Není toho málo, co mě nadchlo. Já sám se chystám na satiru Ztratili jsme Stalina, Pavlíčkovy konverzační komedie Chata na prodej a Parádně pokecal, adaptaci skvělé Nesbøvy kriminálky Lovci hlav, oscarovku od režiséra Studené války Ida, dokument o migrační krizi Požár na moři, Marhoulovo Nabarvené ptáče, luxusně vypadající dokument Nick Cave: 20 000 dní na Zemi a doplním i nejlepší film roku 2016 Moonlight. Takže to budou ještě hezké chvilky.