Finanční krize (2008)

Tady se asi netřeba rozepisovat, protože tuhle éru většina z nás zažila. A dokonce i s MovieZone, která už samozřejmě vesele fungovala. Finanční krize v prvních měsících dopadla na všechny a ochlazení se nevyhnul ani Hollywood. Jenže jakmile lidé začali vnímat film jako lacinou a spolehlivou zábavu, vrátila se křivka návštěvnosti zpátky na své místo. Studia byla chvilku opatrnější a v tomto klimatu se podařil minimálně jeden sólokapr století jménem MCU. Po pár letech se však rozpočty opět utrhnuly ze řetězu a dnes jsou studia, stejně jako i banky, větší než kdy dřív. Jen těch prvních pár let krize největší jména v oboru využila k nákupům. Ale nebyl to ten panic buying, o kterém se teď mluví, naopak velmi rozvážné investice, které se Disneymu vrátily i s úroky. 

Finanční krize tedy Hollywood nepoložila, právě naopak potvrdila i v online době jeho výlučné postavení, které oslabuje až v posledních letech. V roce 2016, pouhých osm let po jejím vypuknutí se Hollywood mohl krizi i opatrně vysmát filmy jako Vlk z Wall Street, Sázka na nejistotu nebo celou řadou seriálů a minisérií. Jako by už bylo všechno zlé pryč a čekal nás jen růst do nebes prostý jakéhokoliv stropu.

Covid-19 (2019-) 

A jsme na konci. Nebo vlastně na začátku, protože zrušené premiéry a zavřená kina jsou opravdu jen prvním dílkem skládanky. Těch posledních pár odstavců nebude protitrumpovskou agitkou, snahou o sociálně-ekonomický komentář nebo prorokováním apokalypsy. Faktem je, že USA Covid-19 krutě podcenily a New York teď platí daň nejvyšší, zatímco prezident tápe. Křivka ve Spojených státech nabírá zkázonosné kontury a jestli se u nás při všech přísných opatřeních může doufat v uvolnění absolutní karantény někdy koncem dubna nebo začátkem května, v USA se vše potáhne při aktuálním stavu a zpoždění minimálně do konce prázdnin.

Vnímáme přitom Covid-19 jako event s jasně ohraničeným začátkem a koncem. Lékaři přitom varují, že průběh virové nákazy podobného rozsahu se pravděpodobně bude podobat španělské chřipce v tom, že přijde v několika vlnách. Dnes jsme lépe připraveni, umíme komunikovat a pomáhat si napříč celým světem, ale co se týče připravenosti, stejně jsme jako planeta selhali. A pokud se bude Covid-19 vracet, nezbude bez případné vakcíny či promořené populace s protilátkami, než znovu a znovu uzavírat země do karantény, aby došlo ke zploštění nákazové křivky a zachování úrovně zdravotnických služeb.

Jinými slovy i ten několikaměsíční výpadek, jenž teď mnohé kulturní instituce (kina, divadla apod.) budou horko těžko vydýchávat, se může kdykoliv opakovat a na to není žádná státní či soukromá kasa připravena. Masakr v letošní distribuci pokrýváme už několikátý týden, ale je potřeba si přiznat, že na Hollywood se teď sneslo hned několik morových ran, které jsou kombinací těch předešlých. Nedostatek alternativních distribučních kanálů (minimálně těch, ze kterých lze snadno profitovat), neodvratná finanční krize, konkurence v podobě agresivních VOD služeb a vystrašená populace, která se do kin i po jejich znovuotevření bude vracet pozvolna.

Nejen distributoři a kinaři v dnešní agresivní ekonomice jedou na krev a nemají tedy dostatečné finanční polštáře. I největší studia budou mít s několikaměsíčním výpadkem problémy. Ještě to netušíme, ale filmový svět se nenávratně promění, stejně jako ten náš. V některých odvětvích to budeme vnímat téměř okamžitě, v jiných si změnu uvědomíme, až se budeme za pár let ohlížet. Nepředvídatelná bouře by mohla ukončit onu bezmála padesátiletou bezstarostnou éru, v níž Hollywood převálcoval studenou válku, internetovou bublinu i finanční krizi. V nestálých časech byl právě onou konstantou, díky níž jsme mohli starosti hodit za hlavu. 

Teď bude pro změnu potřebovat naší pomoc. Při pohledu na celebrity posílající dojemné instagramové songy ze svých slonovinových věží v kalifornských kopcích a mnohamilionové bonusy studiových kápů to možná zní troufale a naivně, ale ty sny v oné slavné filmové továrně se vyrábějí především z blahobytu a přebytku. Jakmile do toho zahučíme až po uši, bude skrz ten nadále potřebný eskapismus prosakovat vše, před čím budeme chtít dřív nebo později zavírat oči.

Nastává tedy konec zlaté éry a tučných let, nebo je Covid-19 jen záchvěvem, z něhož studia povstanou ještě silnější a odhodlanější? Historie nás rozsoudí, ale jakkoliv bych chtěl být optimistou a sázet na velkolepou renesanci, jdou na mě při všem tom ohlížení a rozhlížení spíš chmury. Jak to máte vy? Pojďte si popovídat do komentářů.