NEJLEPŠÍ SOUNDTRACK

Redakční tip - Joker

Nejspíš nám to nebudete věřit, ale redakční prvenství v téhle kategorii jsme měli vybrané ještě před vyhlášením Oscarů. Zveřejnit to dřív, můžeme akademiky obvinit z opisování, ale takhle nám nezbývá, než si atmosférický ambient z počítačů Islanďanky Hildur Guðnadóttir obhájit. Křehká cellistka nás dokázala potěšit i tím, že po nečekané smrti Jóhanna Jóhannssona před dvěma lety dokázala převzít štafetu a etablovat se díky dronovému hučení v pokračování Sicaria. V podobném duchu připravila hudební stopu i pro zbožňovaný Černobyl a na podzim zabodovala i s Jokerem. Z upozaděného orchestrálního celku zde vystupuje cello jako zvěstovatel osamělosti a vyloučenosti hlavního hrdiny. V souladu s postupným propadem Arthura Flecka do šílenství dovede přitvrzovat i soundtrack; a tak si nedovolíme pochybovat o tom, že úzká spolupráce Todda Phillipse a křehké multiinstrumentalistky tak přinesla zasloužené ovoce. (Rimsy)

Osobní tip Civala: Král - Trochu se opakuji, ale tohle byl jeden ze tří soundtracků, které mě loni hlouběji zasáhly. A nejen ve filmu fungoval nejsilněji. Táhlá a vrcholně atmosférická kompozice obalila Krále do dokonale působivé nálady.

Osobní tip imfa: Krvavá nevěsta - Trochu podvádím, ale Le Mans 66 už mi někdo sebral, takže alespoň takhle. Místopřísežně ovšem slibuju, že hlavní říkanka při hře na schovávanou je tak neuvěřitelný ušní červ, že bude znít chodbami vašeho domu nebo bytu ještě dlouho poté. Na soundtracku je jako Hide and Seek Song. Má to jen dvě minuty, ale pravděpodobně vám to pojede tak hodinu ve smyčce.

Osobní tip KarlaR: Tenkrát v Hollywoodu - „I wanna tell you a story, every man oughta know. If you want a little loving, you gotta start real slow.“ Soundtrack nové tarantinovky jedu od premiéry pořád dokola a nevěřím tomu, že se někdy dokáže omrzet. Masterpiece!

Osobní tip Mr. Hlada: Ad Astra – Sci-fi Brada Pitta sice řadím spíš mezi loňská zklamání než pecky, ale soundtrack měla tahle věc parádní. Vesmírné hučení bylo sakra atmosférické a právě scény, ve kterých Pitt nemluvil a nevysvětloval polopatě divákům, co jeho postava prožívá, byly i díky hudbě nejpůsobivější. Míň keců, víc hučení a byl by z toho fakt skvělý film.

Osobní tip Rimsyho: Mrtví neumírají - Je to trochu překvapivá volba, ale zrovna tenhle soundtrack mi zněl v přehrávači ještě dlouho poté, co jsem na samotný film už docela zapomněl. Jakkoli však tahle parodie na zombie horory se svou alegoričností úplně neuspěla, znepokojivá kombinace elektroniky a rocku se Jarmuschovi povedla. Ano, právě jemu, jelikož pod názvem SQÜRL se ukrývá přímo jeho kapela. Tepavě mysteriózní zvuk u skladeb jako The Dead Just Don’t Wanna Die Today či twinpeaksovsky laděné Toxic Moon přinese atmošku zombie apokalypsy i do vašich uší – a to ocením rád.

Osobní tip TedGeorge: Srážka s láskou - Skvělá romantická komedie, povedený soundtrack umně kombinující symfonického Marca Beltramiho a popové hity v čele s It must have been love od Roxette (Marie Fredriksson RIP). Netuším koho napadlo použít právě tenhle ploužák jako podkres ke scéně v kuchyni, ale byl to sakra dobrej nápad. Pokud vám minulý rok Srážka s láskou náhodou unikla, tak napravujte resty a vězte, že přes žánrové ukotvení „romantická komedie“ to není zrovna nejvhodnější doporučení pro vaše rodiče holdující žánru. Na to je tam až moc ejakulátu.

Osobní tip Spoonera: Le Mans 66 - Královnou loňských soundtracků se s Jokerem a Černobylem sice stala Hildur Guðnadóttir, Marco Beltrami jí ovšem s hudbou k závodění Kena Milese sympaticky šlapal na paty. Jeho soundtrack je možná místy nenápadný, v závodních a vypjatých scénách ovšem dokáže diváka ještě více přivrtat do sedačky a do toho přijít s pořádným retro feelingem. A zároveň má vše, co od hudby k podobné žánrovce vyžadujete. Řemeslná kvalitka.

Osobní tip do_oda: Star Wars: Vzestup Skywalkera - John Williams je král a dokázal to i podeváté, a zase jinak. Nejenže si bez něj nedovedu představit dnes už dobrou desítku filmů, především si bez něj ale nedovedu představit Star Wars. On JE Star Wars. A poznáte to třeba tak, že ve filmu, ve kterém je prakticky všechno špatně, zní jeho hudba pořád fantasticky.