NEJPŮSOBIVĚJŠÍ SCÉNA

Redakční tip - Brad Pitt prochází hippie vesničkou

Brad Pitt byl v Tenkrát v Hollywoodu takový borec, že mu toho Oscara nakonec prostě dát museli. Ale zdaleka největší borec byl ve scéně, kdy se dostane do sektářské vesničky, pomalu se tam prochází a člověk v kině začíná být nervózní, protože tuší, že za těmi úsměvy hipísaček se skrývá kapka šílenství a až příliš kladný vztah k zabíjení. Jenže Pittovi je to jedno. Možná, že kolem něj je dvacet potenciálních nepřátel, ale on sám moc dobře ví, že když by šlo do tuhého, odejde odtud maximálně se zakrvácenou košilí. Boží scéna. 

Osobní tip Civala: Korunovace Krále - Myslel jsem, že sleduju řadovou netflixovku... a ta mě nachytala naprosto nepřipraveného. Soulad hudby, zvuku, nádherných dobových obrazů a Chalametova tichého charismatu ve scéně korunovace mi utkvěla jako nic jiného.

Osobní tip imfa: Alita jako taková - Robert Rodriguez je srdcař a pod dobrým vedením umí posouvat hranice možného, až se z toho tají dech. Tady mu stál za zadkem James Cameron a byla to asi největší paráda od Sin City. Nejen audiovizuálně, ale vlastně i vším ostatním. Alita je tak přirozená, že vlastně většinu filmu zapomínáte na to, že sledujete kompletně mo-cap postavu. Jedinečné nahlédnutí do budoucnosti filmu a důkaz toho, že i když to celé vypadá "jinak", nemusí to nutně publikum odmítnout, ačkoliv zbytek světa byl v tomhle případě otevřenější než zaprděná Amerika, kvůli které dvojka pravděpodobně nikdy nevznikne.

Osobní tip KarlaR: John Lennon v Yesterday - Tušil jsem v Yesterday hodně překvápek, ale tohle mě absolutně nenapadlo a vyrazilo mi dech. Chvíle, kdy člověk logicky čeká návštěvu u McCartneyho, a Boyle místo něj vytasí Roberta Carlylea jako Johna Lennona, patří mezi nejsilnější filmové momenty loňského roku. Normálně jsem sbíral čelist na podlaze!

Osobní tip Mr. Hlada: Vykrádání banky v Na špatné straně – Pro někoho už to bylo možná trošku moc, ale na mě osobně celá pasáž s Jennifer Carpenter a bankou v novince S. Craiga Zahlera fungovala dokonale. Režisér typicky nikam nespěchal, nechal zločince rukojmím v klidu vysvětlit, co se jim stane, když nebudou poslouchat a pak… pak se začnou dít neskutečně kruté věci. Vlastně doteď nevím, jestli mě víc mrazí v zádech z toho, jak skončila čerstvá maminka, nebo kastrace jejího nadřízeného.

Osobní tip Rimsyho: Úvod Manželské historie - Dlouho jsem si myslel, že v téhle kategorii pro mě povládne obětování staříků ve Slunovratu, v němž se kloubí vizuální symbolika s děsivým prozřením, že s idylickou severskou vesničkou je něco v nepořádku. Nakonec mě však až na konci roku přesvědčila Manželská historie, že takovýhle úvod se jen tak nevidí. Jednoduchou, leč efektní scenáristickou hříčku se Baumbachovi podařilo přetavit do působivého milostného dopisu – adresovaného jak oběma postavám, tak i filmu jako takovému. Vtahující pětiminutovka nám ukáže, že oba hrdinové jsou vlastně sympaťáci a během extrémně krátké doby si je oblíbíme. Právě tak, aby nás další dvouhodinovka sledující jejich vzdalování mohla pořádně odstřelit. Prostě nejlepší intro roku a stylová, ačkoli neokázalá filmařina v praxi.

Osobní tip TedGeorge: První zahrání skladby Your Song v Rocketmanovi - „It´s a little bit funny this feeling inside…“. Přiznám se, že skladbu Your Song jsem vůbec poprvé zaslechnul v Moulin Rouge v podání Ewana McGregora a před těmi dvaceti lety jsem jako neznalý mlíčňák neměl tušení, že jí má na svědomí nějaký Elton John. To jsem v následujících letech samozřejmě napravil a genialitu Eltona mi jenom potvrdil muzikálový Rocketman. Nejpůsobivější scéna filmu? Je jich víc, ale mě nejvíc sejmulo první nesmělé klavírní vybrnkávání legendárního popového hitu. Z Tarona Egertona talent vyloženě prýští.

Osobní tip Spoonera: Závod v Le Mans 66 - Někdy je těžké dostát vysokým diváckým očekáváním a předvést opravdu emoci natřískané finále, na němž nejen, že do jisté míry stojí váš snímek, ale ještě ho máte i v názvu. Tvůrci Le Mans 66 ovšem v tomto ohledu obstáli na jedničku. Titulní závod je velkým filmovým zážitkem a napínavou jízdou, která vás zavrtá do sedačky, i když víte, jak to celé skončí. Christian Bale zběsile šlape do pedálů, Matt Damon se snaží ustát všelijaké pletichy, do toho hraje skvělý soundtrack… prostě nádhera.

Osobní tip do_oda: Rey začne Silou ovládat odlétající loď s Chewiem - O devátých Star Wars už toho padlo dost, ve zkratce tak jen řeknu, že se mi ten film nelíbil, odcházel jsem z něj zklamaný, a budoucnost toho univerza mě maličko děsí. Nicméně jednu věc z hlavy asi jen tak nevymažu, a to výše zmíněnou scénu. Během ní mi totiž běhal regulérně mráz po zádech a uvnitř jsem se radoval jako malé děcko, protože mi J. J. dal na plátně konečně prvotřídní ukázku toho, jak epický věci jdou se Sílou dělat. Že by to šlo ještě líp? No, třeba jednou.