Vřískot (1996)
Klasika Wese Cravena a scenáristy Kevina Williamsona samozřejmě spadá do hororového žánru, ale z whodunit si bere taky hodně. V malém americkém městečku začal řádit sériový vrah. Má slabost pro černé oblečení, bílou masku a zatraceně velké nože. Jeho obětmi se stávají místní studenti, jenže to nejsou žádní hňupi, protože koukají na horory a vědí, jakých chyb se dopustily vedlejší postavy v Halloweenech nebo v sedmém dílu Pátku 13. Znají pravidla. Sex znamená smrt, první umírají černoši, oběti vždycky utíkají z přízemí nahoru, kde se octnou v pasti, vrah není nikdy mrtvý, i když to tak vypadá… tihle hrdinové zkrátka ví. Jenže bude jim to stačit na to, aby přežili? 

Filmy, z nichž si Vřískot utahuje a na které odkazuje, stojí do značné míry na osobnosti vraha. Michael Myers, Jason Voorhees, Freddy Krueger… ti všichni byli zajímavější než jejich oběti. Jenže u Vřískotu to funguje jinak, tady jde hlavně o (potenciální) oběti, které víceméně vědí, že jsou součástí slasheru a jak slashery fungují. Takže každá možná oběť je zároveň detektiv a všichni společně se pokouší zjistit, kdo jim jde ve skutečnosti po krku. Celé je to samozřejmě krvavější, děsivější a hororovější než případy Hercula Poirota, ale v základu je Vřískot to nejklasičtější whodunit. Podezřelí jsou úplně všichni. Jen tady na rozdíl od klasických detektivek skončila většina nevinných rozsekaná na kusy. (Mr. Hlad)

Gosford Park (2001)
Režisér Robert Altman toho za život zvládnul natočit opravdu hodně. Většina z vás jistě viděla filmový M.A.S.H, mnozí si vychutnali parádní Nashville, Prostřihy nebo Hráče, to však zdaleka není vše. Do mojí top trojky tohohle režiséra rozhodně patří jeden z jeho posledních filmů – Gosford Park a dělá mi velkou radost, že je to svým způsobem také whodunit detektivka. Ještě než se dostanu k rychlému přiblížení děje, musím dodat, že scénář napsal Julian Fellowes, který se v poslední dekádě dočkal slávy především díky úspěšnému seriálu Panství Downton. Ten má s Gosford Parkem mnoho věcí společného. Především striktní rozdělení na panstvo a služebnictvo je velmi podobné. 

Něco k příběhu. Manželé McCordleovi pořádají na svém luxusním sídle velkou slezinu, které se zúčastní britská smetánka a její služebnictvo. Každý důležitý šlechtic a milionář si s sebou přiváží svého sluhu/služku a nejedno tajemství. Více než 30 (!) hlavních postav se pomalu zabydluje a chystá na večeři o několika chodech. Večer však nabere nečekaný směr, když se v domě stane vražda. Podezřelý je každý. Tak co myslíte, zabíjel(a) Clive Owen, Maggie Smith, Ryan Phillipe, Emily Watson, Kristin Scott Thomas, Stephen Fry, Bob Balaban nebo někdo jiný? Na konci se samozřejmě pravda ukáže, ale tentokrát to není to hlavní. Nejdůležitější je parádní skoro dvě a půl hodiny trvající konverzačka, kterou jsem doposud viděl už pětkrát. Nenechte se pobízet. (TedGeorge)

Identita (2003)
Dnes patří James Mangold díky Loganovi, Le Mans 66 a Walk the Line mezi režisérskou elitu, ale v roce 2003 k tomu měl ještě daleko. Právě Identita však ukázala, že by z něj mohlo časem vyrůst něco víc než jen hollywoodský rutinér. Skupina nesourodých hrdinů, mezi nimiž nechybí stárnoucí herečka, středostavovská rodina, uprchlý trestanec, řidič limuzíny nebo policajt, se octla v motelu uprostřed ničeho. A chvilku si tu pobudou, protože bouře odřízla všechny přístupové cesty a spojení se zbytkem světa taky nefunguje. Jenže pak se objeví první mrtvola. A rychle se ukáže, že nebude poslední. 

Identita působí na první pohled jako klasický zástupce žánru a další variace na literární klasiku Deset malých černoušků. Uzavřený prostor, přibývající mrtvoly a spousta hrdinů, mezi nimiž se schovává vrah. Jenže ono to tak úplně není. Ono to totiž je úplně jinak a Identita se právem objevuje mezi filmy, u nichž se doporučuje mluvit o ději jen velmi opatrně. Vývoj příběhu a tajemství, které ukrývají jednotliví hrdinové, totiž opravdu nebudete čekat. Mangold měl štěstí na skvělý scénář, filmu dodal hodně ponurou atmosféru a John Cusack s Rayem Liottou tu ze sebe tlačí herecké maximum. A když už budete mít pocit, že tvůrci vyložili všechny karty na stůl, zjistíte, že ještě zdaleka neskončili. A že Identita je whodunit detektivka opravdu jen na povrchu. (Mr. Hlad)

Lovci myšlenek (2004)
Zapadlý krimi thriller natočil Renny Harlin, jenž po Smrtonosné pasti 2 a Cliffhangerovi režíroval pár propadáků a pohyboval se v béčkovějších vodách. Scénář pro něj napsal tvůrce Zběsilého útěku Wayne Kramer a i když měli tvůrci původně ambice nalákat před kameru solidní hvězdy, nakonec skončili u druhé ligy. Val Kilmer, Christian Slater, LL Cool J nebo Jonny Lee Miller jsou ale všichni podobně (ne)slavní, takže to je nakonec k prospěchu věci, protože jde sakra těžko odhadnout, kdo umře dál. A umírat se bude hodně. 

Zatímco v klasickém whodunit je obvykle jeden zločin, hromada podezřelých a jeden vrah, tady to touhle kombinací teprve začíná. Podíváme se totiž na odlehlý ostrov, kam přijela parta budoucích agentů FBI, kteří se specializují na profilování sériových vrahů. Jenže v tom evidentně nejsou moc dobří, protože jeden z nich je vrah a hodlá otestovat, co si jeho kolegové pamatují z přednášek. Díky Kramerovu scénáři tak dostaneme celou skupinu elitních detektivů a všichni jsou zároveň i podezřelí. I přes béčkové kořeny a snahu dělat z filmu víc thriller než detektivku jde o velmi příjemnou podívanou, u níž se sakra těžko odhaduje, kdo další přijde o krk. A mimochodem Harlin s Kramerem se vůbec nebojí využívat vše, co jim nabízí eRkový rating. (Mr. Hlad) 

Pokud máte další tipy, budeme rádi, když se o ně podělíte v diskusi.