Před deseti lety se v kinech objevil první Zombieland a udělal nám hodně velkou radost. Čtyři sympatičtí hrdinové v něm pobíhali po Americe plné nemrtvých, všichni byli trošku divní, postupně k sobě nacházeli cestu a zabíjeli desítky monster. A bylo to akční, vtipné i dojemné. A taky docela úspěšné, přesto se na dvojku čekalo celou dekádu. Jak se povedla?

Jak to vidí KarelR:
Druhý Zombieland hraje s divákem naprosto férovou hru. Je v něm totiž všechno, co fungovalo v jedničce, a… nikdo tomu nehází klacky pod nohy. Chápu, že se mohlo víc experimentovat - příběhových linek se ostatně nabízí spousta. Ruben Fleischer ale znovu vsadil na čtyři nosné hrdiny, k nimž přihodil hlavně dvě nové tváře (Zoey Deutch i Rosario Dawson jsou tu samozřejmě super), a rozhodl se jet scenáristickou i režijní jistotu. Někdo to možná označí za lenost a vlastně s tím nejde moc polemizovat. Na druhou stranu ale nový Zombieland prostě nešlape vedle a nabízí další porci skvělé zábavy, jíž si maximálně užívá hlavně Woody Harrelson. Někdy se holt dá podruhé vstoupit do téže řeky. Stačí mít sehraný tým a dát mu prostor k tomu, aby se na place vyblbnul stejně jako před deseti lety.

Jak to vidí Rimsy:
Jakkoli leckdy žehráme na dobu sequelů, které se snaží pouze vytěžit funkční vzorec a o nic jiného se nepokoušejí, málokdy jsme svědky tak krystalicky čisté kopie jako u Zombielandu. Dvojka opravdu pouze bere prvky fungující z jedničky a obvykle se je ani nesnaží nikam posunout, jen jich divákovi naservíruje o něco víc. Takový přístup by se dal čekat u pokračování po dvou letech s cílem svézt se na vlně zájmu, tady se však dekáda odstupu od prvního dílu téměř neprojevila. Opět tedy dostaneme porci drcení nemrtvých lebek, hláškujícího (a roli si viditelně užívajícího) Harrelsona, uťáplého Eisenberga a nekompromisní Emmu Stone. Pouze Abigal Breslin o dekádu zjevně zestárla, a tak se hlavní linka točí kolem jejího dospívání a útěku z domova. Ovšem na logiku můžete i nyní zapomenout, většina chování postav nedává při bližším pohledu smysl, ale s tím si nelámala hlavu ani jednička. Rána jistoty je proto opravdovou sázkou na jistotu a spokojenost fanoušků prvního dílu – trochu více konverzačního humoru, propracovanější akce a pár příjemných cameo roliček. Nenadchne, ale vůbec neurazí.

Jak to vidí Mr. Hlad
Obyčejně jsem dost nerad, když se sequely pokoušejí variovat první díly tak moc, až vypadají skoro stejně. Tady mi to ale ani trošku nevadilo. Deset let je dlouhá doba a já vlastně nevím, jestli bych nějak zvlášť potřeboval jiný přístup a jiný styl. Harrelson, Eisenberg, Stone a Breslin jsou pořád stejní sympaťáci, kteří s šíleným úsměvem likvidují monstra a užívají si, že si můžou dělat, co chtějí. A i když se mají rádi, jdou si pořádně na nervy. Takže to i tentokrát dost připomíná sitcom. Čtyři dobří herci do sebe zkrátka ryjí, každý je jiným způsobem divný a trošku mimo, ale dohromady se na ně skvěle kouká. Režisér Fleischer zvládá stejně dobře jako minule kombinovat dramatické, humorné, akční a hodně krvavé scény, a i když dělá fakt skoro to samé co minule, nápady mu evidentně nedošly a nových zábavných volovin je tu dost. I když jde hlavně o detaily, ten základ je pořád stejný. A pořád se na to stejně dobře kouká. Jen to finále bylo minule přeci jen trošku efektnější. 

Recenzi čekejte velmi brzy.