Tak netesi me, ze tech superhrdinskych filmu je tolik. Osobne me spis vic mrzi totalni recyklace starych filmu ve velkem, nekonecno sequelu a tak nejak bych chtel vic odvaznejsich filmu. Ostatne mi vic sedela tvorba 80. A 90. let. O to vic si vážím Netflixu, HBO a Amazonu, kteri do jiste miry supluji to, co v kinech uz dnes moc nevidime.
Kdyz kouknu na to co chysta Disney s pluskem, tak je to recyklace opet toho, co ted davaji v kinech a nemyslim si, ze je to stastne rozhodnuti.

James Gunn to shrnul velice trefně. Jestliže Scorsesse viděl první dva Thory, Hulka a podobné výtvory, chápu, že mu to přijde
jako pitomé omalovánky, ale házet to do pytle se všemi filmy, co pod
Marvelem vznikly, aniž by je viděl, je dost krátkozraké. Na druhou
stranu, je to starý pán a má na radikální názor právo. Všem se nám to
děje - jak stárneme, utvrzujeme se ve své pravdě a málokdo se na stará
kolena otevírá novým věcem... Všimnete si toho u Vaší babičky, dědy, i
většiny profesorů na univerzitě, doktorů... málo kdo z nich má stále
stejný elán sledovat co se děje a přizpůsobovat svůj pohled na věc. Ono
by to totiž mnohdy znamenalo, převrátit to čemu jste celý život věřili,
nebo v čem jste žili naruby. Ostatně, mně je 35 a už instagram je pro mě
nesmysl pro mladé a přitom mezi mladými už frčí dávno novější platformy,
jejichž jméno ani neznám Ale zpět k Marvelovkám. Nejde k nim
přistupovat jako k celku, pokud se tedy nehodnotí talent Feigeho na všem
vydělat. Já mám rád tak pět filmů a ostatní ignoruju. Ale těch 5 filmů
považuju za naprostou špičku akční zábavy, na míle inteligentnější než
jsou transformers a naprosto srovnatelné s Jurským Parkem, Pánem
prstenů, nebo kteroukoli jinou kvalitní akční zábavou. Tu ale nikdy
Scorsesse netočil, takže by mě víc překvapilo, kdyby takový názor řekl
třeba Steven Spielberg

Scorceseho názor chápu. Vždycky jsem vedle "solidnějších filmů" rád chodil na blockbustery na výplach a okouzlení destrukcí. Dnešní typický blockbuster je ale marvelovka, tedy film s obroušenými hranami, ve kterém najdete minimum čehokoliv skutečně emocionálního (řekněme např. občasná řádná porce smutku nebo štěstí, která by diváka nějak posunula k bližší sympatii s postavou hrdiny), aby se na to mohly dívat jak dětičky, tak i jejich na kontroverze citlivější rodiče. Všechno dopadá dobře, všechno nepovedené jde napravit nebo kompenzovat.

Pokud nejde o přiznaně ujetou zábavu ala Strážci galaxie nebo Thor 3, která je po stránce zábavy a relaxu starším blockbusterům nejblíž, hrdinové řeší pseudoušlechtilé ideály, které spíš rozesmívají a jejich vnitřní psychologie je velmi omezená, aby moc nezdržovala. Občas dokáže dobrý herec typu Robert Downey postavě dodat osobnost navíc, většinou se ale díváme na herecky ploché týpky ala Chris Evans.

U Marvelovek mě navíc moc nebaví CGI efekty, protože se dívám pořád na lítající vyrenderované, v podstatě nesmrtelné, aktéry, kteří umřou tak maximálně před koncem; potěšení z nějaké kaskadérské šílenosti nebo pěkného designu akční scény (jako je tu u MI série) je kvůli zjevné počítačovosti minimální.

Chápu, že moje generace odrostla jiným typem zábavy a s novými filmy jsme možná méně kompatibilní, proto nás nebaví narozdíl od mladých, kteří s nekonečným seriálem marvelovek dospívají, tím si k této složce popkultury vytváří sentimentální pouta (podobně, jako my jsme třeba měli k filmům s Arnoldem) a proto jsou to pro ně super filmy, za které rádi zasolí v kinech. Ale i přes tyto stejně si troufnu tvrdit, že éra marvelovek je pro starší filmové fanoušky smutné období, hlavně protože k nim v mainstreamu není dostatečně velká, dospěláčtější opozice - všechny studia se prostě snaží dělat párkrát za rok něco, co spadalo do kategorie komiksu pro široké publikum, ale málokdo udělá něco jako Dark Knight nebo Joker, aby to bylo bezva i pro dospělé.

V jádru chápu, co chtěl Scorsese říct, marvelovky jsou opravdu především zábavná jízda, u které se člověk odreaguje a nedají se srovnávat s filmy s většími ambicemi. Ale filmy to jsou bez debat, takže vyjádření Scorseseho je prostě jen podtržení jeho subjektivního pocitu a opovržení tímto typem filmu. Jeho názor. Má na něj právo. Urazí se tím jen někdo, kdo se tím chce nechat urazit. Jako ve většině současných ,, kontroverzí,,.

Pokud jsi nemyslel tím rozdílem desetiletí ve kterém filmy vznikaly, tak je určitě rozdíl v tom, že novější filmy působí jinak na odlišné typy diváků.

Super debata s velkym smyslem v ni pokracovat 

Myslím že zrovna Scorsese by měl vědět že marvelovky se nesnaží být žádný deep filozofický dramata a chtěj se prostě zavděčit všem, a jde jim to dobře a lidi to zkrátka baví. To že některý filmy chtěj být jen čistokrevná zábava není prostě na škodu a myslím že i to je součást kinematografie. 

Je to trochu bouře ve sklenici vody, a je to trochu podivné, ale možná, že přesně tyto důvody mají za důvod uvažování o vzniku samostatné kategorie na Oscarech pro nejlepší blockbuster. 
Bohužel dnes můžete něco říct v rozhovoru a když se toho chytí internet a máte tu smůlu, že se o tom začne mluvit, tak už s tím nic neuděláte. A zvlášť, když se to trochu prekrouti. 

Karle shrnul jsi to dost dobře, není noc o čem dál diskutovat

"...neprenasi emocionalni a psychologicke zkusenosti..." Zrovna od Martyho to sedi. Polovina jeho filmu je skoro nekoukatelna a postavy v jeho filmech moc psychologie nebo emoci nemaji. 

Vsechny podstatne body uz jsi Karle shrnul v clanku 

tak ono je aj rozdiel medzi "Birdman, Spotlight, Moonlight, Tvar vody, Zelená kniha" a napr. "Mlčanie jahniat, Šindlerov zoznam, Forrest Gump, Statočné srdce, Titanic"