Sylvester Stallone se rozhodl poslat ještě jednou do akce nejslavnějšího filmového veterána z Vietnamu a výsledkem je Rambo: Poslední krev. Dostali jsme v kinech důstojné rozloučení s akční legendou, nebo to tenhle drsňák tentokrát nezvládl? 

Jak to vidí Imf: 
Stallone má svým způsobem pořád srdíčko na správném místě a jakkoliv kouká s odstupem dekád na postavu Johna Ramba jinak než většina fandů, která uctívá hlavně popíkovou dvojku a trojku, nechává pod kůží válečného veterána minimálně stopové prvky původní DNA. Jenže zatímco ve čtyřce držel otěže sám a vyvažoval exploitační násilí s urputným tahem na branku a jen nezbytným množstvím filozofických vložek, tady se svěřil do rukou jiného režiséra a filmu tzv. spadl řetěz.

Štíhlých sto minut je rozdáno mimořádně nešťastně, kdy prvních sedmdesát sledujeme snaživou, ale průměrnou a mnohokrát viděnou variaci na 96 hodin (nebo Equalizera, nebo Přání smrti, nebo… vyberte si, podobných naštvaných taťků pobíhá v kinech dost a dost). Režisér Grunberg nechává Johna sešlápnout plyn jen v jedné jediné scéně, aby náhle zjistil, že už mu do konce zbývá jen 20 minut a je nucen sázet tři… nikoliv akční scény ale rovnou nespojité koláže. Jejich řemeslu nelze moc vytknout, ale jsou od zbytku filmu tak vzdáleny, že by se celý pátý Rambo vešel do třiceti minut, přičemž tu úvodní “povinnou” hodinku by vyřešil pětiminutový flashback.

Ale přes všechno to hudrování to není absolutní ostuda ve stylu Smrtonosné pasti 5. Dokonce ani ten Rambo v klobouku nevypadá směšně a fandíte mu i ve chvíli, kdy je Sám doma a vyrábí kevinovské pasti. Jen je v tom prostě málo Ramba a moc toho, co jste viděli dřív a líp v jiných filmech a sériích.

Jak to vidí Mr. Hlad: 
Navzdory tomu, že trailery neslibovaly nějakou zásadně povedenou podívanou, jsem věřil, že ji v kině dostanu. No a nedostal. Pátý Rambo není moc povedený film, ne však kvůli řemeslu, nedostatku akce nebo lacinosti. Spíš kvůli tomu, že to Rambo vlastně moc není. Spíš je to takový Emorambo. Sylvester Stallone se tu hodinu a čtvrt snaží tvářit jako člověk, který bojuje se svými démony a minulostí plnou násilí, ale váží si toho, že se v jeho životě konečně objevilo něco dobrého. A trvá mu zatraceně dlouho, než se promění v toho Ramba, kterého známe a máme rádi (nebo alespoň já). 

Akci uvidíme reálně až v poslední půlhodině a je extrémně brutální a chvilku jsem měl pocit, že spíš než na Ramba koukám na crossover Saw a Pátku 13. Ale nevadilo mi to. Vadila mi ta hodina a čtvrt před tím, ve které tvůrci naprosto nesmyslně věnují prostor novým postavám a snaží se zkoumat nitro filmového válečníka. Bez ohledu na to, že v tom nitru toho vlastně moc není a to, co tam bylo, jsme objevili už ve čtyřce. Kdyby se to nejmenovalo Rambo, asi bych byl k tomuhle ukňučenému béčku a čekání na finále shovívavější. Ovšem jako závěr klasické akční série je to přinejlepším zbytečné. A chvílemi i docela smutné. 

Recenzi čekejte velmi brzy.

Už tenhle pátek promítáme v Aeru Ramba 2, lístky koupíte tady. A klidně si ho ten večer můžete dát v double-feature s pětkou, lístky pro změnu tady.