Premiéry Bling Ringu v režii Sofie Coppoly (práva prý chtěl Harvey Weinstein a velmi nelibě nesl, že mu nebyla dopřána) a povedené romantiky Kouzlo přítomného okamžiku z roku 2013 odbydeme tímto odstavcem a půjdeme rovnou do roku 2014. Nebylo to pro ně moc příjemných 12 měsíců. Vyloženě divný film, který jsem opravdu kdysi viděl – Life After Beth s Aubrey Plaza – byl v kinech jenom aby se neřeklo, a těch 88 000 babek z 30 amerických multiplexů snad ani nestojí za zmínku. To stejné bohužel platí o většině z těch dalších 11 bijáků, které společnost, jež díky Spring Breakers čerstvě chytla slinu, následující rok distribuovala. Pozor, ne všechny zamířily do kin. 

V minulých řádcích jsem již vyjevil dohodu s DirecTV a k nim během roku přibyl i Amazon. Nemluvíme tu o premiérách na paušálních Amazon Prime. Mluvíme tu o pay per view alias zaplať a koukej, modelu, který v některých případech doplňuje premiéru filmu v kinech. V jiných ji však vyloženě šikanuje a uzurpuje si právo na zhlédnutí filmu pouze a jenom pro bohaté domácnosti disponujícími 20–40 dolary na koupi jednoho jediného filmu.

Pokud by mělo ten průšvihy přeplněný rok 14 něco symbolizovat, tak to podle mého názoru byl nápad poslat film o přerostlém mroži režírovaný (tenkrát mírně poblázněným) Kevinem Smithem Tusk do 600 kin. Vážně si tenkrát mysleli, že na takovém tématu trhnou víc jak vydělané dvě mega? Pravda, Kevin létá druhou třídou a s nějakými drahými televizními spoty to tenkrát jistě nebylo nijak horké. Faktem však je, že producenti, nákupčí a Nicolleta se o Mrožovi nikde nijak nezmiňují, což je pro nás signifikantní. Mohu mít na tomto místě prosbu na vás, čtenáře? Možná máte více než já naposlouchané všechny ty vděčné podcasty s Kevinem a do diskuze tím pádem napíšete, co k distribuční premiéře a A24 samotné řekl Kevin. Zajímat to jistě bude nejenom mě.

Jedeme dál. Mnou milovaný film Nepřítel z dílny režiséra Dannyho Villeneuva je jedním z těch A24 filmů z roku 2014, který ten rok v amerických kinech propadnul a došel si pro pouhý milion dolarů. Byť tu zase a znovu mluvíme o limitované premiéře v 50–120 kinech (a souběžně běžící VOD možnosti zhlédnutí), jasně si vzpomínám, jak jsem tenkrát na jaře roku 2014 „ádvacetčtyřku“ poprvé zaregistroval a byl jsem na ně kvůli prošumění mého oblíbeného bijáku okamžitě naštvaný. 

Dáme slovo Villeneuvovi? Má ho mít: „Co si vzpomínám, tak Nepřítel nebyl první film, který distribuovali, ale pořád to byla velmi mladá společnost a rozhodně nebyli tou úspěšnou značkou, kterou jsou dnes. Udělalo na mě dojem, že vzali pod svá křídla sci-fi Pod kůží se Scarlett Johansson, což je jeden z mých nejoblíbenějších filmů za posledních 15–20 let. Řekl jsem si, že vědí, co dělají.“

Dovolil bych si Denise doplnit a dodám, že jeho věta: „Řekl jsem si, že vědí, co dělají“, více než kvalitní byznys plán hodnotí kvality filmu. I Scarlett distribuovaná námi řešeným studiem totiž v kinech krutě propadla (rozpočet 13,3 mega, tržby v Americe 2,6 mega a prakticky to stejné ve zbytku světa). Když už ve druhé kapitole všichni chválí studio A24 za jejich propadáky, dejme slovo i Robertu Pattinsonovi. Ten si totiž zahrál v australské koprodukci The Rover, alias Cesta, alias Tulák. Bob ještě před premiérou řekl: „Místo toho, aby vyhazovali oknem obří částky za reklamní kampaň, zvolili sofistikované on-line kampaně. Přijde mi, že je to první distributor, který opustil zažité hollywoodské pořádky“

S Tulákem to v kinech bohužel nedopadlo dobře. Čert ví, kolik tenkrát chytré hlavy z A24 utratily za americká práva, ale vzhledem k tomu, že rozpočet australského bijáku byl 12 mega, tipoval bych dobře 2–4 míče. V amerických kinosálech z toho byl pouhý milion a samo vedení se v tiskovém vyjádření omluvilo ve stylu: „Výborný film, milujeme režiséra a film, nevyšla nám expanze do více než 600 (!) kin, mrzí nás to“.

Pod dojmem předchozích odstavců a toho, že jsem si právě dovolil přeskočit snímek s Tomem Hardym (Locke alias Noční jízda byl v zámořských kinech také propadák), by se skoro až zdálo, že jeden rok zhatil všechny plány ambiciózních nováčků na hollywoodském indie poli. Musím totiž zmínit i další propadáky jako drama Náhodná známost s Jenny Slate, The Captive velice šikovného režiséra Atoma Egoyana a veskrze průměrné Laggies s Keirou Knightley a Samem Rockwellem. 

Závěr pro společnost převelice depresivních dvanácti měsíců je ve znamení očekávané silvestrovské premiéry chváleného dramatu A Most Violent Year nejenom redakcí MovieZone uznávaného režiséra J.C. Chandora. Ta se při rozpočtu 20 milionů babek dočkala pouhých 5,7 milionů babek v Americe a jenom o půl mega vyššího numera ze zbytku světa. Když už si vypít kalich hořkosti, tak až do dna. Naštěstí je před námi rok 2015. 

Když na podzim roku 2014 koupili práva na americkou distribuci sci-fi dramatu Ex Machina, nikdo tomu nevěnoval zvláštní pozornost. Na vědomost se jen dalo, že do kin půjde režijní debut jistého Alexe Garlanda (v té době to byl především scenárista Sunshine a 28 dní poté) a zahrají si v něm Oscar Isaac, Domhnall Gleeson a Alicia Vikander. Americká premiéra byla naplánovaná na 10. dubna s tím, že o zbytek světa se postarají Universalové. Co k zapojení nezávislého studia A24 později řekl Alex Garland? „Měl jsem pocit, že kdyby můj film v USA distribuovalo nějaké klasické obří studio, rozhodně by se nedočkalo takového finančního a kritického úspěchu“.

No a vás už jistě zajímá ta Alicia a Tinder. Studio tenkrát operovalo podle pravidla: Nežádej o svolení, žádej o odpuštění. Takže herečka se v rámci kampaně dočkala „chatbota“ s její tváří, který více či méně nezávisle operoval na Tinderu. Zoe Beyer, která v té době začala pracovat s Nicolette v marketingovém oddělení, vzpomíná: „Celá ta záležitost byla nelegální. Řval na nás kvůli tomu i provozovatel služby a všiml si toho tisk. Informace se dostala až k Alicii, která prý byla velmi naštvaná. Myslím, že jsme kvůli tomu museli vyhodit falešného brigádníka, na kterého jsme to tenkrát hodili“.

Distributor a herečka si to nějak vyříkali a začala pohádka. Nejenom, že se biják za 15 mega dočkal parádních 25,4 milionů babek jenom z pro nás určujících amerických kin, pro „ádvacetčtyřku“ to především znamenalo vytouženou, sakra prestižní a nejhlavnější filmovou cenu roku. Byť proti Ex Machině stály giganti jako Star Wars, Šílený Max, Revenant nebo Marťan, sexy robot se zaječími úmysly jim všem vypálil rybník. Nadšení producenti omdlévali štěstím při pohledu na Oscara za nejlepší triky.

To však není k Oscarům za kvalitní ročník 2015 vše. V témže roce se totiž americké premiéry v režii námi řešených distributorů/střelců dočkalo i drama Room, které si v Americe došlo pro znovu pěkných 15 míčů, a zároveň vneslo v širšího povědomí jméno Brie Larson, jež si došla pro sošku za nejlepší ženský herecký výkon. Chcete perličku na závěr kapitoly?

Když se v kanclech (ano, už operujeme v množném čísle) společnosti začala řešit reklamní kampaň, ozvala se Zoe: „Jakej dáme Tinder pro Room?“. Odpovědí jí prý bylo jednohlasné: „Žádný!“. Oscarový odstavec by nebyl úplný bez zmínky o dokumentu Amy, ve které se diváci dojímali nad osudem předčasně zesnulé zpěvačky Amy Winehouse. Vyhrál cenu pro nejlepší dokument roku a vy můžete hádat dvakrát, kdo ho v Americe distribuoval.

O A24 začala po Oscarech mluvit polovina Hollywoodu a vy prosím zamiřte na třetí kapitolu.