Kdo by se odvážil zabít dítě? (1973)
Kdysi jsem si dělal test, v němž člověk musel zadat svoje fyzické dispozice a odpovědět na několik otázek, které hodnotily jeho morální hodnoty. Web následně spočítal, kolik pětiletých dětí by v souboji na život a na smrt dokázal zlikvidovat. Vyšlo mi sedmnáct, což je myslím docela úctyhodné číslo. Ve španělském hororu Kdo by se odvážil zabít dítě? bych však nejspíš zemřel ještě před závěrečnými titulky. Nejen proto, že těch dětí bylo víc, ale i kvůli tomu, že tohle fakt nechce nikdo dělat. Ani anglický pár, jenž se octne na ostrově, kde nejsou žádní dospělí. A kde děti nejsou zdaleka tak nevinné, jak by člověk očekával. 

Hodně mrazivá a nepříjemná podívaná spoléhá na kontrast naprosto absurdní a šokující situace a vlastně strašně pohodové atmosféry středomořského ostrova, na který svítí sluníčko, kde se děti baví a smějí a všechny jejich hrátky včetně lovu na dospělé hrdiny vlastně působí neskutečně nevinně. Dav dětí tu připomíná zombíky, ale tohle nejsou nemrtví, jen šílení vraždící prckové, jimž nezmizí úsměv z tváře a člověku se jednoduše nechce rozmlátit jim hlavy baseballovou pálkou nebo po nich začít střílet ze samopalu. Zapomenutá pecka. (Mr. Hlad)

Čelisti (1975)
Nezlobte se na mě, ale pokud nevíte, o čem jsou Čelisti, tak je vám buď 0-9 let, nebo jste vyrůstali v pralese bez elektřiny. Každopádně jste na MovieZone špatně a měli byste se vrátit až poté, co si doplníte to úplně nejzákladnější filmové vzdělání. Steven Spielberg to tenkrát neměl vůbec jednoduché. Mechanický žralok Bruce totiž odmítal spolupracovat s mladým a ambiciózním režisérem. Situace s věčně „rozmrcasenou“ filmovou rekvizitou byla v jednu chvíli dokonce tak vážná, že si nervózního Spielberga vzal stranou šéf filmového studia Sid Sheiberg a řekl mu: „Stevene, jestli si myslíš, že to natáčení nezvládneš dokončit, tak mi to řekni teď a tady. My už ty prachy z toho nějak vytřískáme“. 

Neříkám vám žádnou novinku. Právě nefungující monstrum na baterky bylo tím hlavním důvodem, proč čelisti vidíme ve filmu jenom párkrát. Místo machrování s děsivým predátorem se divák bojí především neviděného a za pomoci legendární melodie z pera Johna Williamse si kouše nehty při pohledu na rozvlněnou hladinu. Moje nejoblíbenější scéna? Kupodivu to není nějaká povedená lekačka nebo naháněčka se žralokem. Kdepak, nejraději si pustím hororovou historku vyprávěnou kapitánem Quintem. (TedGeorge)

Stopař (1986)
Nedávno zesnulý Rutger Hauer si zahrál ve spoustě pecek a Stopař patří k jedné z jeho nejlepších rolí. Září tu jako psychopat John Ryder, který si uprostřed Texasu stopne nic netušícího kluka Jima a udělá mu ze života peklo. Honička skrz americkou pustinu je plná krve a mrtvol, protože Ryder chce Jima dotlačit k tomu, aby ho zabil. Souboj na liduprázdných silnicích může skončit smrtí jen jednoho z nich. A Ryder si cestu k závěrečnému zúčtování pořádně užije! 

Stopař se odehrává nejen ve dne, ale i v noci, denní pasáže jsou však mnohem působivější. Hauer tu je nezastavitelný, nelítostný a zůstává po něm jen krev a smrt. Jim a ostatní hrdinové ho často vidí přicházet a vědí, co umí a nemůžou mu utéct. Texaská pustina je místo, kde se za světla nedá ukrýt a Ryder nemusí Jima strašit lekačkami. Místo toho mu dýchá na záda a on to ví. Stopař vypadá jako kombinace Terminátora a Spielbergova Duelu. Jde o hororovou honičku. Není důvod schovávat se ve tmě, když divák i hrdina vědí, že jim zlo dýchá na záda. (Mr. Hlad)