| 18:00 | 01.08.2019 |
Určitě jste zaregistrovali, že se do kin chystá horor Slunovrat. V něm se parta přátel vypraví na legendami opředený festival, který se koná jednou za 90 let a sluníčko nad ním nezapadá. Právě fakt, že se diváci dočkají děsivých výjevů a obřadů pořádaných (pro horory docela netypicky) za bílého dne, je jedním z těch důvodů, proč byste ho vážně neměli minout v kině. Dva žánrově pozitivní MovieZone redaktoři si spolu sedli a sepsali pro vás desítku děsivých doporučení, které mají jedno společné: Odehrávají se za za bílého dne (nebo alespoň z velké části) a vůbec jim to neubírá na působivosti.
Ať už jde o boj s obřím predátorem, hejnem létajících obratlovců nebo partou děsivých spratků, pokaždé vám bude tuhnout krev v žilách a vy se navzdory teplému počasí budete tulit pod bezpečnou deku. Jděte tedy do kina na originální horor, doma si následně dopřejte nějaký z našich tipů a nezapomeňte nám do diskuze napsat váš tip na sluníčkem provoněný horor.
Ptáci (1963)
Klasiku Alfreda Hitchcocka jste asi všichni viděli, ale pro jistotu – obyvatele malého přímořského města začnou terorizovat opeřenci. Donedávna racci maximálně někomu zaneřádili kabát svými výkaly nebo agresivně zkusili ukrást svačinu, to se však teď mění. Čím dál tím víc opeřenců na lidi otevřeně útočí, nikdo ovšem netuší, že skutečná katastrofa teprve přijde. Tisíce zobáků se chystají pořádně si zaklovat do lidského masa.
Na rozdíl třeba od takového Psycha stihli Hitchcockovi ptáci dost zestárnout a už neděsí jako kdysi. Přesto se v nich najde spousta scén, ze kterých docela mrazí, ať už závěr, kdy hrdinové zkoušejí opustit město, na jehož ulicích jsou tisíce ptáků, nebo slavná scéna, v níž se těsně před útokem slétávají na dětském hřišti. Těžko říct, jestli Hitchcock doopravdy chtěl točit svůj horor ve dne, ale popravdě kdyby se Ptáci odehrávali v noci, asi by moc dobře nefungovali. Jednoduše by nebyli vidět. (Mr. Hlad)
And Soon The Darkness (1970)
Britský horor ze sedmdesátých let, který se později dočkal remaku s Amber Heard a Karlem Urbanem, se točí okolo dvou kamarádek. Ty si vyjely na prázdniny na francouzský venkov. Při jednom z výletů na kole se trošku pohádají a rozdělí se. Cathy se jde opalovat, Jane se urazí a odjede. Když se uklidní a chce se ke své kámošce vrátit, zjišťuje, že beze stopy zmizela. A Jane si začne pomalu uvědomovat, že idylický venkov je možná vlastně dost nebezpečné místo.
And Soon the Darkness není extra strhující film, spíš spoléhá na pomalu budované napětí. Čím víc času uběhne od zmizení jedné z hrdinek, tím víc je ta druhá nervózní a vyděšená. Ocitla se sama v cizí zemi, nikomu moc nerozumí a podezřelých začíná být čím dál víc. Kontrast idylky letního dne na venkově se zločinem, který je dlouhou dobu jen naznačovaný nebo tušený, tu funguje mnohem lépe, než kdyby se film odehrával v noci. Strach je plíživější a zákeřnější. A vlastně i skoro až fyzicky nepříjemný. (Mr. Hlad)
Rituál (1973)
Britská klasika, kterou paradoxně proslavil až šílený remake, v němž Nicolas Cage v převleku za medvěda mlátí ženy a bolestivě umírá obklopený včelami. Originál je ale fakt pecka! Seržant Howie se v něm vydává na odlehlý ostrov kus od Skotska, kde chce vyšetřit podivné zmizení mladé dívky. Na místě ho čeká nedotčená příroda a svérázní domorodci, kteří mají pořád blízko k přírodě a tradicím svých předků. A právě teď chystají rituál a ten se Howiemu nebude moc líbit.
Aktuální Slunovrat má na první pohled k Rituálu hodně blízko, režisér Ari Aster však mnohokrát řekl, že se snažil svou novinku natočit tak, aby měla s touhle hodně nepříjemnou podívanou z Británie společného co nejméně. Styčné plochy tu ale jsou. Odlehlá komunita, nádherná příroda a především úspěšná snaha dostat se divákům pod kůži navzdory tomu, že se tu vlastně neděje nic, co by naznačovalo nějaké ohrožení. Jen je tu všechno tak trochu divné. Tak trochu nepříjemně divné. Až je to vlastně dost děsivé. (Mr. Hlad)
