| 18:00 | 21.05.2019 |
I v květnu samozřejmě můžete každý týden vyrazit na jeden velký biják. Pokud ale oceníte i jinačí zábavu než Johna Wicka, Aladina nebo Godzillu, je aktuální měsíc přímo nacpaný menšími filmy, které si mnohdy zaslouží pozornost. Tady je výběr těch nejzajímavějších "neznačkových" novinek, o nichž byste měli mít přehled.
2. května
O skomírajícím romantickém žánru už se toho napsalo habaděj. Amerika toho vyváží čím dál tím míň, situaci tak často zachraňuje Evropa a v květnu tomu není jinak. Vyrazil někdo z redakce na novou žánrovku z Francie? Kdepak, ani Rimsy to tentokrát nedal. Na webu ale máme sedmičkovou recenzi od uživatele s nickem Crom, která třetí film Huga Gélina vítaně chválí: "Na paralelní světy nemusíte narazit pouze v komiksech nebo vysokorozpočtových sci-fi, ale i v čistokrevných komediálních romancích. Láska na druhý pohled vás do jedné takovéto francouzské alternativy zavede a donutí vás fandit sympatickým hrdinům až do úplného konce, přestože jejich příběh žádné žánrové milníky pravděpodobně nezboří. Na dobrý film to ale tentokrát bohatě stačilo!"
Harmony Korine sice točí už od roku 1997, pořádně na sebe však upozornil až přes sedmi lety Spring Breakers. Netuším, proč mu návrat za kameru trval tak dlouho. Teď ale konečně jede dál a servíruje Matthewa McConaugheyho v roli flákače Moondoga, který... se prostě hodinu a půl potlouká po Miami? Jestli jste po traileru začali vyhlížet osobitou kalební komedii, odhadli jste tenhle film zcela správně. A žádným překvapením nejsou ani ohlasy, kritici i diváci jsou totiž stejně jako u Spring Breakers rozdělení na spokojené a totálně znuděné. Inu, Korine si zase jede to svoje a je víceméně na vás, zda to chcete riskovat nebo ne.
16. května
Natočit komedii o flákači, který si doma založí školku (a následně zjistí, že je to s dětmi docela složité), není dvakrát originální nápad. V roce 2003 si na něm vylámal zuby Eddie Murphy, teď do toho ale šli Francouzi a... zase špatně? Přesně tak. Na Daddy Cool totiž vyrazil chudák Rimsy a jeho čtyřková recenze v podstatě varuje před návštěvou kina: "Nepříliš zajímavá komedie, která ani příliš nebaví. Motiv muže-dítěte, jenž díky setkání s opravdovými dětmi dospěje, je tu využit nenápaditě a bez přesahu do humoru či obohacení. Zcela zaměnitelný francouzský kousek, který ocení snad jen čerství a nutnou péčí vyděšení rodiče."
Loňský oscarový dokument se konečně dostal do českých kin! Free Solo vypráví o tom, jak Alex Honnold lezl bez jištění na ohromnou skalní stěnu El Capitan, a je to fascinující podívaná, u níž sem tam zapomenete dýchat. Tuhle horolezeckou parádu byste jednoznačně měli dát na velkém plátně (škoda, že nevyhnala Avengers z pražského IMAXu). Asi vás tedy nepřekvapí, že bych z fleku podepsal imfovu recenzi, která osmičkové hodnocení doprovází slovy: "Na první pohled jen další oscarový dokument, na druhý a třetí naprosto fascinující horská jízda (ehm), z níž nelze jen tak vystoupit. S Alexem Honnoldem film začíná i končí. Jeho charisma je naštěstí stejně nekonečné jako jeho superschopnosti."
23. května
Pedro Almodóvar se tři roky po Julietě vrací zpátky na scénu a... zatím to vypadá všelijak. Trailer Bolesti a slávy totiž moc nenadchne a ohlasy musíme brát s rezervou, jelikož jich není moc. Na Rottenech jsme se dostali na 7,7/10 a ČSFD hlásí krásných 80%. Mluvíme tu však jen o dvaceti osmi recenzích a dvanácti českých hodnoceních, takže bych (obzvlášť po "modré" Rozkoši v oblacích i Julietě) zůstával ostražitý. Kéž by se drama o režisérovi, jenž vzpomíná na svoje dětství, nakonec vážně povedlo. Už kvůli Antoniu Banderasovi a Penélope Cruz, kteří by s Almodóvarem dávno měli být perfektně sehraní.
Pamatujete si ještě trailery filmu o malém zlém Supermanovi? Děsivý "Chlapec z oceli" je konečně tady a asi vás nepotěší, že to vypadá na totální průměr. 64% na ČSFD je zhruba stejně slabé číslo jako 6/10 na Rottenech, kde je sice jen šest recenzí, jenže ani ty spokojené nehýří extra velkým nadšením. Žánrové hrátky produkujícího Jamese Gunna tak zřejmě budou podobně liché jako u Belko Experimentu. Což je mrzuté nejen kvůli nosnému nápadu, ale i vzhledem ke kampani, která vážně slibovala zajímavé věci.
Než začnete kroutit hlavou - ne, Zlo s lidskou tváří vážně není na českém Netflixu a opravdu se ho dočkáme v kinech. Důvod je, pokud jsem to dobře vyzkoumal, jednoduchý: Nejedná se přímo o netflixovou produkci, nýbrž o nezávislák, k němuž Netflix koupil americká distribuční práva, zatímco jiní distributoři (Bontonfilm...) koupili práva do dalších zemí. Příběh masového vraha Teda Bundyho, jímž se chtěl Zac Efron probít k nominaci na Oscara, to tak nemá při hledání diváků zas tak jednoduché. A příliš mu nepomáhají ani ohlasy (5,8/10 na Rottenech, 63% na ČSFD), které jasně naznačují, že je lepší nakoukat chválenou dokumentární netflixovku Conversations with a Killer: The Ted Bundy Tapes.
30. května
Jak možná víte, Bohemian Rhapsody nedal ve finále dohromady Bryan Singer, nýbrž Dexter Fletcher, režisér skvělého Orla Eddieho. Foxové mu film svěřili i proto, že právě chystal podobného Rocketmana, a teď to vypadá, že nářez s Freddiem Mercurym nebyl náhoda. Biografie Eltona Johna má totiž na Rottenech 7,3/10 (Bohemian Rhapsody se tam mimochodem zasekla u 6,1/10) a sbírá chválu všude, kam se člověk podívá. O tom smutnější je pohled na ČSFD, kde je 89% jen díky pětihvězdám od uživatelů jako Pavkan, Kafemlejnek7, kalafu, Slon Hotovson nebo Prchlivec. Tahle "parta" totiž kdysi sypala absolutorium třeba dvojce Mamma Mia a můžete vzít jed na to, že Rocketmana tak úplně neviděla.
Free Solo není jedinou dokumentární jistotou letošního května. Podobný hype mají kolem sebe i Tři blízcí neznámí, kteří se točí kolem rozdělených trojčat a jejich velkého tajemství. Rád bych tu oficiálně poděkoval distribuci, že trailer nic neprozrazuje. Ideálně tedy jděte rovnou do kina, anebo se holt nechte ukecat Rimsyho osmičkovou recenzí: "Dobře vystavěný, dramatický a místy skutečně emočně silný dokument o fascinujícím příběhu s temným pozadím. Trocha patosu či amerického sklonu k opakování naštěstí nesnižují dokumentární ani vypravěčskou hodnotu neobvyklých osudů dlouho ztracených trojčat."
Zapomeňte na přímočarý název, za výkřikem Šprtky to chtěj taky se podle všeho skrývá jedna z nejlepších komedií roku. Režijní debut Olivie Wilde (ano, Třináctky z Dr. House!) je velkým festivalovým miláčkem a raduje se z dokonalého recenzentského skóre. Všech šedesát čtyři dosavadních textů totiž zvedá palec nahoru a rottenový rating je v tuhle chvíli skvělých 8,4/10. Buďme proto rádi, že se nenápadná indie o premiantkách, které to po spoustě sekání latiny pořádně roztočí, dostane i k nám. A dokonce jen týden po americké premiéře, což je u tak malého filmu v podstatě zázrak!
Co jste si vybrali z květnové nabídky? Pochlubte se v diskuzi a nashle v červnu!
