V Marvelu dobře vědí, že nic nemůže trvat věčně, a tak se rozhodli udělat tlustou čáru za první velkou fází jejich filmového vesmíru. Čtyřka Avengers od začátku slibovala vyvrcholení příběhu kolem Thanose, a právě na to jsme vyrazili s nadějí, že to bude minimálně stejná pecka jako trojka. Jak to dopadlo? Tady máte naše první (samozřejmě nespoileroidní) dojmy po opuštění kina.

Jak to vidí KarelR:

Endgame stejně jako Civil War a Infinity War není film pro náhodné kolemjdoucí. Bratři Russoovi znovu vyžadují znalosti předchozího dění, a jelikož píší poslední kapitolu dvaadvacetidílné ságy, není těch potřebných informací zrovna málo. Nevím, jak dopadnou diváci, kterým je celý tenhle vesmír vlastně ukradený – asi s nadprůměrným blockbusterem, u něhož se občas přestanou orientovat? Já jsem si nicméně vychutnával každý odkaz, každý nápad a vlastně každou minutu tohohle (často) nevypočitatelného eposu, který opravdu plní jeden fandovský sen za druhým (a nebojí se přihodit i věci, o nichž mnozí ani nesnili). Ty tři hodiny mi tak uběhly strašně rychle a na spočítání parádních scén a ikonických záběrů by mi nestačily ani prsty obou rukou. Smekám před Russoovými, že to takhle celé ukočírovali, a pevně doufám, že se Marvelu bude dařit i po téhle fenomenálně sestavené rozlučce.

Jak to vidí Mr. Hlad:

Na jednu stranu jsem rád, že Russoovci porušili sequelová pravidla „narvěte tam toho víc než minule“ a vydali se jinou cestou. Ale pravda je taková, že tahle cesta jde naproti spíš comicsovým fanouškům než lidem, co netuší, jak se ve skutečnosti jmenuje Ant-Man… ti ovšem do kina stejně nepůjdou, tak co? Endgame dovede hned v prvních deseti minutách několikrát šokovat, aby se pak vyvíjela směrem, který trailery prakticky ani nenaznačily. Režisérské duo to celé tentokrát pojalo v o dost komornějším módu, hodně spoléhá na fan servis a evidentně chce dát každému ze superhrdinských veteránů dostatek prostoru. Humor neabsentuje ani tentokrát, ale je fajn, že jsou se hrdinové pořád vědomi, že to minule podělali a každý se s tím musí vyrovnat po svém.

Tenhle komornější mód Avengers sluší a dějí se tu díky němu věci, v jaké nejspíš nedoufali ani ti nejoptimističtější fanoušci. Paradoxně je však i tím největším problémem, protože opravdu velkolepé to začne být až ke konci. V samotné velkoleposti Endgame Infinity War nejspíš trumfne, ale přesto jsem měl pocit, že to celé mohlo přijít o trošku dřív. Minule mě to bavilo o malinko víc, nedovedu si ovšem představit, že bych si za pár let pustil Infinity War a řekl si, že na Endgame kašlu. Dohromady to funguje prakticky dokonale. A jako loučení s jednou filmovou érou i víc než důstojně.

Jak to vidí Rimsy:

Produkt zabalen, odeslán a doručen. Uznávám, že to asi nešlo zakončit lépe a možná ani jinak, ale jako dramatické dílo na mě poslední Avengers příliš nefungovali. Produkční kvality jsou samozřejmě na absolutním vrcholu a vzhledem k pročištění bitevního pole Thanosovým lusknutím mají přeživší dostatek prostoru, aby (možná naposled) zavtipkovali a pomrkli na fanoušky, kteří s nimi trávili poslední dekádu. Fan servis je tudíž zcela naplněn a víc asi není potřeba chtít. Ovšem zatímco Infinity War fascinovalo schopností seskládat desítky postav do funkčního příběhu, Endgame jede hlavně na nostalgický pohon a na logiku dokonce zcela přiznaně kašle. Takže tu máme vcelku konzervativní závěr, ze kterého nadšením nehýkám, ale zcela ho uznávám; což je stejně fuk, protože lístky už máte beztak koupeny. Užijte si to.

Jak to vidí Imf:

Je v tom všechno a není to guláš. Ze čtrnácti milionů možných verzí Russoovi poskládali finální trik, který přepisuje historii. Ano, můžete brblat, že těch dvaadvacet filmů funguje líp dohromady než samostatně, ale zrovna v případě Infinity War a Endgame jde o provázané smyčky, které se navzájem emočně utahují na samou hranu divákových možností. Zvlášť pokud jste s postavami prožili posledních deset let. Tam kde Infinity War útočí skvělými akčními scénami a hláškami, tam Endgame brnká spíš na nervy a místo spotřebních atrakcí servíruje práci s postavami, která tne do živého. A pak ještě otáčí čepel v ráně, protože podvědomě tuší, že tohle všechno jsme si už pár let přáli. S Endgame se marvelovky posunuly dál, aniž by ztratily svoje trademarky. Svým způsobem je to vyvrcholení nejen epické dekády v daném žánru, ale také definitivního přelomu v prolínání médií (komiks => film), využívání bezedného castingového střeliva nebo CGI budgetu. Hlavně ale důkaz toho, že velké filmy a velké příběhy se v hollywoodském mainstreamu točí pro každou generaci, takže nekafrejte, že jste naživo v kinech neviděli první Hvězdné války, Indiana Jonese nebo nedejbože Matrix, a kupte si lístek na další blockbusterový milník, co má svaly, srdíčko i mozek.

Recenzi čekejte v příštích dnech.