Kapitola první - Jak Bob koupil Pixary

Ne, tohle nebude klasická hollywoodská biografie. Hned na začátek vám totiž nenapíšu, v jaké židovské rodině Bob vyrůstal. Nedozvíte se ani detaily o tom, jak Robert snil o kariéře televizního hlasatele. Dokonce ani jeho vzdělání zakončené „magna laude“ na Ithacké univerzitě se nedočká podrobnějšího rozebrání. Zajímá vás jeho kariéra v televizní stanici ABC (v roce 1996 ji nekoupil nikdo jiný než Disney), která začala už v roce 1974? Naposledy máte smůlu. Můj článek rozdělený na čtyři kapitoly bude ohraničený těmi největšími hollywoodskými kaufy, kterých se Disney vedený Igerem za posledních 14 let dopustil. Hned tím prvním pánem na holení budou Pixaři.

Začneme tedy až léta páně 2005. Právě tento rok se Iger stal CEO (zjednodušeně – prezidentem) The Walt Disney Company a nahradil do té doby úřadujícího Michaela Eisnera. Předchozích 6 let strávil Bob v čele myšákovské mezinárodní divize a velmi se mu dařilo, takže proto. Právě k řešenému roku 2005 se váže osobní vzpomínka Tima Cooka, současného šéfa Appleu. Tim a Bob tenkrát vyjednávali o exkluzivní premiéře populárních ABC (Disney) seriálů Ztraceni a Zoufalé manželky na iTunes. Tim se časopisu Vogue svěřil: „Bob byl jedním z prvních hollywoodských byznysmenů, který přestal dělat věci po staru a jasně viděl budoucnost.“

Popojedeme. Iger se v čele obřího molochu dlouho nerozkoukával, což jenom dokumentuje fakt, že už v lednu 2006 rozhodl o koupi legendárního studia Pixar za (v té době astronomických) 7,4 miliard dolarů. CNN tenkrát lákala čtenáře všeříkajícím titulkem: „Myšák se spojuje s Pixarem a Steve Jobs se stává členem Disneyovského vedení“. Dnešní optikou není těch 7400 melounů nějakou nepředstavitelnou částkou, ale tenkrát to byly peníze, které Disney neměl na účtu. Prodávajícímu Steveu Jobsovi tedy přistálo na stole nezanedbatelné množství disneyovských akcií. Co nezanedbatelné, Jobs v roce 2006 vlastnil 7 % všech akcií Myšáka a díky tomu dokonce byl tím největším akcionářem!

Co Stevea vedlo k prodeji? Na to není jednoduchá odpověď. Vizionář kdysi napumpoval 50 milionů vlastních dolarů do společnosti zodpovědné za všechny ty milované animáky, a když se Pixar uvedl na burze, jeho cenné papíry měly okamžitě hodnotu 1,2 miliardy babek. Byla to touha po ještě větším profitu? Moc? Těžko říct. Faktem je, že ho s Igerem pojilo dlouholeté přátelství. To stejné platilo i o Johnu Lasseterovi, který byl v té době šéfem Pixaru a spojení s Disneym mu přineslo mimo jiné vysokou funkci kreativního ředitele. Pixar byl díky Toy Story, Nemovi a dalším (celkové tržby jejich filmů přesahovaly 3,2 miliardy babek) na výsluní a každý animák jejich provenience byl hitem. I ten polo-zapomenutý Život brouka z roku 1998 vydělal vzhledem k rozpočtu velmi pěkné peníze.

Co Igera vedlo k nákupu? Tady se bude spekulovat mnohem lépe. Bob jasně viděl, že časy, kdy disneyovské animáky Lví král, Aladin a další dominovaly, jsou dávno pryč. Byť měl Disney exkluzivní smlouvu s Pixary o kinodistribuci jejich počítačem vytvořených animovaných fláků, předchozí prezident Disneyho se nedokázal s šéfy zodpovědnými za skákající lampičku dohodnout na pokračování registrovaného partnerství a reálně hrozilo, že Pixar zakotví někde jinde. Bylo potřeba rychle jednat. Akcionáři u Myšáka sice brblali, že je 7,4 miliardy naprosto šílené číslo, ale Bob je nakonec přesvědčil a k 25. lednu 2006 bylo hotovo. Pixar = Disney.

První Pixarovka pod křídly Disneyho? Myš v Paříži alias Ratatouille. Co se financí týče, tak to nebyl žádný obří sukces, ale kritici (zvláště ti francouzští) vrněli blahem. Právě v té době se ukázalo, jakým mistrem svého řemesla Iger je. Byl si vědom, že produkčními problémy provázený Ratatouille nebyl obřím hitem, který by ospravedlnil 7+ právě utracených miliard. Proto se v roce 2007 „nenápadně“ vynořila spekulace o přípravě trojky Příběhu hraček. Co na tom, že se film podíval do kin až v roce 2010. Budoucnost byla namalovaná růžovými barvami a to v tu chvíli stačilo.

Zároveň se na tomto místě sluší zmínit, že zakoupení studia P neznamenalo konec vlastních (tj. originálních) disneyovských animáků. Dlouhé roky se připravovala Rapunzel (alias Tangled alias Na vlásku), a byť se premiéra v roce 2010 neobešla bez dalšího ostentativního pokašlávání věčně nervózních akcionářů (dlouhé roky chystaná pohádka prý stála neskutečných 260 milionů dolarů a v kinech vydělala „jenom“ necelých 600 mega), už miliardové Ledové království z roku 2013 jasně ukázalo, že to bylo další z řady správných Igerových rozhodnutí.

Jak zakončit první kapitolu? Co třeba faktem, že Pixar k dnešnímu dni vydělal v kinech více než 13 miliard dolarů? Nemluvě o obřích ziscích z DVD a Blu-rayů, které podle některých zdrojů ještě překonávají čísla z multiplexů. Numera pocházející z prodeje hraček a cetek spojených s Pixarem všeobecně? Další miliardy. Je naprosto pochopitelné, že konzervativní rada disneyovských akcionářů považovala před 14 lety těch 7+ miliard (vysolených na stůl v akciích) za nejisté dobrodružství hodné rozporování. Dnešní optikou to ale vážně byly drobné, které se Myšákovi již několikrát vrátily. Nemluvě o budoucnosti.

Vážně si myslíte, že by k obchodu došlo, kdyby v čele Disneyho nestál právě Iger? A zajímá vás, jak si Bob před "pár" lety pěkně pokecal s Kevinem Feigem, což vyústilo v koupi Marvelu? Tak pokračujte na další kapitolu.