SCÉNA, KTEROU BYCHOM CHTĚLI ZAŽÍT

Tísňové volání

Tohle strhující dánské drama, které se odehrává v jedné mrňavé kukani a přesto dovede absolutně strhnout, jsme vyhlásili nejlepším filmem loňského roku. A popravdě to, čím si prošel hlavní hrdina při pokusu zachránit unesenou ženu, bychom si rádi prožili na vlastní kůži. Pomalu budované napětí, nečekané zvraty, chvíle hrdinství i zoufalství a to všechno jen s telefonem a sluchátky na uších. V kině to byla parádní jízda. Prožít si to naživo by ale byl možná větší adrenalin než závěrečná bitva s Thanosem ve Wakandě. (Mr. Hlad)

Osobní tip Civala: Rekordní skok do výšky v King Skate - Asi by mě bavilo být jedním z těch skejtujících bohémů, co v osmdesátkách řádili na prkýnkách v socialistickým Československu, a byli proto zaručeně nejvíc cool. Ale nebyl jsem a nebudu. A na skejtu bych se po pár metrech zrakvil až běda.

Osobní tip Imfa: OASIS - Říká se, že filmová adaptace je největším nepřítelem jakékoliv knížky. A spousta diváků Ready Player One to ochotně potvrzuje. Já si užil obě verze, každou jiným způsobem. A dokonce i po zhlédnutí Spielbergovy vize bych rád zažil i jeho OASIS. Tu knižní jsem si vysnil trochu jinak, ale třeba ten úvodní závod v DeLoreanu bych s radostí jezdil pořád dokolečka. Tak snad se něčeho podobného v rukou nadšenců a nikoliv korporátů jednou dožijeme.

Osobní tip KarlaR: Finální koncert z Bohemian Rhapsody – Být v publiku na Live Aid by asi bylo super (respektive to muselo být super…). Já ale samozřejmě sahám po „nečekaném“ zvratu a ideálně bych běhal po pódiu a mával mikrofonem jako Freddie Mercury, pro kterého šlo o největší highlight celé kariéry. Následně bych pak škrtnul zbytek jeho života a jel domů za Lucy Boynton, protože… no protože v téhle hypotetické situaci prostě můžu!

Osobní tip Mr. Hlada: Přisání na Měsíci – Finále Prvního člověka byl jeden z nejsilnějších filmových momentů loňského roku a i když člověk věděl, jak to celé dopadne, poslední dvacetiminutovka, kdy to v kině všechno řve a celý sál se otřásá, byla vyloženě lahůdková. A pak to ticho… docela bych chtěl něco takového zažít. Ale zároveň si jsem jistý, že bych si nadělal do gatí ještě před tím, než bych do té rakety vůbec vlezl. 

Osobní tip Rimsyho: Nagano podruhé - Pásky z Nagana mojí generaci připomněly, že před dvaceti lety se odehrálo něco, co se prostě už nebude opakovat. Ani loňský fascinující double Ester Ledecké, ani případný další úspěch našich reprezentací nedokážou už znova vyvolat tu atmosféru nadšení a celospolečenského semknutí, jako když parta kolem Haška a Jágra dobývala nejlepší turnaj všech dob. Zažít tohle podruhé, to by bylo víc než většina momentů, které dokážou fikční světy nabídnout.

Osobní tip TedGeorge: Noční hra - Tenhle odstavec bude trochu osobnější. Ne, nesním po nocích o tom, že mě někdo zastřelí při hraní společenské hry, jenom jsem na všechny ty Aktivity, Pivrncovy putyky a podobné gamesi (určené pro lidi o 15-20 let mladší, než jsem) tak trochu vysazený. Moji kamarádi by vám mohli poreferovat o tom, jak sem kdysi v noci lezl na jednu nejmenovanou českou horu jenom kvůli tomu, že mi byl dán zdánlivě nesplnitelný úkol. Noční hra je komedie o bandě přátel, kteří také odmítají dospět a každý týden hrají ambiciózní společenské hry. Jeden večer se jim to blbnutí vymkne z rukou a kvůli hovadu z jejich řad (Kyle Chandler) půjde o život. Úplně jsem se tam viděl.