4. Svatba ve třech (2005)

Napsat na tomto místě, že miluji lesbičky, by bylo laciné, buranské a nevhodné. Proto to neudělám a pokusím se vás nalákat na sledování Svatby ve třech nějak jinak. Bude to ale fuška, protože nesmělé otrkávání atraktivních holek v podání Piper Perabo a Leny Headey hodně sází právě na to vzrušující, lascivní a „zakázané“ ovoce, kterým ještě před 14 lety lesbická láska v romantických komediích tak trochu byla. Naštěstí se pohybujeme v britských vodách a Angličané byly v tomhle vždycky o krok před Amerikou. Něco k příběhu?

Rachel (Piper Perabo) se má vdávat. V kostele se však na první pohled zamiluje do květinářky Luce (Lena Headey). Jenom aby bylo jasno – ani jedna si zprvu nechce připustit svoji orientaci. Slovo dá slovo, návštěvy květinářství jsou čím dál častější a slečny zjišťují, že se mají rády. Ne, nemluvíme tu o pecce z ranku Čtyři svatby a jeden pohřeb, ale režisér Ol Parker (o pár let později natočil povedené romantické drama Teď a tady) svoji režijní prvotinu zvládnul naprosto suverénně. Trochu mě proto štve, že za celý život natočil pouze tři filmy a tím posledním byla dvojka Mamma Mia.


3. Dva na cestě (1967)

Před pár dny nás opustil herec Albert Finney. Nevím, jak vy, ale já ho znal především díky jeho pozdějším rolím. Nabízí se zmínit Velkou rybu nebo Dobrý ročník. Když jsem ten večer přemýšlel, který film pustit, přímo se nabízel právě vínem a Francií provoněný Dobrý ročník. Ten jsem však viděl už dobře 100x (vážně), a proto jsem vzal zavděk doporučením na trochu zapomenutou romantiku/drama jménem Dva na cestě. Finney se tu na plátně potkal s Audrey Hepburn (byla to jedna z jejích filmových labutích písní) a já byl spokojený. Chvílemi sice trochu drhne scénář, ale příběh manželů, kteří se ocitnou na cestě v průběhu tří různých období jejich vztahu, mě pobavil a trochu i poučil.

Celé to trochu připomíná Linklaterovu trilogii započatou parádním bijákem Před úsvitem, akorát se různé fáze zamilovanosti (a nenávisti) střídají během pár minut. Film mi doporučil zasloužilý MovieZone uživatel pepo a já ho požádal o krátké doporučení pro všechny čtenáře. Co mi napsal? "Ak máte radi filmy, ktoré dokážu v jednom momente pohladiť a v ďalšom nemilosrdne chytiť pod krkom, ste na správnej adrese. Tento je navyše vďaka hrátkam s časovou chronológiou dostatočne zaujimavý aj formou. Nie iba obsahom, ako to pri podobných záležitostiach býva zvykom. Ústrednej dvojici budete fandiť, bude vás zaujímať a keby aj nie, môžete si vychutnávať skvelé výstupy hviezdneho dua. Zabudnutý poklad, čakajúci na znovuobjavenie."

2. Zvony od svaté Marie (1945)

Ale teď vážně. KarelR se tak snaží a vy jste si pořád nenašli cestu k tomu bezpočtu černobílých klenotů? Hanba vám. Jelikož se již „brzy“ dočkáte pokračování jeho článku, které se bude věnovat právě 40. letům v Hollywoodu, nebudu mu lézt do zelí. Doporučím vám tu méně známé Zvony od svaté Marie, ve kterých si hlavní roli střihnul Bing Crosby. Ten si zahrál mladého a pokrokového faráře O´Malleyho, kterému nejvíce leží na srdci blaho jeho farnosti a pro své ovečky je schopný se rozkrájet. Postava O´Malleyho se představila už ve filmu Farář od svatého Dominika z roku 1944, a vy se na něj klidně podívejte. Je fajn, ale vidět ho nemusíte a při sledování Zvonů se bez tohoto zápisu do ČSFD notýsku klidně obejdete. Hlavním trumfem mnou doporučovaného černobílého bijáku je totiž Ingrid Bergman.

Ta je ve filmu naprosto neuvěřitelná a pro jednou vážně nepřeháním. Její sestra Mary Benedicta je na první pohled striktní jeptiškou, se kterou byste na kafe rozhodně nešli. Na pohled druhý je to však správná holka do nepohody, která řeší šikanu svého žáka privátními lekcemi boxu. Právě vztah O´Malleyho a Benedicty je pak katalyzátorem, který (alespoň pro mě) posouvá tuhle černobílou dramedii mezi to nejlepší, co se v Hollywoodu před 70 lety urodilo.

P.S. Málem bych zapomněl – konec vás rozbrečí. Pokud ne, tak nemáte srdce.


1. V dobré společnosti (2004)

No a článek zakončíme filmem, kvůli kterému jsem se kdysi platonicky zamiloval do Scarlett Johansson. V dobré společnosti vypráví příběh Dennise Quaida, kterému je 49 a myslí si, že je úspěšný marketingový ředitel. Z omylu ho vyvede šéf společnosti, který ho degraduje na podřadnou pozici a na jeho místo dosadí šestadvacetiletého Tophera Grace. Přes počáteční nenávist si ti dva k sobě najdou cestu a jednoho dne se Topher dočká pozvání na večeři k Dennisovi domů. Tam potká jeho dceru hranou výše zmiňovanou Scarlett Johansson a já myslím, že víc k příběhu netřeba dodávat.

V dobré společnosti je o ničem, ale vlastně o všem. Ono žánrové ukotvení jako „komedie/drama/romantický“ je přesné. Já bych ještě možná dodal pohodové, protože když nejde o život, jde o hov... Tatínek mladé krasotinky samozřejmě zuří, že mu kolega zalévá jeho květinku, ale stejně se člověk ve filmu dočká hlavně toho úsměvu na rtech a nikoliv dramatického řvaní. Mně je 33 a dnes už bych se možná na film díval trochu jinak. Vy však takoví stařešinové bezesporu nebudete (anebo sorry) a dost možná jste film minuli jak v kinech, tak na domácích nosičích. Zamiřte proto na Netflix a film si s českými titulky pusťte. Vsadil bych se, že vám udělá radost.

---

Závěr, konec, hotovo. Diskuze je otevřená a za pár měsíců se snad zase potkáme u podobné doporučovací topky. Vy zatím koukejte šikanovat KarlaR ve vzkazníku. Jinak ty další čtyři články vážně nikdy nenapíše...