Po neúspěchu s Ligou spravedlnosti si DC a Warneři potřebovali nutně napravit reputaci a najít způsob, jak dostat diváky do kin v době, kdy jim vládne podstatně úspěšnější Marvel. Aquaman byl možná poslední šance, jak si zachovat trochu cti a vyhnout se radikálnímu rebootu. Potíž byla, že tenhle hrdina působil v Lize spravedlnosti dost podivně a na rozdíl od Batmana se Supermanem ho mimo Ameriku moc lidí nezná. Režírující James Wan ale vzbuzoval naděje, že by to přeci jenom mohlo vyjít. Jak to dopadlo? 

Jak to vidí Cival:
Bavilo mě to a docela dost. I když to má o čtyřicet minut přestřelenou stopáž a zbytečně moc postav i epizod. Jako popcornová jízda pro dvanáctileté kluky a holky je to ale extrémně vydatná podívaná, která je tak strašně velkolepá a efektní, že jsem se místy vyloženě tetelil blahem. Stylizace funguje a výtvarníci i trikaři odvedli sakra dobrou práci, při níž zjevně koukali na Trona, Avatar, Blade Runner, Propast i Hvězdné války. Právě jim je Aquaman asi nejblíž.

A i když jeho vizuální podání inklinuje hodně k dětem a hračkářským orgiím, což se samozřejmě poněkud neblaze projevuje na psychologické hloubce postav a dramatičnosti celého vyprávění, jako comicsová pohádka funguje celkem spolehlivě. Vodouch lepší posledního Supermana s Batmanem. 

Jak to vidí Mr. Hlad:
Aquamanovi se nedá upřít jedna věc. Je opravdu monstrózní. James Wan posílá na plátno nepočítaně potvor, zrůd, monster a podivných bytostí nebo alespoň herce ve fakt šílených kostýmech. Je to přeplácané? Ano, ale na druhou stranu ta velkolepost je skutečně působivá a navíc každá ta podmořská zrůda byla fakt do detailu propracovaná. Něco takhle gigantického a epického tu nebylo snad od Avatara. A když se to začne hýbat nebo řezat, tak to na plátně vypadá skvěle. Bohužel má ale Aquaman v hlavní roli dva dost možná nejhorší hollywoodské herce a tam už to drhne. Wanovi se sice povedlo Momou a Heard umírnit a dává jim minimum prostoru k hraní a většinou dělají jen to, co jim jakž takž jde (vypadají dobře), ale jakmile se film pokouší o romantiku, humor nebo patos, absolutně to díky jejich neschopnosti nefunguje. Naštěstí to není zase až tak často. 

Popravdě mi zpočátku vadila i dost chaotická vyprávěcí struktura, kde se přeskakuje ze současnosti do minulosti tak, aby se ten origin nějak rychle stihl a to, co by jindy vydalo na samostatný film, se musí narvat do dvou scén. A bohužel úroveň pitomosti občas taky přeleze únosnou mez. Přesto s klidem podepíšu, že jde o nejlepší DC comicsovku a být mi dvanáct, budu se chtít přihlásit do potápěčského kroužku. Na druhou stranu čtyři z pěti marvelovek bych si pustil raději než tohle. Pořád tu totiž zůstává ten problém, se kterým se rvaly i předchozí warnerovské comicsovky. Na to, jaká je to chujovina, se to fakt bere až moc vážně. A přitom zrovna tady, při scénách, kdy Amber Heard pluje na kosatce a střílí z rukou vodní lasery, by to tu kapku nadhledu fakt potřebovalo. 

Recenzi čekejte velmi brzy