Přitom byl v roce 1941 svědkem toho, jak se vše obrací. Do Timely Comics totiž dorazili Jack Kirby a Joe Simon. Dvojka zodpovědná za zrod Kapitána Ameriky se stala zářivou hvězdou na komiksovém poli. Po vyprodaném nákladu prvních čísel se ze Simona stal editor a z Kirbyho art director. Nové hvězdy ale brzy zjistily, že je Martin Goodman platí dost mizerně a rozhodly se pro úprk ke konkurenčnímu National (později DC Comics), který nabízel čtyřnásobný plat. Goodman ovšem na jejich plán přišel a doslova na hodinu je vyrazil. O pár týdnů později se novým editorem stal Stan Lee a Jack Kirby ho dlouhá léta, div ne dekády, podezíral, že ho Goodmanovi prásknul právě on. Kirby se Simonem tedy odešli k National, kde odstartovali několik úspěšných titulů. Stan Lee si však práci editora příliš dlouho neužil. V roce 1942 nastoupil na frontu, ale naštěstí pro něj ho uklidili do kulturního oddělení, kde měl na starosti výrobu filmových deníků a oběžníků. Jack Kirby se do války vydal o rok později a měl podstatně riskantnější povolání - protože uměl kreslit, vydával se jako špión do nepřítelem okupovaných vesnic a zakresloval polohy vojáků a těžké techniky.

Po válce rychle opadla atraktivita jednorozměrných superhrdinů a okatě vlasteneckých archetypů. První si to uvědomil National, který rebootoval všechny své velké značky a slavil úspěch hlavně s inovovaným Flashem a později i s Justice League. Atlas (původně Timely) následoval s rebootem Kapitána Ameriky, což opět trochu otočilo nůž v ráně Jacka Kirbyho. Jeho truckomiks Fighting American ale neuspěl, a tak se v půlce padesátých let Kirby přihlásil o práci coby externista a nakreslil pro Atlas dvě desítky komiksů. Zároveň spolupracoval i s National, ale tam ho v roce 1957 oškubali na právech a bonusech. Když protestoval, obratem ho zažalovali a někteří zneuznaní autoři se obrátili proti němu. Proto následoval návrat do Timely/Atlasu, tentokrát už na plný úvazek.

Abyste to správně pochopili, tohle není praní špinavého prádla. Mezi kreslíři, scenáristy, obtahovači a vydavateli vždycky byla, je a bude jistá tenze. Jeden mluví do řemesla druhému a postavy, které existují celé dekády, přirozeně procházejí vývojem, jenž nemusí být po chuti původnímu autorovi. To, co se Kirbymu stalo s Kapitánem Amerikou, on sám prováděl Mortu Weisingerovi, když updatoval jeho Green Arrowa. Bez podobných třenic by se komiksový svět nevyvíjel a pravděpodobně by nikdy nepřežil druhou světovou válku. Stačí se podívat na zemětřesení v době mezi zlatou a stříbrnou érou, nebo spočítat všechny bankroty a změny vlastníků jak u DC nebo u Marvelu.

Právě v době, kdy se Kirby do Timely/Atlasu vracel, byla na obzoru další velká krize. Teenageři byli fascinovaní televizí a přestávali komiksy kupovat. Tržby šly dolů a s nimi i platy všech lidí v branži. Kirby potřeboval uživit rodinu, a tak kývnul na práci v Atlasu, i když měl pořád ještě pifku na Stana Lee. Ten ovšem sršel nápady a dal na radu své manželky, která mu poradila, ať učiní novou generaci superhrdinů zranitelnější. Polidštění do té doby černobílých a zdánlivě nezranitelných postav přilákalo k médiu i starší a náročnější zákazníky. A jakkoliv si Lee s Kirbym občas nemohli přijít na jméno, společně dali základ tomu, z čeho žije Marvel dodnes.

Pod jejich rukama vznikla Fantastická čtyřka, hrdinové jako Hulk, Thor, Iron Man nebo Black Panther a později samozřejmě i Avengers. Zapomenout nesmíme ani na původní X-Meny a především Spider-Mana. Toho sice nakonec kreslil Steve Ditko, protože se Leemu první Kirbyho návrhy nelíbily, ale Jack měl ve vymýšlení postavy důležitou roli. Jenže Stan byl jenom jeden - největší workoholik v branži a neposkvrněná legenda. Jeho šílené pracovní nasazení coby hlavního editora znamenalo, že ladil všechny scénáře, řešil, co bude ve které sérii a ve kterém sešitu. Měl vlastní show v rádiu, do každého komiksu si prosadil vlastní sloupek “Stan’s Soapbox”, kde osobně odpovídal na dotazy čtenářů, jezdil po univerzitách, kde dával přednášky a chodil do televize. Moc dobře si uvědomoval sílu marketingu a stal se tváří amerického komiksu, jeho posvátnou ikonou.

Jack Kirby v té samé době trávil ve sklepě svého domu, kde měl pracovnu, čtrnáct až patnáct hodin denně neúnavnou a pečlivou kresbou. Nejen že z rukávu sypal vlastní zakázky, ještě pomáhal ostatních kreslířům najít svůj vlastní styl, črtat a opravovat první verze jejich postav a tím dával Marvelu (k přejmenování došlo koncem padesátých let) jeho nezaměnitelný vizuální styl. Kirbyho rukopis byl Biblí pro všechny začínající kreslíře, ať už pracovali pro Marvel či nikoliv. Nikdo jiný neovlivnil design komiksů a superhrdinů jako on.

Jestliže byl Kirby zodpovědný za vizuál, Stan Lee pevně držel otěže obsahu. Vzhledem k šíleně rychloobrátkové produkci zavedl tzv. Marvel metodu. Kreslíři dostali nástřel zápletky a podle ní nakreslili panely. Stan potom k panelům vyrobil finální texty do bublin, a pak teprve šel celý komiks na korektury a finální obtah. Kreslíři v čele s Kirbym tak byli často zodpovědní za finalizaci a ladění děje, protože Lee samozřejmě text přizpůsobil jejich vizi. Pro mnohé to byl posun k větší tvůrčí svobodě, ale Kirby byl puntíčkář a časté bitvy o finální produkt ho vyčerpávaly, tím spíš, že pod výsledkem byl vždy na prvním místě podepsán Stan.