Násilí je v pořádku, když se při něm mluví slušně

MPAA přirozeně nedává k dispozici veřejný seznam položek, které musíte splnit, abyste získal ten či onen rating. To by bylo navádění k autocenzuře a na to je americká ústava až příliš citlivá. Proto se ke každému udělenému ratingu přikládá seznam důvodů a je na tom kterém tvůrci či studiu, jak s ním naloží. Není problém snímek podle připomínek předělat a získat jiný ratingový stupeň. A když jste Steven Spielberg, občas vám stačí jednoduše komisi ukecat. Naposledy se to stalo v případě Bayových Transformers, ale prakticky už od zmíněného incidentu s Indiana Jonesem udržuje Spielberg s MPAA úzké vztahy a rád jí tzv. kecá do řemesla.

Ratingy jsou klíčovou záležitostí pro žánry, ve kterých jde o každého diváka, tj. nejdražší hollywoodské blockbustery. Z toho nám automaticky vypadávají sci-fi, fantasy, akční filmy a komedie. V zásadě platí jednoduché poučky: Násilí není problém, když při něm příliš nenadáváte. Nechte si fuckování od cesty, když někomu trháte ruku a vyváznete s PG-13. Klidně můžete řvát z plna hrdla, pokud to není při divokém sexu, jste v bezpečí. Za jakoukoliv erotiku fasujete eRko automaticky, a když to chcete dohnat až k intenzivnímu orgasmu, připravte si rovnou NC-17. Ale jestli hodláte rozmašírovat na kusy stovku zombie strunovou sekačkou na trávu, můžete být v klidu. Hlavně se u toho usmívejte, to má komise ráda.

Podobné paradoxy vedly v osmdesátých letech k rozkvětu drsných akčních filmů, ve kterých se na mrtvoly nehledělo a násilí v nich bylo doslova glorifikováno. Mluvíme samozřejmě o Komandu a jemu podobných. Někteří tvůrci sice museli MPAA ukecávat, když byli trochu MOC intenzivní (Verhoevenův Robocop existuje v extrémně krvavé a brutální NC-17 verzi), ale většinou prošly neuvěřitelné věci. V Komandu např. Arnie seká končetiny sekerou, metá kotouče z cirkulárky, zapíchne hlavního záporáka kusem trubky, nabodne jednoho z jeho poskoků na ostrý střep a z bezprostřední blízkosti zastřelí neozbrojeného člověka. eRko... a proč? Protože je to slušný pán a má rád koloušky. Máme rádi MPAA. Občas. Většinou ji ale nenávidíme.

Sedm důvodů proč nenávidíme MPAA

1. Stačí abyste jednou řekli slůvko "fuck" a máte automaticky PG-13 (řekněte to ještě třikrát a je to eRko). Fuck se prostě neříká. Je jedno jestli jste to mysleli ze srandy nebo vážně. Nedělejte to. A pokud to řeknete v sexuálním kontextu, napaříme vám eRko a zakážeme přístup na dětská pískoviště.

2. Nemluvte o marihuaně, jinak dostanete PG-13. Nebo ne, víte co... marihuana neexistuje! Jestli se s námi chcete hádat, dostanete PG-13. Dejte hlavnímu hrdinovi tričko se zeleným listem a nebo prostě jenom nechte pytlík se "zbožím" v pozadí (Pán velryb) a my vás potrestáme. A nezkoušejte smlouvat. Huliči jedni!

3. Máte chuť na tvrdší drogy? Mluvte o nich a máte PG-13, užívejte je a dostanete eRko. Užívejte a říkejte, že si to užíváte, a dostanete NC-17. Fakt si neděláme srandu.

4. Když točíte dětský film, hlídejte herečkám výstřihy. Jakákoliv obnažená ňadra znamenají automaticky eRko. Bez výjimek. Nezajímá nás, že jsou to opravdu hezká ňadra. Tohle se prostě nedělá. (pozn. téhle finty hojně využívaly akční filmy, které už měly eRko stejně jisté... alespoň jedna obnažená dívka v každé 80s klasice... Komando v tomhle vede, když Arnie při souboji s Billem Dukem prorazí zeď a vpadne do vedlejšího pokoje zrovna když je tamní dvojice "v nejlepším").

5. Když už chcete mít ten sex, tak si laskavě zhasněte. Nebo nechte kameru švenknout na okno, ať si divák domyslí, co se tam asi jako děje. Proč se vlastně nemilujete oblečení? To by všechno zjednodušilo. Jestli se hodláte svlíkat, tak vám můžu dát rovnou eRko a nemusíme to vůbec řešit. Fakt na vás nemám celej den. (Můžete proklínat Michaela Baye, že musel Ostrov natočit jako PG-13, jinak bychom se asi dočkali o poznání peprnější scény mezi Ewanem McGregorem a Scarlett Johansson).

6. Pokud nám dokážete, že se to fakt stalo a vy jenom adaptujete skutečné události, tak vám pár věcí promineme. Nebo nám alespoň nakukejte, že se to tak mohlo stát. (Zachraňte vojína Ryana - Omaha beach byla jasně NC-17, ale díky historické přesnosti Spielberg vyváznul s eRkem, podobně se bez stříhání obešel Mel Gibson a Umučení Krista).

7. Vždyť víte, že jsme tak citliví. Neukazujte nám tu krev. Alespoň ne v takovém množství. Hele, klidně se před tou kamerou vesele vražděte, ale snažte se při tom tvářit jako že z hodnýho krev neteče. Jinak vám zas budu muset napařit eRko.

Brutalita jako módní trend

První a poslední důvod proměnily akční žánr k nepoznání. Koncem devadesátých let se začalo ukazovat, že se dá na PG-13 filmech vydělávat podstatně bezbolestněji a éra nekompromisních akčních hrdinů končila. Dřív si mohl Bruce Willis vybrat, jestli chce být taťkovským Johnem McClanem nebo nadávajícím Joe Hallenbeckem (Poslední skaut je na samotné hraně eRka). Lekci z omezené brutality dostal i John Woo, když počtem mrtvol ve svém americkém debutu (Živý terč) atakoval NC-17. Do té doby nikdo nezkoušel na plátně povraždit tolik lidí bez sexu a sprostých slov, aby to MPAA znervóznilo. John Woo to dokázal. Dostal kvóty na počet mrtvol v klíčových scénách, ale stejně je vytrvale porušoval. Nakonec musel zasáhnout Sam Raimi z pozice výkonného producenta a snímek trochu zcenzurovat.

Koncem devadesátých let tak začala nechvalně proslulá éra nezávadných akčňáků, jejichž hrdinové mluví spisovně, nenechávají oběti umírat v cákancích krve a nesnesitelných křečích a vůbec tak nějak dbají na to, aby se udržely v bezpečné oblasti PG-13 ratingu. Takhle to odnesla spousta filmů a mnohé k tomu byly předurčeny, dokud je nezachránil např. tvrdohlavý režisér (Constantine měl být dalším PG-13 komiksem, ale Francis Lawrence se zkrátka do tohohle ratingu vejít nechtěl).

Tržby spokojeně rostly, ale fanoušci přirozené filmové brutality začínali být nervózní. Kontrast mezi eRkovými akčňáky (pár statečných se do roka vždycky objevilo) a zbytkem soutěžního pole začínal nabývat obrovských rozměrů. Schválně se podívejte, jak Russell Crowe porcuje své protivníky v Gladiátorovi a porovnejte to s neškodnou videohrou Pearl Harbor, ve které uvidíte jen padající panáčky z Lega... žádná krev, žádné strhané výrazy v obličeji. Jsme svědky jednoho z největších válečných masakrů, ale všechno probíhá hladce a učesaně. Michael Bay si naštěstí víc než spravil pověst díky druhým Mizerům, kteří mají politickou nekorektnost vytetovanou na většině svého těla. I Transformers slibují pořádný masakr, protože svoje pseudoeRko dostali jen a jen za intenzivní akční scény.

Hlad po nefalšované brutalitě se začal brzy projevovat a mnohdy byl ukojen značně klikařským způsobem. Peter Jackson např. uhrál PG-13 i pro válečnými scénami nabité Dvě věže a to čistě proto, že prolévaná krev nepřátel byla černá, a tak nepřipomínala krev lidskou. Stylizace je mocným nástrojem, spousta komiksů si vykoleduje PG-13 i v případě, že jeden z hlavních hrdinů trhá svými břity protivníky na kusy. Dokud neteče krev, ukecáme PG-13, a to i pro X-Men 2, ve kterých je příslušník ochranky rozdrcen zevnitř expandujícími atomy železa a Kelly Hu umírá napumpovaná adamantiem. Ano, násilí je velmi relativní.

Zneužít toho dokázal např. Quentin Tarantino, který svou mimořádně brutální akční scénu, odkazující použitím umělé krve ke starým hongkongským filmům, převedl do černobílých odstínů, aby mu MPAA nenapařila NC-17. S naprostým klidem pak mohl usekat nepočítaně končetin. Hlavními argumenty pro mírný soud byly právě černobílé pojetí a přehnané použití krve - MPAA to brala tak, že tolik krve v člověku není, a tak je to zjevné odlehčení, které má daleko k realitě a je u něj tedy snížená možnost inspirace. Vskutku zvrhlé závěry, ale Tarantinovi hrály do karet. V Japonsku pak byla uvedena standardní barevná verze scény, protože tam si holt nikdo servítky nebere. Robert Rodriguez podobně uniknul NC-17 se svým Sin City, i když v některých scénách (Elijah Wood vs. pes) musel sáhnout po absolutní stylizaci. Ani černobílé pojetí by ho totiž od krutého ratingu nezachránilo.

Naučili jsme se přijímat hollywoodsky deformovanou realitu a ani nám nepřišlo divné, že PG-13 Vetřelec vs. Predátor selhával po všech stránkách, pokud šlo o likvidace nepřátel i přátel před kamerou. A pak o pár dní později vidíte např. Hvězdnou pěchotu a jste doslova šokování otevřeností, se kterou Paul Verhoeven přistupuje ke všemožným zraněním. Jako by dával hrdinům co proto jen kvůli prezentaci toho, že jsou z masa a kostí. Tahle touha odmazat škodlivou glazuru, která ohýbá filmovou realitu v honbě za mamonem, je naštěstí vlastní čím dál tím víc divákům. Chybí nám staré dobré násilí a jsme ochotní to říct nahlas. Když už si někdo do scénáře napíše souboj na meče, ať se pak netváří jako když do protivníka mydlí násadou od koštěte.

Jack Valenti vládnul MPAA neuvěřitelných 38 let a jeho životopis by vydal na další článek, přičemž seznam jeho kontroverzních rozhodnutí by byl námětem na eRkový thriller, dost možná i horor. Dodnes má MPAA svou pověst neférové a přehnaně přísné organizace právě kvůli němu. Stejně tak to byl on, kdo se rozhodl navázat na Haysovy katolické základy hodnotícího systému a penalizoval sex a sprostou mluvu, zatímco násilí ve filmech nastavil druhou, o poznání vlídnější tvář. Po jeho odchodu do důchodu v roce 2004 (bylo mu tehdy 82 let) lze pozorovat mírnější vynucování pravidel. Spadnout do eRka je pořád ještě velmi snadné, ale např. Kritéria uplatňovaná na použitý slang ve filmech se mění progresivně a plus mínus odpovídají vývoji ve společnosti (= všichni mluvíme sprostě jako dlaždiči a dialogy ve filmech i seriálech se tomu přizpůsobují). Možná by ale nebylo od věci se podívat na tyhle trendy za poslední dvě dekády v řeči čísel.

Kam vlastně kráčíme?

Jestli máte pocit, že eRek ubylo nebo naopak přibylo, jde jenom o iluzi danou výkonností té které sezóny. Posledních dvanáct, třináct let je počet eRkových certifikátů víceméně stejný - jen si možná občas víc zapamatujeme hitovky jako Americký sniper, Logan nebo Deadpool. V pokladnách kin eRka nemilosrdně drtí PG-13 blockbustery, na nichž se dají vydělat stovky milionů - komiksy, komedie s příměsí čehokoliv - od akce, přes horor až po parodii - a další nezávadné žánry. Jeden by si i tipnul, že pégéček je rozhodně nejvíc. A spletl by se, protože většina dramat a nezávislých filmů, které proletí pod vaším radarem, má samozřejmě eRko. I loni jím bylo oštemplováno víc než 50% filmů. Co do tržeb jsou ale eRka samozřejmě níž a nespraví to ani pár hitovek.

Není divu, že eRkům fandíme jako statečným podvraťákům a oslavujeme každého Johna Wicka. Je to dáno i tím, že se takových akčních filmů už moc netočí a eRkoví zástupci jsou většinou víc než symbolickým návratem k otevřenosti osmdesátkových nebo devadesátkových klasik. Násilí je v nich většinou třeskutě přehnané, ale to je dáno i propastí, která se vytvořila mezi otevřeným konceptem eRkových akčních scén a přísnou rákoskou, která je aplikována na kohokoliv, kdo chce mírnější PG-13. Nikdo se nepozastavuje nad tím, že jsou všechny marvelovky PG-13, protože jejich tvůrci už dávno vědí, do jaké formy se musí trefit. I Venom je nakonec jen PG-13, ačkoliv by z něj šlo snadno vyrobit eRko - jenže to by se prý v budoucnu potenciálně nemohl setkat v PG-13 komiksu se Spider-Manem.

Ano, studia musí nadále řešit kompromisy a dilemata. A občas se jim povede přešlápnout. Warneři tak moc chtěli na Monstru z hlubin (aka MEG) vydělat, že ho přestříhali z eRka do PG-13 tak výrazně, že se ozval i nespokojený Jason Statham. Sázka na jistotu ale nakonec vyšla. Naopak lákavé eRko nijak nepomohlo Predátorovi, jenž nechal fanoušky originálu chladné. Followsovy statistiky za poslední dvě dekády naznačují jen pokračování dlouhodobých trendů - nejvíc sexu je v dramatech a romantických komediích, nejvíc sprostých slov, nevkusného humoru a rekreačních drog najdeme v běžných komediích a násilí s terorem reprezentují akční filmy, thrillery a horory. Vedle animáků je tak nejbezpečnějším žánrem ten dobrodružný, kde je od všeho jen stopové množství. Takové filmy se ale točí tři do roka a dost často o ně člověk ani nezavadí pohledem.

Krvavé peníze

Při pohledu na tahle čísla se nemůžete divit Marvelu, že se pro jistotu straní úplně všeho - v jeho vesmíru všichni diskutují slušně, o sexu se tu mluví jak v katolické škole a veškeré násilí se obejde bez krve a mizí v různobarevných záblescích superhrdinských komb. Není divu, že si Disney snadno udrží image Mirka Dušína a nemusí řešit terč na zádech, do kterého se odstřelovači z MPAA tak rádi trefují. Ona často kritizovaná bezpohlavnost marvelovek je ovšem v příkrém kontrastu s narůstající popularitou necenzurovaných seriálů na kabelovkách a streamovacích sítích, kde stačí frknout do rohu obrazovky samospásnou značku 18+ a servírovat příběh, jenž se nenechá svázat žádnými konvencemi.

Je to téma na další dlouhý článek, stejně jako odvrácená strana mince, která naznačuje, proč Foxové sází místo odsunuté Ality do vánočního slotu vykleštěného Deadpoola 2. Vykastrovaný Meg totiž v Číně nevydělal obrovské peníze jen kvůli účasti čínského komparsu, ale hlavně díky tomu, že se snadno trefil do tamního systému filmové cenzury. Rádoby edgy eRkové filmy často v prudérní Asii spláčou nad výdělkem. Pro americké a evropské diváky to znamená, že se s rostoucí důležitostí asijských trhů budou muset smířit s tím, že se propast mezi PG-13 spektákly a eRkovými výjimkami bude i nadále prohlubovat.

Useknuté hlavy se možná tu a tam na stříbrném plátně objeví, ale krev už z nich rozhodně nepoteče. Studia totiž vyznávají úplně jinou životadárnou tekutinu - místo rudých pramínků chtějí logicky dojit hlavně hromady peněz. Buďme proto vděční za imagová eRka jako je John Wick nebo první Deadpool. Někdy jim totiž domácí nebo evropský trh přisype dost peněz na to, aby vzniklo pokračování nebo se aby se jimi nechal inspirovat nějaký další odvážlivec. Je to otázka života a smrti. Bez podobných filmů bychom se totiž mohli jednoho dne při krájení cibule říznout nožem a omdlít při pohledu na tu divnou červenou tekutinu, která nám prýští z ruky. Samozřejmě až poté, co bychom nahlas zařvali f*ck.