30. S čerty nejsou žerty (1984, r. Hynek Bočan)

Pohádková klasika, která patří k Vánocům stejně jako Popelka. Vladimír Dlouhý a Ondřej Vetchý jsou dokonale sladění, Viktor Preiss a Petr Nárožný boží záporáci a Karel Heřmánek asi nejlepší Lucifer vůbec a navíc s parádním peklem. K tomu hlášky, které zná a cituje několik generací diváků a totální energie, o které se většině pohádek může jen zdát. A takhle fantasticky udělané peklo u nás už asi nikdy neuvidíme.

29. Cesta do pravěku (1955, r. Karel Zeman)

Fotr Jurského parku. Trikově revoluční výprava do dob, kdy po světě chodili dinosauři, dovede malé diváky fascinovat i dnes (ověřeno). Cesta do pravěku je ale především to pravé klukovské dobrodružství, o kterém v jistém věku snil nejspíš každý z nás.

28. Démanty noci (1964, r. Jan Němec)

Démanty noci vám seberou slabou hodinu života, ale výměnou vám dají jeden z nejsilnějších zážitků české kinematografie. Režisér Jan Němec vás doslova vyčerpá intenzitou záběrů (už ta úvodní kamerová jízda do zemdlení těla!) a nenápadně houstnoucí atmosférou stahující se smyčky a zmaru. Malý film, natočený tak stylově a nekompromisně, že je vám až líto, že po nastupující filmové vlně zbyly podstatně krotší příběhy. 

27. Čarodějův učeň (1977, r. Karel Zeman)

Geniální průkopník animace i vyprávění příběhů Karel Zeman i na sklonku kariéry zabodoval hororovou pohádkou, která spoustu z nás strašila celé dětství. Tohle opravdu není nenáročná pixarovka, ke které na hodiny a půl bezpečně odložíte svou ratolest. Zeman osobitě zabalil archetypální příběh Krabata do tak temného hávu, že se ani v dospělosti nejedná o poklidnou podívanou. O špičkovou však ano.

26. Císařův pekař - Pekařův císař (1951, r. Martin Frič)

Pohádková komedie či, dobovým termínem, veselohra, která se stala nedílnou součástí každých Vánoc. Odvážný projekt, složený ze dvou filmů a fascinující dvojrolí Jana Wericha, kterému neškodí ani přemíra budovatelského nadšení. Mix žánrů s citem smíchal historické reálie rudolfínského dvora s pohádkovostí, staropražskou mytologií a komedií stojící na záměnách. Nezvyklé kombo, které však ani po tolika letech nezestárlo.

25. Něco z Alenky (1988, r. Jan Švankmajer)

Po Formanovi asi nejslavnější český filmař, jehož díla artozpytci celého světa stále hltají. Protože jsou jedinečná - třeba kraťasy Možnosti dialogu nebo Jídlo drtí v celosvětovém měřítku Facebook i dnes. Něco z Alenky, kreativitou a impresemi překypující pocta a variace na motivy z věčné předlohy Lewise Carolla, je na celovečerním poli nejchutnějším destilátem Švankmajerova osobitého, originálního, samotným klasikem stále sveřepě ohledávaného stylu. 

24. Návrat idiota (1999, r. Saša Gedeon)

Saša Gedeon byl jedním z největších porevolučních talentů, nakonec však bohužel zůstal jen u dvou zásadnějších děl. Poetickému Indiánskému létu lze leccos vyčíst, ovšem ve volné adaptaci Dostojevského Idiota už dosáhl na tuzemský vrchol devadesátek. Aktualizace světové klasiky navíc vynesla Pavla Lišku mezi hereckou extratřídu, a tak poetické, leč trefné vykreslení povrchnosti vztahů se také nevidí každý den. Ani rok.

23. Ecce homo Homolka (1969, r. Jaroslav Papoušek)

Hodně hořká komedie o tom, že když v jednom bytě žijí tři generace, venku bují socialismus a nuda a manželka (potenciální baletka Helena Růžičková) vás nechce pustit na fotbal, je to dost pruda. Ecce Homo Homolka je hodně hořká a hodně legrační věc, dokud si člověk neuvědomí, jak moc je pravdivá. A že to všechno vlastně platí i v roce 2018. Ten kousavý a satirický osten se za několik dekád příliš neotupil.

22. Vyšší princip (1960, r. Jiří Krejčík)

Jedno z nejpůsobivějších nejen domácích dramat o hrůzách, které u nás páchali nacisté na těch nejobyčejnějších lidech. A o tom, že zlu je potřeba se postavit. Zvlášť v momentech, kdy všichni ostatní ze strachu nebo kvůli zrůdné morálce dávají od tří studentů, které čeká poprava, ruce pryč. František Smolík v hlavní roli by si v Hollywoodu šel pro Oscara. 

21. Nebeští jezdci (1968, r. Jindřich Polák)

Dlouhých 33 let před Tmavomodrým světem natočil Jindřich Polák famózní české drama o válečných letcích. Nebeští jezdci tak byli dlouho oslavováni jako nejlepší český biják s odvážnými piloty... a kdekdo by vám řekl, že si tuhle pozici (i přes skvělý zářez od Svěráka) udrželi dodnes, protože jde o mrazivou reflexi válečné odvahy i utrpení. A jak je u Poláka zvykem, navíc i o brilantní řemeslnou práci.