50. Černý Petr (1963, r. Miloš Forman)

První celovečerák Miloše Formana sice trochu zapadl, ale patří ke klíčovým snímkům, jež formovaly vznikající československou novou vlnu. Cit pro vystižení mládí se všemi jeho nejistotami byl u třicetiletého Formana zjevný, stejně jako pochopení pro jeho výstřelky. Autenticita a přirozenost na prvním místě. Ahóóój!

49. Petrolejové lampy (1971, r. Juraj Herz)

Portrét ženy. Ne zrovna šťastné. Další strhující položka v Herzově krasojízdě na přelomu šedesátých a sedmdesátých let je mistrovskou psychologickou studií osudem zle stíhané ženy, v precizním podání Ivy Janžurové, která chtěla ochořet láskou, nakonec ji ale zničila mnohem přízemnější nemoc. Kostýmy a výpravou vypulírovaná adaptace Havlíčkova románu vám napoví, co myslí Nedvědi písňovým textem „víš, holky těžší to maj“. 

48. Happy End (1968, r. Oldřich Lipský)

České Memento na steroidech. Film vyprávěný opravdu pozpátku je bizarním, ale plně funkčním stylistickým cvičením. Nevídaný experiment je zběsilou komedií, podtrhující genialitu režiséra Oldřicha Lipského a scenáristy Miloše Macourka. Pořád vás překvapí svou nadčasovou originalitou, ale i ryzí zábavností, i když v ní Menšík ze sebe nesype silvestrovské historky, nýbrž výstřední situační komiku. 

47. Jak utopit doktora Mráčka aneb konec vodníků v Čechách (1974, r. Václav Vorlíček)

Co se týče pohádkových mytologií a tvorby dvojice Macourek/Vorlíček, mám Mráčka asi nejvýš. Ještě výš než agenta W4C nebo Dívku na koštěti. Důvodem je geniální nápad s aktualizací vodníků, skvěle prodané pražské lokace, ale hlavně parádní casting a vodopád hlášek a gagů. Mnoho let před Potterem tu bylo cestování skrz umyvadla, celosvětové vodnické sympózium, kouzelnické hůlky, měření bohatství podle počtu dušiček a proměna ve zvíře. Kdo by všechno tohle měnil za kus tlačenky?

46. Tři veteráni (1983, r. Oldřich Lipský)

Pohádková jízda plná skvělých písniček s trojicí extrémních sympaťáků, kteří se musí hodně bolestivě naučit, že na světě není nic důležitějšího než přátelství. Spousta nápadů, ještě víc vtipů, nenásilná poučení a nezapomenutelné hlášky.

45. Po stopách krve (1969, r. Petr Schulhoff)

Major Kalaš zasahuje v nejtísnivější české detektivce. Rudolf Hrušínský na půli cesty mezi Poirotem a detektivy ze Sedm v nesmírně atmosférickém rozkrývání série mordů, které je skvěle napsané, napínavě zrežírované (trochu paradoxně zasloužilým komediografem Petrem Schulhoffem) a díky některým svým násilným obrazům i nepříjemně zneklidňující. 

44. Sněženky a machři (1982, r. Karel Smyczek)

Zakonzervované mládí a duch doby, ke kterému se po letech vrací nejen ročníky, co vyrůstaly za Husáka. Ne, vážně, stejně jako jiné dobové komedie můžete tyhle filmy shazovat, ale ten prchlivý kousek teenagerského života je v nich uvězněn tak dokonale, že nelze než smeknout. Navíc je tu kromě vynikajících herců typu Brzobohatého a Freimanové i skvadra šikovných skorodětských herců. Dneska na ně koukáme skrz prsty, ale Kopta tenkrát postavu Radka uchopil natolik schopně, že už jen ten kontrapunkt snílka a idealisty vyděluje tuhle teenagerskou řachandu do samostatného subžánru.

43. Údolí včel (1967, r. František Vláčil)

Další Vláčilova historická perla, takřka bergmanovských parametrů, v níž se mj. tematizuje svár křesťanství s pohanstvím, měla hodně složitý vznik – na výsledném tvaru byste ale rozhodně nepoznali, že šlo o snímek tak trochu vynucený v zájmu dalšího využití drahých dobových kulis Markéty Lazarové. Působivý příběh okolo cesty fanatického rytíře (Jan Kačer) podle scénáře jednoho z velkých klasiků, Vladimíra Körnera. 

42. Lásky mezi kapkami deště (1979, r. Karel Kachyňa)

Podle Andreje Babiše byl Baťa dost možná největší Čech, Lásky mezi kapkami deště by ale asi nesouhlasily, protože velebí spíš starou rukodělnou, sólovou ševcovinu. Nostalgická romantika, která umí být stejně tak teskně melancholická, jako i zatraceně bolestná, je takovým tím precizním retrem, co vás opije starými časy. A zvalchuje vám srdíčko tak, jak to uměly jen filmy Karla Kachyni. 

41. Lásky jedné plavovlásky (1965, r. Miloš Forman)

Novovlnný živel Vladimír Pucholt a Formanova švagrová Hana Brejchová se koupají v mladistvé trapnosti. Černý Petr je o mládí, Hoří, má panenko o společnosti a kouzelná Plavovláska prostě o lásce. Syrová a přitom citlivá výpověď o věcech, jež se dotýkají nás všech. Škoda, že ten Oscar nevyšel... ale pořád jedna z velkých formanovských perel, které nezestárly.