70. Pytlákova schovanka aneb šlechetný milionář (1949, r. Martin Frič)

Vrcholná hvězdná hodina seladona Oldřicha Nového a režírujícího hitmakera Martina Friče je skvělou parodií na melodramatické kýče té doby a na domácí poměry neskutečně natřískanou přehlídkou gagů, které si utahují ze sladkobolného romantického vrkání na filmových plátnech. Hotovej Hollywood.

69. Pouta (2009, r. Radim Špaček)

Působivá výprava do osmdesátých let, kdy se jeden sociopat s plackou estébáka zamiloval. Ale k milostnému příběhu má tohle drsné a kruté drama o lidské moci a ochotě ničit životy všem okolo hodně daleko. Jeden z nejpůsobivějších thrillerů, který u nás kdy vznikl, hnaný svérázným jazykem scenáristy i progresivní audiovizuální stránkou. A Ondřej Malý je ďábel. 

68. Tmavomodrý svět (2001, r. Jan Svěrák)

Velkolepý projekt Jana a Zdeňka Svěrákových to na Oscary sice nedotáhl, přesto je to vynikající film, který funguje jak ve válečné, tak i v osobní rovině. Velký příběh o kamarádství, svobodě, obětování a o tom, jak se lidé, kteří bojovali za svou zemi, dočkali po návratu domů jen pohrdání a vězení. Epická, dojemná a smutná podívaná, řemeslně naprostá evropská špička. 

67. Postel (1998, r. Oskar Reif)

Postel je divný brouk i na současné standardy, ale zároveň bravurou černobílé kamery a výsostnou neskladností v rámci české kinematografie stále fascinuje. Je to vlastně bláznivá hříčka, která z jednoho ventilu chrlí nápady a ze druhého skepsi ohledně mužsko-ženských propletenců... ale mám tucha, že by ve světě po #metoo mohla nově zazářit. Po uvedení Postele do kin jsem od režiséra Oskara Reifa čekal velké věci, dnes už vím, že se jeho druhého filmu nikdy nedočkám a musím si vystačit s ku**ím chlupem kosmonautky Těreškovové.

66. Kulový blesk (1978, r. Ladislav Smoljak a Zdeněk Podskalský st.)

Dvanáctinásobná směna bytů, to není pro srandu králíkům. Legendární komedie a laskavý humor od Svěráka a Smoljaka, to funguje skoro vždycky. Je ovšem nezpochybnitelným faktem, že se v Kulovém blesku povedlo zachytit onu podstatu české nátury, která tu a tam prosvítá dodnes - v dobrém i zlém, pozitivním i hořkosladkém smyslu slova. Zrcadlo doby, jehož praskliny autoři lepí nadčasovým humorem.

64. Intimní osvětlení (1965, r. Ivan Passer)

Pomalé, atmosférické podobenství zkoumající všednost a životní osudy těch, kteří mají do tradičně vyobrazených hrdinů daleko. Vesničtí muzikanti milují hudbu, snaží se přežít tchýně a táhlou ulepenost společnosti. Neprvoplánovým způsobem ťal blízký Formanův spolupracovník Passer komunisty do živého.

63. Atentát (1964, Jiří Sequens st.)

O level lepší biják než mezinárodně ambiciózní Anthropoid. Válečné drama Jiřího Sequense je působivou a jaksepatří napínavou rekonstrukcí událostí, které vedly k odeslání Reinharda Heydricha do věčných lovišť. Film s citem pro historické detaily, hudební dramaturgii i bolavé šponování diváků.

62. Tisícročná včela (1983, r. Juraj Jakubisko)

Jeden z nejvelkolepějších domácích audiovizuálních počinů, který se ani na prostoru bezmála tří hodin nerozpadl, protože ho řídil Juraj Jakubisko na vrcholu sil. Velká rodinná sága, která dokládá, proč byl Jakubisko dávno před srágorami typu Bathory a Post Coitum úžasný magický realista evropského formátu.

61. Škola základ života (1938, r. Karel Frič)

Nadčasová školní komedie sepsaná podle autentických dobových zápisků profesora Jaroslava Žáka dělá radost i po neuvěřitelných 80 letech. Stejně jako přímé pokračování - Cesta do hlubin študákovy duše - sází na skvělé obsazení a tentokrát i trochu vážnější podtón v podobě honu za autory guerillového časopisu Řev septimy. Typické školní situace s vážností, ale i elegantním humorem první republiky.