80. Musíme si pomáhat (2000, r. Jan Hřebejk)

S možná nejsevřenějším scénářem se Petr Jarchovský vytasil právě zde. Jan Hřebejk na vrcholu sil dokázal ukočírovat herecké persony Duška, Polívku i tehdy neznámého Csongora Kassaie a výsledek stál za to. I přes pár humorných vložek vznikl český Pianista, citlivě zobrazující nepředstavitelně pekelnou protektorátní dobu.

79. Stíny horkého léta (1977, r. František Vláčil)

Vznik: 10 let po Markétě Lazarové a Údolí včel. Tvrzení některých odborníků: Film vzniklý bez vnitřního puzení. A vy si řeknete: ještě, že tak! Stíny horkého léta nezatěžuje oficiální nálepka přelomového díla ani úhelného kamene národní kinematografie. Jen vypráví příběh - z doby, kdy už si všichni chtěli oddechnout a po velkých dramatech nikdo netoužil. A právě proto tak neokázale a elegantně posouvá tohle univerzálně srozumitelné beskydské drama z konce války až někam k westernu. Mimochodem, otázka pro chytré hlavičky: "Stíny" fungují jako sequel k filmu, který byl paradoxně natočen až o 20 let později. Jakému?

78. Eva tropí hlouposti (1939, r. Martin Frič)

Zatímco Amerika jásala nad Katharine Hepburn a Carym Grantem, v Česku byli komediálními superhvězdami Nataša Gollová a Oldřich Nový. Tohle duo určitě znáte z Kristiána a Hotelu Modrá hvězda, Eva tropí hlouposti je ale mnohem ztřeštěnější "alternativou", jejíž románovou předlohu napsala Fan Vavřincová v pouhých sedmnácti letech. Tomu se říká prudký kariérní rozjezd!

77. Rozpuštěný a vypuštěný (1984, r. Ladislav Smoljak)

V podstatě spin-off postav z divadelní hry Vražda v salonním kupé. Kriminální génius inspektor Trachta a jeho nezkušený praktikant Hlaváček pátrají po zmizelém továrníkovi Bierhanzlovi. Parodie na Sherlocka Holmese nesmí chybět, stejně jako památné hlášky ze zmíněné cimrmanovky, včetně cameo roliček pro většinu cimrmanologů. Absurdní zápletka, neselhávající humor a řada geniálních nápadů. Třeba za Trachtovu multifunkční figurínu by se nestyděl ani Q z bondovek.

76. Ducháček to zařídí (1938, r. Karel Lamač)

Crazy převleková komedie, které není nic svaté, už taky letos slaví osmdesát let. Bez živelného talentu Vlasty Buriana by se složila jako domeček z karet. Tvůrci to naštěstí tuší, a tak Ducháčkovi dávají maximum prostoru. Všehoschopný vedoucí právní kanceláře udělá pro zaláskovaného šéfa cokoliv, hlavně když mu bude odměnou zasloužená dovolená. Jeden z těch filmů, na které můžete koukat pořád dokolečka, protože se špičkový komediální timing a nápadité gagy prostě neomrzí.

75. Adelheid (1969, r. František Vláčil)

Psychologické drama, v němž Vláčil couval tentokrát jen ke konci druhé světové války, je působivou studií subtilnějších hereckých poloh „hrubiána“ Petra Čepka. Smutné oči tu má až běda – ale ne že by je dcera nacistického pohlavára Adelheid měla o moc veselejší. Řeřavý pohled na vztah dvou ztracených existencí ve stínu velkých dějin, jimž nejde uniknout, je dalším důkazem Vláčilovy jedinečnosti.  

74. Adéla ještě nevečeřela (1978, r. Oldřich Lipský)

Oldřich Lipský a Jiří Brdečka natočili hned několik komedií, které televize točí i o půl století později, ale Adéla je výjimečná. Dokonale v ní totiž funguje všechno od parodování americké detektivního školy, přehrávání Miloše Kopeckého až po samotnou lidožravou květinu, s níž pomáhal Jan Švankmajer. Robert Redford určitě dodnes lituje, že nekývl na nabídku na hlavní roli. :)

73. Slavnosti sněženek (1983, r. Jiří Menzel)

Se šípkovou! Se zelím! Jiří Menzel vystihnul českou mentalitu hned několikrát, nikde ale nevytasil tak silnou poetiku jako ve Slavnostech sněženek. Čert vem tu kupu nesmrtelných scén a hlášek. Tady se cení hlavně neopakovatelná atmosféra, která člověka prostě nutí sednout do auta a ihned zamířit do Kerska.

72. Jára Cimrman ležící, spící (1983, r. Ladislav Smoljak)

Symbolické vyvrcholení práce zasloužilých cimrmanologů na stříbrném plátně. Smoljak a Svěrák se ujali mystifikačního životopisu natolik schopně, že jde dodnes možná o nejlepší domácí biografii pro stříbrná plátna. Rozhodně pak nejzábavnější. Jára Cimrman byl zkrátka u všeho a stihnul to ještě dřív než Forrest Gump a s pomocí stejně působivých triků. Nebo jste snad zapomněli, že Jára dostal do Prahy moře?

71. Pásky z Nagana (2017, r. Ondřej Hudeček)

Jeden z hrstky současných filmů, jejichž tvůrce drží prst na tepu doby a jehož výsledný tvar splňuje i přísné standardy aktuální světové tvorby. Dechberoucí dokument, jenž ovšem nespoléhá jen na nostalgii, ale je v rámci svého žánru opravdu audiovizuálně maximálním, parádně nadupaným ohlédnutím za slavným hokejovým turnajem, co svým divákům dovolí znovu prožít alespoň část tehdejší národní euforie.