4. Star Wars

Aby bylo jasno – vážně nestojím o další nekonečnou diskuzi pod článkem, ve které se ti stejní uživatelé MovieZone hádají na ploše 100 - 200 příspěvků o kvalitách Posledního z Jediů. Tyhle hejty jsou moje a tím pádem si mohu dovolit osobnější přístup k problému známému jako „Nová trilogie Hvězdných válek a to okolo“. Na Star Wars jsem vyrůstal a vůbec se mi nelíbí, jakým způsobem se nakládá s mými zbožňovanými postavami. Dalo by se to ještě přežít, kdyby byly nové charaktery zajímavé a dobře napsané. Nejsou ani jedno. Místo toho se už od Abramsem probuzené Síly plácáme ve smutném univerzu, které mě štve čím dál víc.

Oni nám ty naše milované hrdiny totiž vybili skoro úplně všechny, paní Müllerová. Se slzou v oku tedy vzpomínám na původní trilogii, která mě vlastně přivedla k zájmu o filmy. Vážně nevím, jestli to takhle plánoval už Abrams, nebo to celé zabil až Rian Johnson. Vím jenom to, že patřím k tomu hlučnějšímu táboru síly, který nadává kde chodí a není schopný se smířit s touhle budoucností světa plného kdysi statečných Jediů. Útoky na Riana na Twitteru jsou samozřejmě trapné, ale já vážně uvažuji o tom, že na devátou epizodu prostě do kina nepůjdu. A to je věc, která mě úplně neskutečně… Však vy víte.

3. Podkuřování Číně 

Hollywood je poslední roky čím dál tím závislejší na tržbách ze světa. Čísla generovaná americkými multiplexy sice na první pohled neklesají, ale můžou za to pouze rostoucí ceny vstupenek. Reálně se v USA každým rokem prodává méně a méně lístků do kina. K tomu si přidejte kolabující trh s domácími nosiči a není se čemu divit, že jedním ze spasitelů filmového průmyslu je nyní neskutečně rostoucí Čína. To bohužel přináší kolaterální ztrátu kvality. Tak nějak jsem si už zvykl, že ve velkých filmech často hraje nějaká čínská hvězdička. Dokonce mi ani tolik nevadí malé ústupky, jako třeba fakt, že v remakeu Rudého úsvitu útočí na Ameriku Severní Korea, nikoliv země s velkou a dlouhou zdí. Nemluvě o té tajné čínské továrně na Noemovu archu v katastrofickém 2012. Vadí mi však pokrytectví Hollywoodu.

Neříkejte mi, že jste si neodplivli při sledování Marťana, kde Čína jakoby mimochodem zachránila neschopnou NASA. Mnozí se tomu smáli, mě to štvalo. Naposledy mě tímto stylem namíchnul Mrakodrap, kde jsou čínské bezpečnostní složky spojenci (a vlastně i zachránci) Rockovy rodiny. Je mi samozřejmě jasné, že obchodní zájmy a miliardy jsou mocné. Když tedy do Pekingu přijede oficiální návštěva, málokdy má koule na to Číňanům připomenout tisíce politických vězňů, porušování lidských práv a Tibet. Ať si Hollywood klidně točí filmy v koprodukci s Čínou, jak se mu zlíbí. Ostatně nikdo mě nenutí na ně koukat. Ale až se zase továrna na sny bude jednou tvářit jako morální arbitr dnešního světa, vzpomeňte si na tento příklad za všechny prachy. 

2. Těšíte se na Avatara 5?

Možná je to tím, že prostě stárnu, ale poslední měsíce a roky mám čím dál větší problém těšit se na nový hollywoodský blockbuster. Jistě, výjimky se najdou každou sezónu, ale mě tohle plánovaní x filmů na dlouhé roky dopředu nebaví. Svým způsobem za to můžou i Marvelovky, které jsou sice fakticky pokaždé dobré, ale nikdy to není nic zásadního. Třetí Thor, druhý Ant-Man a druzí Strážci Galaxie by mohli vyprávět. Korunu tomu nasadil legendární rejža James Cameron, který se rozhodnul dožít s Avatarem a pro jistotu ohlásil hned čtyři pokračování eMzáků z Pandory.

Tím pádem ho pomalu zařazuji do smutné kolonky Michael Bay a spol., tedy mezi kvalitní režiséry, kteří nám naservírovali úspěšný (a dobrý) blockbuster, jen aby se zasekli u několika pokračování. Hollywood je neúprosný a spíš než 150 mega na originální sci-fi dostanete 200 melounů na pokračování zavedené značky, o tom žádná. Jenomže až na výjimky to je akorát víc již dříve viděného a na originální pecky jako Mizerové nebo Propast zákonitě nejsou peníze ani čas. Že jsem jako důchodce, který žehrá na minulost a zapomíná na to dobré ze současnosti? Možná, ale mě ty nové velké hollywoodské filmy vážně baví čím dále méně. Díky bohu za Nolana a podobné úkazy.

1. Mládeži přístupný Rock

Největší hollywoodská hvězda současnosti je zároveň největší hvězda akčních filmů současnosti. Když už se dnes najdou peníze na velký originální akční film, musí být mládeži přístupný, divákům nacpe do hlavy 100x viděné rodinné hodnoty a až na výjimky v něm hraje Rock. Zase se neubráním (už možná trochu teatrální) nostalgii, ale kde jsou ty doby, kdy v kinech nekompromisně zápolili Sly a Arnie. Hollywood si dnes eRko rezervuje jenom pro horory, a byť jsem před nějakým rokem viděl světlo na konci tunelu, poslední měsíce už to tak optimisticky nevidím.

Chcete nekompromisní temnou Black Widow s hektolitry krve? Zapomeňte, Marvel (respektive Kevin Feige) na tohle nemá koule. Chcete Venoma požírajícího lidi bez toho, aby kamera v exponovaný moment uhýbala? Máte smůlu, je PG-13. Rodina je základ státu a v okamžiku, kdy se ve studiu alokuje více než 100 milionů dolarů na natáčení drahého bijáku, musí do kina přijít každý. Tak trochu jsem doufal, že by to mohl změnit v kinech právě startující Predátor, ale ten je pro jistotu mizerný a studio (už to můžeme říct s velkou jistotou) na něm prodělá desítky milionů dolarů. Jinými slovy – ten pověstný hřebíček do rakve velkých akčních eRkových filmů právě zatloukl Shane Black. Také ho za to nemáte rádi?