Velké hollywoodské hororové obrození 

Když se řeší současné hollywoodské mainstreamové horory, skloňují se především dvě jména – Jason Blum a James Wan. Blum se se svým Blumhousem už tématu dočkal a na mně je vám v této kapitole přiblížit, proč je pro tzv. velké hollywoodské hororové obrození dost možná stejně důležitý právě Wan. Pravda, na rozdíl od Bluma se James s Leighem nemůžou pyšnit žádným oscarem za scénář, ale to vůbec nevadí. Pojďme si chvíli povídat o hororu Insidious a začneme tam, kde jsme minulou kapitolu skončili.

Talentovaný Asiat hrál v roce 2008 a 2009 mrtvého brouka. Odpočíval a následně spolu s Whannelem psal. Teprve v roce 2010 se na půlnoční projekci filmového festivalu v Torontu zjevil děsivý Insidious a já bych dal všechny prachy světa, abych na tom promítání tenkrát mohl být. Divákům se totiž dostalo premiéry jednoho z nejděsivějších hororů nového milénia. Vůbec se nedivím, že práva na film byla čtyři hodiny po skončení půlnočky prodána Sony Pictures za sedmimístnou dolarovou sumu.

Kde se vzal takový úspěch? Wan se poučil a film financoval nezávisle. Nechme ho mluvit: „Po Smrtícím tichu a Rozsudku smrti jsem byl zralý na prášky. Potřeboval jsem oddech a naprostou kreativní kontrolu u svého dalšího projektu. Dostalo se mi toho a je to podle mě vidět. Chtěl jsem na rozdíl od Saw natočit děsivý film bez kapky krve. Chtěl jsem ve svém snímku okamžiky naprostého ticha a další propriety, se kterými by velké financující studio prostě nesouhlasilo.“

Pohádka pokračuje. Rose Byrne a Patrick Wilson si ve filmu zahráli za pár drobných a díky tomu byl rozpočet podobný jako u sedm let starého Saw – směšných 1,5 milionů dolarů. Zisky se sice tentokrát nepřekulily přes 100 milionů dolarů, ale přesto bylo výsledných 97 melounů bráno jako obrovský úspěch. V průběhu natáčení se Wan spřátelil především s Patrickem Wilsonem a jejich filmové partnerství (až na jednu rychlou výjimku) pokračuje až dodnes. Sám režisér o něm říká: „Patrick je budoucí filmová hvězda. Je atraktivní, šarmantní a velmi chytrý. Nemluvě o tom, že se s ním každému skvěle pracuje.“

Není se tedy čemu divit, že v roce 2013 vzniknul neméně kvalitní sequel a já na tomto místě jistý horor přeskakuji. Insidious 2 se znovu natočil s rozpočtem menším než malým (vážně to bylo jenom 5 milionů babek) a díky fantastickým tržbám 162 milionů dolarů celosvětově (a vyjednaným procentům ze zisků), si Wan, Whannel, Wilson, Rose Byrne a další přišli na - do té doby dost možná nejlepší - výplatu v životě. Nemluvě o tom, že se naplno odstartovala další hororová série, která bude díky parádním 164milionovým tržbám čtyřky ještě nějaký ten rok pokračovat. Byť už Wan nebude točit, ale jako výkonný producent jenom „hrabat“ neskutečná kvanta dolarů.

Pořád tu nemluvíme o nejúspěšnějším filmu kariéry šikovného Malajce. Tím byl totiž bezesporu Conjuring aneb V zajetí démonů. Bratry v triku v roce 2012 zaujala dvojka legendárních vymítačů Lorraine a Ed Warrenovi. Ti se proslavili prací na slavném Amityvilském domu hrůzy, a právě o tomhle šíleném baráku terorizujícím rodinu Lutzových se netočilo. Wan i Whanell totiž cítili, že předchozí filmy už řekly všechno podstatné, a tak se rozhodli napsat scénář na motivy toho „příběhu vzadu“. Na začátku sedmdesátých let totiž Warrenovi (kromě stovek a tisíců dalších případů) pracovali na případu rodiny Perronových.

Dovolíte další malou odbočku a vzkaz pro hatery? Děkuji. Jdětě někam. Conjuring sice není stavební kámen všech hororů, ale po roce 2000 patří k tomu nejlepšímu, co mainstreamový Hollywood na hororovém poli vyprodukoval. Zase a znovu Wan nevsází na krev, ale buduje příběh sympatické rodiny, která se nastěhovala do podezřele levného baráku a brzy zjišťuje, že to byla chyba. Podle mého názoru ten film nestojí na (mimochodem fantastických a vymakaných) lekačkách, ale především na skvěle napsaných charakterech, se kterými dýcháme. Právě ta nejistota, jestli to hlavní hrdinové přežijí, dělá ten horor jedním z nejlepších filmových zážitků nového tisíciletí. Vážně jste tenkrát v kinech nezažili jednu z těch nezapomenutelných projekcí? Já totiž ano.

Něco mi říká, že Warneři tenkrát ani nemohli věřit svému štěstí. Film, který se původně jmenoval The Warren Files, měl jít původně do kina na konci ledna 2013. Na podzim roku 2012 se však konala (dnes už legendární a vše měnící) projekce ještě nedokončeného filmu na New Yorkském Comic-Conu a naprosto extatické reakce diváků donutili studio film posunout na atraktivnější letní slot. Nemluvě o znásobení investice do reklamy. Vyplatilo se.

Z filmu za 19 mega se vyklubal fenomén, který si v Americe přišel na více než 100 milionů dolarů a ve světě jsme se dostali za fantastických 300 mega, což byla na hororovém písečku v té době věc opravdu hodně dlouho nevídaná. Warneři zavětřili značku a Wan s nimi souhlasil. Jasně totiž viděl, jaký potenciál skýtá universum protkané (pravděpodobně lživými, ale nač si kazit kinozážitek) případy manželů Warrenových. Už o rok později tedy do kin zamířila Annabelle. Spin-off s dnes už notoricky známou děsivou panenkou sice nikoho nepřesvědčil svou kvalitou (James bohužel nerežíroval, ale pouze produkoval), ale s rozpočtem 6,5 milionů babek si horor stejně došel pro více než čtvrt miliardy celosvětově.

Vzhledem k členění kapitol budu zase přeskakovat a Rychle a zběsile startující v kinech v roce 2015 si necháme až na příští kapitolu. Nás totiž zajímá především Wan jako režisér a tím pádem kapitolu zakončíme Conjuringem dvojkou. Ten šel do kin v roce 2016 a já osobně jsem se hodně bál. Ani ne tak bubáků v trailerech jako o výsledné kvality hororu. Jenomže režisér zachraňující můj oblíbený žánr již jednou v minulosti ukázal, že rčení „do stejné řeky dvakrát nevstoupíš“ nemusí platit úplně pokaždé a podle mého názoru povedenou dvojkou jedničku dokonce překonal.

Rozpočet sice nabobtnal na na 40 mega, ale vzhledem ke znovu parádním 300 milionovým tržbám to nikomu nemuselo vadit. Spekuluje se, že Warneři se dobrovolně ochudili o desítky milionů dolarů, které v zájmu hladkého natočení dvojky přepustili dvojce James Wan a Patrick Wilson. Právě kvůli druhému Conjuringu měl být koneckonců Patrick Wilson v desítce nejlépe vydělávajících hollywoodských nádeníků za rok 2016. Proč to Warneři udělali, když mohli značku ždímat pod jiným (levnějším) režisérem? Protože měli plán. Annabelle sice jejich filiálce New Line Cinema vydělala obří peníze, ale diváci brblali. Bylo tedy třeba znovu posílit jejich důvěru v kvality hororového universa, představit jim démonického Balaka a čekat, s čím dalším se Wan-producent vytasí.

Vytasil se jako producent s povedenou dvojkou Annabelle, která si udržela malinký rozpočet 15 milionů dolarů a šokujícím způsobem zase a znovu překonala 100 milionů dolarů v amerických tržbách a 300 milionů v těch celosvětových. Vy už jistě víte, že v létě zamíří do kin jím produkovaná Jeptiška (respektive Sestra), která bude terorizovat vatikánské vyšetřovatele v jednom rumunském klášteře. To však zdaleka není vše. Dočkáme se pomalu chystaného třetího Conjuringu (byť pořád není jisté, jestli ho bude režírovat Wan) a Crooked Mana. Kdo by to byl řekl, že právě horory budou jedním ze stavebních kamenů problémy pronásledovaných Warnerů, že?

Druhou kapitolu zakončíme zvoláním námi řešeného režiséra, kterému bychom se ještě před pár lety všichni smáli: „Kdybych mohl z vesmíru kolem Conjuringu udělat takové hororové Avengers, bylo by to fajn. Uvidíme.“