Začátky, Leigh Whannel, Saw, průšvihy 

James Wan se narodil 27. února léta páně 1977 ve městě Kuching ležícím v malajsijské provincii Sarawak. Tam chodil do školky a to je vše. Když mu bylo sedm, maminka ho vzala s sebou do Austrálie. Konkrétně do Canberry, což je hlavní město Austrálie a nikdo si tento fakt nepamatuje. V sedmnácti letech se potkává s Leigh Whannelem a setkání je to pro oba osudové. Jejich první filmová spolupráce je v tuto chvíli však pořád hudbou budoucnosti.

První filmové krůčky domestikovaného Australana umožnil až Royal Melbourne Insititute of Technology. Na této vejšce totiž vznikl krátký amatérský horor Stygian a vy jste ho s největší praděpodobností neviděli. To štěstí neměl totiž skoro nikdo a nejenom redaktoři hororového webu Bloody Disgusting by vám za kopii filmu (v jakémkoliv stavu) utrhali všechny končetiny. A potom by o tom natočili film. O čem byl Stygian? Mladý pár je chycen v pasti. Ta past se nachází v jiném světě, který Wan pojmenoval Exile. Lidem se ten film líbil. Jinak by na MUFFU (Melbourne Underground Film Festival) nezískal cenu Best Guerilla film. Cesta za Saw však byla ještě trnitá.

Nejprve musel vzniknout scénář a tady se na scénu vrací kamarád Leigh Whannel. Ten s Jamesem sdílel svoji vizi hnusné koupelny a vraha „pomáhajícího“ svým obětěm za pomocí všech možných pastiček. Dovolíte vsuvku? Právě v letech 2002-2003 se v Austrálii natáčel Matrix Reloaded a Leigh v něm ukořistil malou roličku. Zpátky k Saw. Kluci věřili, že mají v rukou zajímavý a originální nápad. Teď šlo jenom o to získat peníze na natáčení. Uchýlili se tedy k zajímavému kousku.

V amatérských podmínkách natočili pětiminutovou ukázku (dobře, buďme světoví, „showreel“) a strčili ho do schránky producentovi Kenu Greenblattovi. Ten byl znechucen bizarním videem. Wan později se smíchem vzpomínal, že producent něco tak divného snad ještě nikdy neviděl. Zájem však byl probuzen a Ken se s Wanem a Whanellem brzy sešel. Domluvili se, že rozešlou scénář a pětiminutové video na všechny strany a uvidí, co se stane. Ozval se jistý Greg Hoffman, na stole přistál jeden milion dolarů a nezávislá produkce mohla začít.

Do jedné z hlavních rolí byl samozřejmě obsazen Whannel a samotné natáčení bylo po osmnácti dnech hotovo. Pak už šlo všechno relativně rychle. Ozval se festival Sundance, proběhlo úspěšné promítání a po filmu skočilo v té době začínající hollywoodské studio Lionsgate. Asi těžko mohli tenkrát tušit, že tahle hororová haluz jim v budoucích letech přinese osm filmů a skoro miliardu dolarů v tržbách. Saw v Americe otevřelo ve 2300 kinech s šokující 18milionovou jistotou a celkem si přišlo na více než 100 milionů dolarů celosvětově. Víte, co je na tom nejlepší? Oproti zvyklostem u hororů s mikroskopickým rozpočtem se příliš neutrácelo ani na reklamě. Prý se pořídila za méně než 5 mega, což je na dnešní (standardně 30milionové) poměry skoro neuvěřitelné.

No prostě to byl úspěch jako vepř a vy si určitě myslíte, že Wan s „bráchou“ mohli přehrabovat nabídky na další filmy vidlemi. Mýlíte se. Nechali si totiž špatně poradit od svého agenta. Ten jim ještě před premiérou Saw řekl, že bude nejlepší podepsat co nejrychleji smlouvu na další film. Byť tvůrčí duo v tuto chvíli vůbec netušilo, o čem by příště měli točit, tak na nabídku kývli, a to nebyla zrovna šťastná volba. Saw byl totiž obří úspěch a studio na další film pospíchalo. Vy už jistě tušíte, že na tomto místě mluvím o hororu s mluvícími panenkami a břichomluvci jménem Zlověstné ticho.

Ono asi bude nejlepší, když necháme chvíli mluvit Whannela: „Všechno začalo po návratu ze Sundance. Ještě vůbec nebylo jisté, že bude Saw hit a my jsme se nechali ukecat do podepsání té smlouvy. Jako scenárista jsem neměl tušení, o čem další film bude a v mizerném hollywoodském bytě jsem se snažil na něco přijít. Byla to vynucená kreativita a já tenkrát ze stresu dokonce začal kouřit. Kdybych se mohl vrátit v čase, tak bych je všechny poslal do pr_ele.“

Zlověstné ticho je podle mě fajn horor se skvělou pointou, ale očividně budu v tomto hodnocení osamocen. Kritici film unisono sepsuli (na RottenTomatoes má prachbídných 21 %), diváci do kina vůbec nechodili (tržby byli pouhých 22 mega celosvětově) a Universal na svém filmu za 20 milionů babek prodělal kalhoty. Za všechno samozřejmě nemohl jenom Leigh a James. Studio film odkládalo, pokazilo reklamní kampaň a já naposledy napíšu, že je ta nenávist nezasloužená a je to ve skutečnosti slušný horor, který potápí hlavně herecké dřevo desetiletí jménem Ryan Kwanten. Fanoušci seriálu Pravá krev jistě ví.

Právě kvůli odkládání Zlověstného ticha se ve stejném roce dočkal premiéry další Wanův film. Jmenoval se Rozsudek smrti, hrál v něm Kevin Bacon a nebyl to horor. Tentokrát film poslali do kin Foxové a byl to snad ještě větší finanční průšvih než předchozí Ticho. Tržby se zastavily na necelých 17 milionech celosvětově, a to je při dvacetimilionovém rozpočtu a širokém nasazení do kin prostě průšvih. Wan tenhle thriller o pomstě režíroval vyloženě na zakázku a není se čemu divit, že Leigh Whanell v tomto snímku poprvé nefiguroval jako scenárista a jeho herecký štěk tu je jenom aby se neřeklo. Jenom pro pořádek tu musím zmínit, že James má Rozsudek rád a je na něj hrdý. Nebo to alespoň tvrdí v každém rozhovoru.

Wan se po Tour de Press následované nepříjemnými otázkami na druhý finanční průšvih v řadě nechal slyšet, že si bere oddech. Na vlastní kůži totiž poznal, že Hollywood je neúprosný a když si člověk nedá pozor, může ho semlít na malé kousky vhodné maximálně pro psí žrádlo. Rozhodl se, že další film si zaslouží delší přípravu včetně původního scénáře, na kterém bude spolupracovat se svým 100x jmenovaným kamarádem na život a na smrt. Vy už doufám tušíte, o jakém filmu píšu, a proto klikáte na další kapitolu.