Cival, Imf a Hlad dopoledne lítali bůh ví kde, takže jsem musel Ready Player One absolvovat s Rimsym, který jako jediný z redakce nečetl předlohu. Inu... alespoň máte dojmy od obou táborů.

Jak to vidí Rimsy

Jsem překvapen, jak málo to frčí na retro-nostalgické vlně a naopak jak moc se to snaží být svébytným filmem. Zcela ve spielbergovském duchu se nejedná o žádný geekfest, nýbrž o poctivý dobrodružný příběh ve videoherním hávu. Z hlediska techniky jsem byl spokojen, ačkoli v tomhle ohledu velké nároky určitě nemám; těch 140 minut však docela uteče, což jsem popravdě nečekal. Pomrknutí na fanoušky osmdesátek je samozřejmě dost, ale většinou nikam dál nepokračují a trestuhodně tak nedochází k naplnění geekovských mokrých snů, jak jsem i já doufal. Prostě Spielberg to vzal pevně do ruky a vznikla z toho fajn popcornovka, ze které ale bude hotový málokdo. Ke srovnání s knihou bohužel nemám co říct, jelikož jsem ji stále nečetl. Takže za mě určitě lepší dojem než z fádních trailerů, ale plakát si nad postel vážně nepověsím…

Jak to vidí KarelR

Z Ready Player One určitě mohla být rozpliznutá katastrofa, jíž se Spielberg obratně vyhnul. Zároveň ale látku adaptuje až moc přísně a vlastně jsem měl pocit, že je v ní málo geekovského blbnutí. Spielberg výrazné pomrkávací radosti ořezal na minimum a jede si hlavně svůj akční blockbuster, který je překvapivě svižný a chvílemi i dost zábavný. Tlukoucím srdíčkem nicméně není Sheridanův hlavní hrdina, ale (podobně jako v Mostu špiónů a Dunkerku) Mark Rylance, jenž tu svůj herecký minimalismus dotáhnul k dokonalosti. Škoda trochu slabšího dění v realitě (hlavně ve druhé půlce) a minima velkých geekovských nirván. I přes tyhle výtky je ale Ready Player One docela výhra, a rozhodně jde o velmi líbivý popcorn, jemuž všechna ta (anti)virtuální moudra bez problému uvěříte.

Recenzi čekejte v nejbližších dnech.