Lady Bird (CZ premiéra: 1. března 2018)

Hodnocení: imf 6/10, KarelR 6/10, Rimsy 7/10, TedGeorge 6/10

I když si to spousta lidí myslí, Greta Gerwig si vážně neřekla: "Natočím malé retro ze Sacramenta a všichni mě budou uctívat." Kdepak, Lady Bird je x-tým dramatem o dospívání, které si našlo svoje publikum (vzpomeňte si třeba na Brooklyn nebo na Hořkých sedmnáct) a povedla se mu jediná věc - nikoho neurazit. Všechno je v něm zkrátka tak ok, aby to člověka mohlo nadchnout, zároveň na něj ale nikdo nechce ostře nadávat. Není tedy divu, že to zafungovalo na rottenovský "palcový algoritmus", jenž z Lady Bird (dočasně) udělal nejlépe recenzovaný film všech dob. Na Oscarech z toho však bude maximálně úlitba za scénář, víc nečekejte. Greta totiž na rozdíl od Kathryn Bigelow nejde proti blockbusterovému Goliášovi, nýbrž proti dalším malým filmům, jež postarší bělochy zaujaly o něco víc.

Nejtemnější hodina (CZ premiéra: 11. ledna 2018)

Hodnocení: imf 7/10, KarelR 6/10, Mr. Hlad 7/10, Rimsy 7/10, TedGeorge 7/10

Je libo interiérovou lekci z historie, která dělá křoví Nolanově Dunkerku? Přestaňte hledat a utíkejte na Nejtemnější hodinu! Neříkám, že šlo pokecy v londýnském bunkru, jež ovlivnily celý svět, obsadit nebo natočit výrazně lépe. Novinka Joea Wrighta (Pokání!) je ale přesně tím historickým dramatem, které vzniklo kvůli školním projekcím (a Oscarovi pro Garyho Oldmana). Zaslouží si tenhle příběh dlouhou životnost? Rozhodně. Podobně jako u Akt Pentagon jsme však dostali těžce přízemní adaptaci, v níž zoufale chybí autorský vklad. Chtělo to mnohem víc scén z ranku Churchilla v metru. Takhle je totiž Nejtemnější hodina chladným kalkulem, bez něhož by se filmový svět obešel stejně dobře jako letošní Oscary.

Nit z přízraků (CZ premiéra: 1. února 2018)

Hodnocení: Cival 9/10, KarelR 8/10, Mr. Hlad 8/10, Rimsy 8/10

Kdyby se Akademici letos zbláznili a dali nejcennější sošku Niti z přízraků, vlastně bychom se nezlobili. Herecká rozlučka Daniela Day-Lewise je totiž vytříbeným filmařským artiklem, v němž pulzuje mnohem víc života, než se zprvu zdá. Pár desítek minut člověk vlastně neví, na co přesně se dívá. Když však Anderson konečně "vyloží karty na stůl", řadě lidí naskočí široký úsměv, jenž si tahle zvrácená pohádka rozhodně zaslouží. Nit z přízraků bohužel nemá správné ingredience na to, aby sbírala jednu populární cenu za druhou. O to víc ale může fungovat jako malý klenot, který bude objevován ještě za pět nebo deset let.

---

Jak letos vidí Oscary imf:

Vskutku nabitá kategorie, ve které mě po doporučení kolegů dokonce zajímá i to, co jsem neviděl (minimálně tedy Anderson), ale všechny prsty budu držet Billboardům, možná částečně i proto, že Uteč asi nebude mít šanci (nezapomínejme ale, že je doslova černým koněm). Dřív se daly oscarové dostihy celkem snadno předpovídat, ale teď nám do toho hodilo vidle nejen #metoo, takže nevidíme v nominacích třeba vynikající Wind River, ale hlavně tu máme až křečovitou snahu Akademie ukázat, že není bělejší než padlý sníh. A tak se měří spíš podle protagonistů než filmů. Máme tu tým úctyhodných bílých novinářů, chlapácké bílé piloty, rozmazlenou bílou holku, sexistického bílého premiéra... tušíte, kam tím mířím. A přesto si pořád myslím, že Billboardy vyhrají, ačkoliv jsou plné zlých bílých lidí. Ukazují totiž život jaký je, karma v nich řádí jak černá ruka, ale hlavně je to parádní story, bez ohledu na počet bílých, černých nebo fialových figurek.

Jak letos vidí Oscary Mr. Hlad:

Vzhledem k tomu, že mi nikdy tipování nevycházelo a nepočítám, že by se na tom mělo něco změnit zrovna u Oscarů, si dovolím napálit tam jako favorita Dunkerk - i když mi KarelR tvrdí, že je reálně naprosto bez šance. Trochu naivně ale věřím, že nejslabší film Guillerma del Tora Oscara nevyhraje a většina ostatních věcí mi jednoduše nepřipadá tak zajímavá jako válečný opus Christophera Nolana. I když mi je jasné, že kdyby přistupoval k látce trochu tradičněji a třeba pracoval s normálním hrdiny, asi by měl větší šanci. Ale prostě věřím, že akademici tuhle pecku ocení. Fandit ovšem budu Billboardům. Ten film mě poprvé bavil, podruhé nadchnul, a je čirá radost sledovat, jak si Martin McDonagh hraje s hrdiny, s žánry, náladou i divákem. Jak člověku servíruje černou komedii, prostřídá to s poctivým dojákem i drsným thrillerem, a to, co by se většině filmařů rozpadlo pod rukama, má celou dobu dokonale pod kontrolou. Bohužel není nominovaný v kategorii Nejlepší režie, což tak trochu naznačuje, že ani u Nejlepšího filmu se s tím moc nepočítá. Ale rád se budu plést.