11. Marisa Tomei vítězí. Podvodem?

Věděli jste, že má Spider-Manova teta Oscara? Ne? Nejste sami. Stalo se to v roce 1993 a tahle kočka ho dostala za trochu zapomenutý film Můj bratranec Vinny. Zahrála si v něm ukecanou Monu Lisu Vito a šokujícím způsobem obrala favoritky Vanessu Redgrage a Joan Plowright o plešouna náležejícího herečce za nejlepší vedlejší roli. Tenkrát to vážně nikdo nečekal a existuje dost lidí, kteří tomu nemohou uvěřit dodnes. Vznikla tedy moc pěkná pověra, která se připomenula díky událostem minulých Oscarů. Předávající Jack Palance měl říct špatné jméno.

Někteří tvrdí, že byl předávající bonviván opilý a nemohl přečíst správné jméno z kartičky. Jiní trvají na tom, že měl prostě velkou slabost pro atraktivní Marisu, a tak hodil do placu její jméno. Konspirační teorie říkají, že si zděšení šéfové ceremoniálu uvědomili, co se děje, až příliš pozdě, a rozhodli se nezasahovat. Při pomyšlení, jaká bouře by je po dodatečné změně jména vítězky čekala, prostě nechali věci plynout. Co myslíte, bylo to tak? Spíše ne. Dnes už tak trochu nechvalně známá firma PriceWaterHouse trvá na tom, že má od roku 1953 na jevišti dva zástupce, kteří vše kontrolují a jsou schopní okamžitě zasáhnout. To jsme ostatně viděli i minulý rok.

10. Marlon Brando zvedá prostředníček

Nabídka, která se neodmítá - to je Oscar pro každého, kdo v Hollywoodu něco znamená. Právě proto se dodnes mluví o eskapádě, kterou předvedl Marlon Brando v roce 1973. Po zásluze vyhrál sošku za roli Vita Corleone a lidé tleskali. Kdo by na ten herecký výkon také mohl zapomenout. Potlesk utichnul ve chvíli, kdy místo Branda došla na jeviště jistá Sacheen Littlefeather a šokovaným divákům sdělila, že herec bohužel nemůže cenu akademie přijmout.

Apačka Sacheen byla prezidentkou National Native American Affirmative Image Committee (jistě všichni znáte zkratku NNAAIC) a divákům přečetla úryvek z Brandova dopisu. V něm se Marlon vymezoval vůči hollywoodskému chování k Indiánům. Diváci Sacheen vybučeli a následující den vyšel v New York Times celý dopis, který se věnoval nejenom továrně na sny obsazující Indiány pouze do rolí komparzistů. Možná by vás na tomto místě mohlo ještě zajímat, že démony provázený herec není jediný, kdo Oscara odmítl. Tím druhým zástupcem krátkého výčtu je George C. Scott. Dostal v roce 1971 za svoji roli Pattona a když se ho později novináři zeptali, proč na ceremoniál nepřišel, tak suše odvětil, že v televizi zrovna běžel hokej.

9. Audrey Hepburn zažívá svoji pohádku

Audrey to v mládí neměla lehké. Během války bojovala v Holandsku o život a mnohdy neměla co jíst. To se na ní projevilo i v budoucnu, kdy byla hubená jako proutek a nic s tím nemohla udělat. Její příběh po konci největšího vojenského konfliktu všech dob však pohádku (alespoň ze začátku) opravdu připomíná. Všiml si jí totiž legendární režisér William Wyler a obsadil ji po boku Gregoryho Pecka do jednoho z mých nejoblíbenějších filmů všech dob, Prázdnin v Římě. Fanoušky netflixáckého seriálu The Crown možná zaujme, že scénář reagoval na příběh britské princezny Margaret (kterou si v seriálu zahrála Mission: Impossible právě dokončující Vanessa Kirby) a diváci dychtící po dobrém hollywoodském konci stáli fronty u pokladen.

Co na tom, že se jim ho nedostalo. Prázdniny v Římě fungují výborně právě kvůli konci, který vás chytne pod krkem a pěkných pár dnů vás nepustí. Vzpomínáte si ještě na milostné tokání Hugh Granta a Julie Roberts? Rozumíte tomu správně, režisér a scenárista Richard Curtis v Notting Hillu vykrádal opravdu pečlivě. Ale zpátky k Audrey. Její oscarový příběh trochu připomíná ten s Jennifer Lawrence. Ta svojí nemotorností při prvním předávání cen akademie leckoho okouzlila. Audrey byla také zmatená a nemohla uvěřit svému štěstí. Její děkovná řeč ale všem ukázala, že před nimi nestojí žádné tele, ale Paní herečka.