Comicsovku Black Panther předchází pověst jedné z nejlepších marvelovek, ne-li vůbec nejlepší a navíc se mluví i o tom, že tenhle film bude pro celý žánr dost zásadní. Reakce ze zámoří jsou absolutně nadšené a vzhledem k tomu, že postava Black Panthera na nás udělala sakra dobrý dojem i ve trojce Captaina Americy, byli jsme taky zvědaví. Jak se to povedlo? 

Jak to vidí imf: 

Zatímco poslední marvelovky nás zaváděly čím dál tím hlouběji do dalekého vesmíru, Black Panther nachází onen vesmír přímo na Zemi - fiktivní africká zemička Wakanda je plná kmenových třenic o moc, zapomenutých hříchů, ale také hi-tech hračiček protkaných vibraniem. Ryan Coogler (Creed) tenhle mix starého a nového, černého a bílého, ale i ukecaného a akčního míchá jako zkušený barman. Tu servíruje studiovou akční scénu, tu oslňuje bláznivou paletou afrických kostýmů a pod objemnými dialogy o nutnosti zemi otevřít, ale zároveň ubránit, souká do publika jedno geopolitické moudro za druhým. Výsledkem je, jak se dnes módně říká, tzv. uvědomělý blockbuster, který zvládá být moudrý a "in", aniž by ztratil na dynamice. 

Nebudu vám mazat příliš medu kolem huby, pod líbivým kabátkem je to pořád pásová marvelovka, které by slušely přehlednější akční scény a méně uspěchaná koncovka, ale úvodní expozice zbytečně netlačí na MCU camea, přitroublý humor nebo dalšího nanicovatého záporáka. Naopak, tentokrát je hlavní zápletka osobnější a divák má dostatek času se v nových kulisách rozkoukat. I díky tomu Black Panther nakonec vleze pod kůži publiku po celém světě. Doufejme, že tahle sázka Marvelu vyjde, protože by dala studiu najevo, že divák se chce občas místo akčního sprintu zastavit, aby se mohl kochat a rozšiřovat si obzory.

Jak to vidí Mr. Hlad: 

Vloni se Marvel rozhodl, že nás zkusí v kinech rozesmát, což se mu sice docela povedlo, ale jsem hodně rád, že Black Panther se nebojí hrát na vážnější notu. I tady se sice občas objeví humor, ale tentokrát dostáváme marvelovku, která je mnohem osobnější, vážnější a serióznější. A funguje to výtečně. Coogler zvládá pracovat chytře s postavami, jejich traumaty i motivy a díky tomu tu máme snad nejlepšího marvelovského záporáka, jehož jednání člověk chápe, rozumí mu a respektuje ho. A vlastně mu nakonec i trošku fandí.

A pak je tu samotná Wakanda, vizuálně neskutečně působivý svět plný barevných kostýmů, masek, hudby a stylové kombinace moderní technologie s africkými tradicemi. „Wow“ momentů je tu hned několik a objeví se jak během obyčejného machrování s neokoukaným světem, tak i ve vydařených akčních scénách. Ke konci se to tvůrcům sice všechno malinko vymkne z rukou a dostaneme možná až zbytečnou divočinu. Výsledek je ale pořád vynikající marvelovská podívaná, která se pokouší testovat, jestli by diváci nebyli schopni zkousnout krom už trochu okoukaných legrácek i comicsovku, která by byla malilinko vážnější. Osobně tenhle přístup oceňují mnohem víc než blbnutí a hláškování v Thorovi. 

Jak to vidí Rimsy: 

Zase to asi schytám, ale ten hype si to podle mě nezaslouží. Je to jistě důležitý film pro afroamerickou komunitu, společně s loňským Uteč představuje něco víc než jen vděčné obsazení černošského herce do dojemného dramatu, za který si dotyčný odnese Oscara. Tady většinu času zůstáváme ve futuristické Africe, kde se mísí primitivní kmenové rituály s nadpozemskou technikou. Kolegové mi u oběda vysvětlili, že do sociologických rozborů, jak přesně může taková společnost vůbec fungovat, bych se raději pouštět neměl, a tak na tuhle stránku rezignuji. Ovšem žádná gangsta nadupaná zábava se nekoná, styl zůstává věrný marvelovské tradici, takže se dočkáme pár odlišných bitek a spousty přepálených dialogů, přičemž občas je nějaký z nich zadupán humorem – to aby bylo jasné, že si tvůrci udržují nadhled. No nevím, prostě mě to neoslnilo, jelikož i přes snahu naťuknout sociopolitická témata je to v jádru pořád jen nabarvená hopsačka.

Jak to vidí KarelR: 

Black Panther má docela blízko ke dvojce Kapitána Ameriky – o postavy se řádně pečuje, akce šlape na jedničku a celé je to spíš drama s minimem humoru a skvělým záporákem. Bohužel se ale opakuje i největší chyba „Zimního vojáka“, jíž je uspěchané a přehnaně velké finále, které moc nepasuje ke zbytku filmu. Marvel jako by dal Cooglerovi volnou ruku s tím, že musí na konec prostě přilepit bitvu a superhrdinský duel. Po dvou třetinách stopáže tak přijde dost povědomá řezanice, která působí spíš jako žánrová povinnost než jako nejlepší možné zakončení příběhu. I s ní je ale Black Panther další marveláckou výhrou. Podobně jako Strange totiž úspěšně hájí nové teritorium, s nímž je celý filmový vesmír zase o něco zajímavější.

Jak to vidí Cival:

Další povedená marvelovská sólovka, která z černošského apendixu vyrostla v docela progresivní velkobiják, co vlastně může mluvit za celé etnikum. Tedy za dvě miliardy lidí... a další čtyři může se svými východisky konfrontovat. Je to comicsová black power v originálním etno-future podání, které rozhodně je většinu času cool a po kostýmní i výpravné stránce perfektní, i když se má hlavně zpěněžovat po hračkárnách a ukájet dvanáctileté kluky. Zároveň je to ale sytý hrdinský příběh, co výborně funguje i v osobní rovině. Marvel to zase ustál a našel svoji Wonder Woman, jen při dvakrát vyšší řemeslné kvalitě. Instant afro classic, která na rozdíl od Shafta nemusí držkovat na bílý systém zevnitř, ale celý ho převrací ve svůj prospěch.

Recenzi čekejte v nejbližších dnech.