3) King Kong

Čím byl přelomový: Miniatury, falešná perspektiva – to už jsme tu měli. Teď se ale mezi nimi proháněla „živá“ bytost! Kongova interakce s Fray Wrayovou, jeho souboje s dinosaury, jeho řádění v New Yorku – to vše tvořilo nevídanou senzaci. Popkulturní ikonou se stala postava existující výhradně díky triku. Kong v originálu sice není rozervaná, téměř lidská duše, jak se ho snaží ukázat většina pozdějších verzí, ale spíš instinktům odevzdaný živočich – přesto má ale konkrétní vlastnosti a temperament. Nejde o pouhé anonymní monstrum.

Jak to dělali před tím: King Kong předně zdokonalil stop motion animaci z o pár let staršího Ztraceného světa, takže nejde přímo říct, že by Merian C. Cooper přišel trikově s něčím doposud neslýchaným. Jenže ve světě filmu neznamená jen udělat něco poprvé, ale udělat to tak, aby si toho branže všimla – a že King Konga si všiml opravdu každý.

Kam to vedlo: K desítkám napodobenin od těch, co dosáhly téměř stejného věhlasu, jako je japonský Godzilla (jo, s výjimkou Emmerichova remaku je Godzilla vždycky kluk), až po zapomenutá béčka. A svým způsobem šlo o první krok na cestě za Glumem nebo Planetou opic. King King byl doposud zdaleka nejúspěšnějším pokusem o vytvoření emocionálního pouta k něčemu, co neexistuje, o což se filmaři od té doby nepřestali pokoušet. 

4) 2001: Vesmírná odysea

Čím byla přelomová: Triky se skoro vždy snaží být na nějaké rovině uvěřitelné, většinou ale plní hlavně úlohu atrakce. Jde buď o establishing shoty prostředí, v němž se odehrává příběh, nebo o zprostředkování akce. Stanley Kubrick jistě ne jako první, rozhodně ale s doposud největším úspěchem odvyprávěl pomocí triků seriózní filmovou báseň plnou dodnes přesvědčivých maket, zadních projekcí, falešných perspektiv a kamerových iluzí. Sledovat triky 2001 je jako navštívit uměleckou galerii, snad nikdy nebyl u vysokorozpočtové sci-fi méně představitelný zvuk křupajícího popcornu.

Jak to dělali před tím: Seriózní sci-fi bylo už marxistické Metropolis snažící se předat silné poselství – jeho naivita a přímočarost ale vede k tomu, že se divák beztak hlavně kochá triky a o třídním boji během sledování moc vážně neuvažuje. Hodnotu společenského komentáře mají sci-fi vždycky. Někteří tvrdí, že jde dokonce o jejich podstatu, protože jakmile filmaři tvoří nějakou vizi budoucnosti, nevyhnutelně se tím vyjadřují ke směřování současnosti. Kus filozofie (a ideologie) je tak vlastně i v těch nejbrakovějších sci-fi tricích. Většinou ale spíš „omylem“.

Kam to vedlo: Čistě vizuálně vzniklo jedno z nejvlivnějších audiovizuálních děl, které ovlivnilo tak odlišné filmaře jako George Lucas a Christopher Nolan. Intelektuálně by se po 2001 znemožnil každý, kdo by ještě chtěl dělit žánry na „nízké“ a „vysoké“ bez pořádně tučných uvozovek – zkrátka se ukázalo, že filmy založené na tricích mohou svou filozofii přenášet právě skrz speciální efekty, ne jim navzdory.