Pojďme se na chvíli zastavit u Rennyho Harlina, který zažívá svůj velký čínský sen. Když se v roce 1995 dočkal kinopremiéry propadáku století jménem Ostrov hrdlořezů, těžko mohl rejža tušit, že kromě krachu legendární producentské společnosti Carolco zapříčiní tento legendární pirátský blockbuster i to, že on sám dobře 20 let nenatočí žádný pořádný film. Dlouhý polibek na dobrou noc z roku 1996 budiž výjimkou.

On sám vinil Hollywood a svými nevybíravými vyjádřeními docela připomínal Uweho Bolla. Vysvobození od béček a jednoho propadáku za druhým přinesl až Detektiv z Hongkongu alias Skiptrace. Toho natočil v Číně s rozpočtem 30 milionů babek před dvěma lety a do hlavních rolí obsadil Jackieho Chana, Fan Bingbing a Johnyho Knoxvillea. Světe div se, byl z toho hit.

Z Rennyho se najednou stal velký čínský patriot. Odstěhoval se do Pekingu, zachránil čtyřnohého miláčka z hrdlořezí psí farmy (ano, v Číně jedí psy) a začal poučovat Hollywood, co dělá špatně. Dejme mu slovo: „V Hollywoodu jste svázaní. Už se tam nedá točit za rozumné peníze. Tady člověk může být mnohem více flexibilní. Jistě, přináší to svoje výzvy, ale když se člověk přizpůsobí, tak je odměněn.“

Na tomto místě si dovolím Harlina přerušit. Je logické, že režisérovi vyhovuje, když tamní komparzisti pracují klidně 16-20 hodin denně bez přestávky na jídlo za pár desítek dolarů na den (zdroj: Time.com). Ale opravdu je to ta odpověď na jeho stesky? Nebude spíš jádro pudla v tom, že pyšnému režisérovi prostě partička čínských producentů polichotila, dala mu peníze a nechala ho točit?

Pryč od Harlina. Tahle (prý pravdivá) historka podle mne jasně ilustruje trend, který nás v následujících měsících a letech čeká. Co začíná u béčkových režisérů za zenitem, může klidně končit u Spielbergů a podobných. Hollywood se sice nebrání úlitbám (viz závěr Gravitace nebo extra čínské minuty ve třetím Iron Manovi), ale pořád si alespoň trochu drží neodbytné čínské lobby od těla. V X-Menech si sice může zahrát Fan Bingbing, ale těžko se bude polovina filmů odehrávat na rýžových polích za Wuhanem.

Stejně tak nemají u Disneyho jediný důvod nechat si kecat do natáčení další Marvelovky nebo Star Wars. Teda kecat – finančně spolupracovat s již 100x zmiňovanou zemí. Právě tohle jsou filmy, které prostě čínský kapitál nepotřebují a byť by se na nich rádi podíleli pánové z Alibaby nebo Wandy, jsou prostě bez šance. Zavděk tak prozatím musí vzít třetím Star Trekem (dvojka nebyla žádná velká finanční trefa), již zmíněným pokračováním Pacific Rimu a dalšími. Tam Hollywood neměl a nemá nejmenší motivaci financovat pokračování a rád tu produkční výzvu čínským produkčním kaskadérům přenechá.

Mě osobně dost děsí ta hojně propíraná služební cesta Stevena Spielberga do orientální země. Steven s sebou prý vzal každého druhého producenta, který v Hollywoodu něco znamená, a těžko říct, co pro nás ta jednání za zavřenými dveřmi budou v následujících letech znamenat. V tuhle chvíli sice v souvislosti se Spielbergem mluvíme hlavně o Oriental Dreamworks, tedy plus mínus další Kung Fu Pandě, ale Hollywood se každý rok potýká s úbytkem diváků v amerických kinech, který vykrývají pouze čím dál rychleji rostoucí ceny vstupenek. Proto můžeme očekávat další prohlubování spolupráce a čím dál větší provázání dvou obřích trhů.

Do rovnice si přidejte fiskálně průšvihovou náhradu DVD jménem Blu-ray a čím dál mocnější (a Hollywoodem potají nenáviděný) Netflix. Nechtěl bych se dožít doby, kdy si Quentin Tarantino bude pochvalovat, jak jsou čínští komparzisté šikovní a jaký má nádherný výhled na zátoku ze svého Šanghajského penthouseu. Nemluvě o tom bernardýnovi, který ho každé ráno budí. Že přeháním? Jen počkejte za pár let.

Vytáhni v hospodě: Když šel v roce 2013 do kin Kapitán Phillips, tak se prezident celosvětové filmové produkce studia Sony v soukromém e-mailu vyjádřil v tom smyslu, že američtí vojáci zachraňující čínského občana budou pro cenzory v této zemi nepřekonatelné sousto a bude se možná muset stříhat. Bohužel pro něj nepočítal s následnou aférou Sonygate a uniklými e-maily. Šokuje vás to, nebo už takovou autocenzuru pokládáte za standardní součást hollywoodského byznysu?